Č. 12222.
Zaměstnanci veřejní: 1. K výkladu právního pojmu »zřízenec« v předpisech, upravujících služ. poměry státních zaměstnanců. — 2. Z pouhé skutečnosti, že v městském org. statutu (města Nové Zámky, vyhlášeného dne 20. června 1927 pod č. 136 zast. 9932/27), v němž roztřídění městských zaměstnanců provedeno stejně jako v oboru služby státní, jsou městští strážníci ve společné kategorii s měst. sluhy (zřízenci), neplyne ještě závěr, že co do služ. příjmů jest příslušníky mužstva městské stráže bezpečnosti srovnávati veskrze jen s úředními sluhy (zřízenci) státními v užším slova smyslu.
(Nález ze dne 19. prosince 1935 č. 20295/35.)
Věc: Emerich K. a spol. v N. (adv. Dr. Ludvík Szabó z Prahy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o přiznání výhod a přídavků státní uniformované stráže bezpečnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v N. usnesením z 19. prosince 1929 a ze 7. listopadu 1931 povolilo členům městské policejní stráže s platností od 1. ledna 1930 až do odvolání tyto přídavky: pro členy policejního mužstva, kteří skutečně konají strážní službu, 1. strážní přídavek, stanovený v § 56 zák. č. 295/1922 Sb., 2. hodnostní přídavek, stanovený též v zák. č. 295/1922 Sb., 3. dosud povolené přídavky pod titulem honorování noční služby budou od 1. ledna 1930 poukazovány pod titulem stravovací přídavek, který se určuje pc skutečných nočních službách částkou 2 Kč denně. Žádosti městských polic, strážníků o zařazení do 2. služ. tř. nevyhověno. Až do schválení rozpočtu na rok 1930 nařízeno poskytovati ony přídavky jen zálohou. Rovněž nevyhověno žádosti o přiznání bytného přídavku polic. mužstvu. V odvolání domáhali se st-lé, poukazujíce na předpisy § 81 předposl. odst. měst. organ. statutu z r. 1925 a na § 148 plat. zák. a vl. nař. č. 295/1922 Sb., aby právní nárok na přídavky byl jim přiznán již od 1. ledna 1926, aby jim byl přiznán také přídavek na byt, dále aby stravovací přídavek byl určen 4 Kč, nikoliv jen 2 Kč, a brojili proti poskytnutí přídavků jen do odvolání a vyplacení jich prozatím toliko zálohou. Okresní úřad v Nových Zámcích vyhověl výměrem ze 4. července 1932 odvolání tomu a zrušiv v úvodu vyznačená usnesení městského zastupitelstva uložil městu, aby vyřešilo podle předpisů záležitost přídavků polic, strážníků.
K odvolání města N. změnil zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím předeslaný výměr okr. úřadu na podkladě předpisu § 81 vl. nař. č. 8/1928 v tom smyslu, že stanovisko, zaujaté v usneseních městského zastupitelstva v N. z 19. prosince 1929 a ze 7. listopadu 1931 se potvrzuje. V důvodech v podstatě uvedl, že směrodatným je pro rozřešení sporu organ, statut platný v době prvého rozhodování o žádosti měst. polic, mužstva z 30. listopadu 1928, t. j. v době usnesení z 19. prosince 1929. V té době byl v platnosti statut schválený okr. výborem 3. února 1926 pod č. 7792/1925 a vyhlášený v zasedání městského zastupitelstva 20. června 1927 pod č. 136 zast. 9932/1927. Statut tento byl sestaven usnesením měst. zastupitelstva ze 16. července 1925, tedy ještě daleko před vydáním plat. zák. č. 103/1926 Sb., a je proto nutno ustanovení statutu posuzovati podle zákonů platných pro úpravu požitků státních zřízenců v té době. Tento statut v § 81 pod bodem F ustanovuje, že 9 strážníků a 6 městských sluhů se zatřídí do 1. stupně podle škály stanovené pro státní zřízence. Již ze znění tohoto předpisu je celkem jasno, že strážníci ve spojení se sluhy mají se v posuzování jich služebního poměru považovati za společnou kategorii zaměstnanectva a že z tohoto jasného textu nemohou městští strážníci pro sebe činiti nárok na nějaké výhodnější služební postavení než městští sluhové. V 2. odst. této litery F statutu je blíže určeno stanovení požitků tímto textem: »Všichni městští úředníci a zaměstnanci, jmenovaní pod a—f na základě vtřídění úplně podle normy státní, obdrží právě tytéž požitky a přídavky a postoupí tak, jak to na ten čas i v budoucnosti bude platné vždy pro státní zaměstnance. Ze znění tohoto odstavce statutu odvozují měst. polic, strážníci nárok na úpravu požitků podle státní stráže bezpečnosti, najmě podle vl. nař. č. 295/1922 Sb. Tento právní nárok však jmenovaným nelze přiznati už z toho nahoře uvedeného důvodu, že podle statutu jsou městští strážníci postaveni na roven městským sluhům, a že jest nutno považovati je za zřízence téže kategorie jako sluhy, t. j. za zřízence v pravém slova smyslu. Osobování si právního nároku ze zák. č. 230/1922, resp. vl. nař. č. 295/1922 zakládá se na omylu, neboť tento zákon neupravuje požitky zřízenců, nýbrž sborů státní stráže bezpečnosti, jimž za rovnocenné příslušníky není možno podle jasného znění statutu městské strážníky považovati. Ve své žádosti z 30. listopadu 1928 se městští strážníci odvolávají na předpis § 85 odst. 7 statutu, který zní: »V příčině postupu, míry požitků, započítání služební doby pro městské zřízence platí analogicky předpisy, stanovené pro zřízence v státní službě.« Tento předpis mluví výslovně jen o zřízencích a z něho mají městští strážníci, rovněž tak jako městští sluhové nárok na úpravu požitků podle zřízenců státních, ne však podle zřízenců specielních státních oborů, jakým je státní stráž bezpečnosti. Tento pojem městských zřízenců je ještě jasněji určen v dodatečném statutě z 8. listopadu 1929 č. 191 zast. 1.1.087/1929, kde bod f) § 81 je stylisován takto: »Nadstrážníci, strážníci, úředníci, sluhové a školník podle § 3 zák. č. 541/ 1919 Sb. obdrží plat, stanovený pro zřízence«, a dále v doplňku statutu z 8. listopadu 1929 č. 192 zast. 11088/1929, kterým byl pozměněn organ, statut podle zák. č. 103, 113 a 114/1926, kde pod lit. k) § 81 je ještě jasněji určen služební poměr strážníků tímto ustanovením: »Služební místa nadstrážníků, strážníků a úředních sluhů na základě ustanovení § 27 zák. č. 103/1926 se vtřídí do plat. třídy 3.« A v dodatku stojí: »O požitcích mimo zák. č. 103/1926 Sb. bude měst. zastupitelstvo rozhodovati případ od případu.« Z uvedeného je nesporno, že městské strážníky, též analogicky ve smyslu odst. 2 čl. 4. služ. pragm., je nutno považovati za samosprávné zřízence, pro které jsou směrodatné předpisy o služ. a plat. poměru (podle statutu) jako pro zřízence u stát. úřadů. Služ. poměr těchto polic, strážníků není možno proto posuzovali podle zák. č. 230/1922 a vl. nař. č. 295/1922 Sb., neboť v tomto zák. se nemluví o zřízencích, ale o sborech státní stráže bezpečnosti. Kdyby se měl zák. č. 230/1922 a vl. nař. č. 295/1922 Sb. vztahovati i na obecní strážníky, bylo by třeba výslovného projevu vůle obec. zastupitelstva v naznačeném směru. Není-li však v daném případě takového projevu a odvolatelé to také netvrdí, je nutno obecní bezpečnostní stráž považovati za zřízence, na které se vztahuje jedině zák. č. 103/1926 Sb. a zákony předcházející. Nepřiznává-li se z nahoře uvedených důvodů měst. polic, mužstvu v N. právní nárok na úpravu požitků podle zák. č. 230/ 1922 a vl. nař. č. 295/1922, stal se bezpředmětným též jejich požadavek, aby výhody jim byly přiznány ne od 1. ledna 1930, ale od 1. ledna 1926. V tomto ohledu je to ponecháno volnému uvážení obec. zastupitelstva. Výslovně se však zdůrazňuje, že pozměněním názoru okr. úřadu a potvrzením stanoviska zaujatého v usnesení měst. zast. z 19. prosince 1929 a ze 7. listopadu 1931 nestala se ještě předmětná usnesení pravoplatnými, neboť vyžadují podle předpisu odst. 4 § 212 plat. zák. schválení okr. výboru, který musí též usnesení zkoumati po stránce úhradové.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, nss uvážil:
Nař. rozhodnutí je vybudováno na argumentaci, že členové měst. stráže bezpečnosti jsou co do svého služ. poměru ve společné kategorii zaměstnanectva s měst. sluhy, a že proto nemohou pro sebe reklamovati nárok na nějaké výhodnější služební postavení než měst. sluhové. Poněvadž pak měst. zaměstnanci jsou vtřídění úplně podle normy státní a obdrží tytéž služ. příjmy, jaké v té které době náležejí zaměstnancům státním, dlužno st-le srovnávati se zřízenci ve službě státní v užším smyslu, totiž se sluhy, nikoli se členy sborů stát. stráže bezpečnosti, kteří tvoří samostatnou od zřízenců v uvedeném smyslu odlišnou kategorii a pro něž jediné platí předpisy zák. č. 230/1922, resp. nař. č. 295/1922 Sb. Při této své argumentaci vychází žal. úřad z předpisu § 81 měst. organ. statutu, schváleného okr. výborem dne 3. února 1926 č. 7792/1925, a jeho doplňků.
Stížnost nejprve vytýká po stránce procesní, že žal. úřad se měl zábývati jen důvody, uplatněnými v odvolání města N.; žal. úřad se však důvody odvolání vůbec neobírá, nýbrž z úřední moci zjišťuje, že měst. strážníky jest při posuzování jich služ. postavení klásti zcela na roven obecním sluhům.
Tuto námitku neuznal nss důvodnou. Podle ustanovení § 81 nař. č. 8/1928 Sb. jest odvolací úřad, rozhoduje o odvolání, oprávněn nahraditi jak výrok, tak i odůvodnění nižšího úřadu svým výrokem neb odůvodněním a podle toho v odpor vzaté rozhodnutí změniti nebo doplnili. Odvolací úřad rozhoduje tedy stejně jako úřad první stolice ve věci, ovšem v mezích odvolání, není však vázán na důvody, o něž odvolací návrh je opřen. Podle toho přešlo i v daném případě na žal. úřad rozhodování o sporné věci v plném rozsahu, ovšem jen v rámci odvolání. Při svém rozhodování nemohl se proto žal. úřad omeziti na pouhé přezkoumání oprávněnosti důvodů, které byly v odvolání uplatněny, nýbrž musil spornou věc uvážiti s hledisek, jež podle jeho právního nazírání byla pro rozhodnutí relevantní. V meritu však uznal nss stížnost důvodnou:
V § 81 cit. organ. statutu jsou systemisovaní městští zaměstnanci rozděleni na úředníky, podúředníky a zřízence a v kategorii zřízenců jsou zatříděni 1. 7 městských úředních sluhů, 2. 20 strážníků (1 strážník, 2 kontroloři, 8 nadstrážníků a 9 strážníků). Pod lit. F je 9 strážníků a 6 městských sluhů zařazeno do 1. stupně podle škály, stanovené pro stát. zřízence, a mohou postoupiti až do 13. stupně. Dále se tam praví, že »všichni městští úřadníci a zaměstnanci, jmenovaní pod lit. A—F na základě vtřídění úplně podle normy státní, obdrží právě tytéž stálé požitky a přídavky a postoupí tak, jako to na ten čas i v budoucnosti bude platné vždy pro státní zaměstnancem
V § 85 stát se pod nadpisem »Zřízenci« stanoví: Zřízence přijímá městská rada. Ohledně postupu, míry požitků, započítání služ. doby pro měst. zřízence platí analogicky předpisy, platné pro zřízence ve stát. službě.
Z těchto předpisů je vidno, že při roztřídění měst. zaměstnanců bylo vzorem roztřídění zaměstnanců, jaké je provedeno v oboru služby státní.
Služ. pragm. zaměstnanců státních z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. rozeznává jednak úředníky (hlava první), jednak sluhy (hlava druhá). Název »sluha« byl zákonem ze dne 30. června 1921 č. 251 Sb. nahrazen pojmenováním »zřízenec«. Sluhy (zřízenci) ve smyslu cit. služ. pragm. jsou podle ustanovení čl. 4. odst. 2 této služ. pragm. všichni stát. zaměstnanci, spadající podle čl. 2. zák. z 25. září 1908 č. 204 ř. z. do kategorie služebnictva (podúředníci a sluhové). Podle odst.. 3 téhož čl. 4. neplatí však pro mužstvo unit. stráže bezpečnosti a některé jiné polic. a dozorčí orgány všechny předpisy obsažené v hlavě druhé služ. pragmatiky, která obsahuje úpravu služ. poměrů zřízenců (sluhů), nýbrž jen předpisy 3. oddílu této hlavy; jinak zůstaly v platnosti zvláštní pro ně vydané předpisy. Tím však neměla býti vytvořena nová od stát. služebnictva zcela oddělená kategorie stát. zaměstnanců, nýbrž, jak plyne z dův. zprávy státně-zaměstnaneckého výboru posl. sněmovny k čl. 4. služ. pragm. (č. tisku 1364, 21. zasedání 1912), šlo jen o přizpůsobeni právní úpravy zvláštní povaze služby mužstva stráže bezpečnosti při současném zachování výhod, kterých služ. pragmatikou se mělo dostati »ostatním státním zřízencům«, najmě i výhod poi stránce požitkové.
Podle čl. 2. zák. č. 204/1908 ř. z. spadají do kategorie služebnictva také členové unit. stráže bezpečnosti, náležející do stavu mužstva. V úpravě služebních poměrů příslušníků sborů stráže bezpečnosti zákonem z 13. července 1922 č. 230 Sb. bylo §em 2 stanoveno, že předpisy o služeb, poměru členů sborů stráže bezpečnosti, pokud předpisy ty nejsou obsaženy ve služ. pragm. stát. úředníků a zřízenců č. 15/1914 ř. z., upraví se nařízením. V § 3 pak členům sborů stráže bezpečnosti přiznán kromě požitků, stanovených obecními předpisy pro zaměstnance dotčené skupiny (kategorie), také do pens. základny započitatelný přídavek strážní. Určení roční výše tohoto: přídavku stejně jako zavedení a určení výše přídavku hodnostního ponecháno nařízení, ke stanovení dalších přídavků, odůvodněných výkonem služby, zmocněn ministr vnitra v dohodě s min. financí. Ve vlád. nař. z 5. října 1922 č. 295 Sb., vydaném k provedení zák. č. 230/1922 Sb., rozděleni příslušníci sborů stráže bezpečnosti v § 6 na úředníky a gážisty mimo hodnost, třídy a stanoveno, že v mezích zák. č. 230/1922 Sb. a předpisů na základě tohoto zák. vydaných platí pro úředníky sborů stráže bezpečnosti obecné předpisy o stát. úřednících, a že pro gážisty mimo hodn. třídy v těchže mezích platí obecné předpisy o stát. zřízencích a podúřednících (§ 10). Podle § 10 téhož vl. nař. se pak gážisté mimo hodn. třídy u sborů unif. stráže bezpečnosti dělí na strážníky, nadstrážníky, obvod, inspektory 2. tř. a obvod, inspektory 1. tř. Pro strážníky platí v mezích tohoto nař. obecné předpisy o stát. zřízencích, pro ostatní gážisty mimo hodn. třídy v těchže mezích platí obecné předpisy pro stát. podúředníky.
Zák. plat. ze 24. června 1926 č. 103 Sb. v díle druhém jedná o zřízencích, aniž pojem zřízence ve stát. službě nově stanoví; nenastala tedy za účinnosti plat. zák. v tomto směru žádná změna. V tomto díle druhém jsou zahrnuty také podúředníci (arg. § 33). O příslušnících sborů stráže bezpečnosti se plat. zákon zmiňuje zvlášť pouze v § 148 při úpravě otázky služebních a osobních přídavků.
Z celé této právní úpravy tedy plyne, že v oboru služby státní spadá mužstvo unif. stráže bezpečnosti aspoň z části také do kategorie zřízenců (podle dřívější terminologie do kategorie sluhů).
Nelze proto z pouhé skutečnosti, že v měst. organ. statutu jsou měst. strážníci ve společné kategorii s měst. sluhy, totiž v kategorii měst. zřízenců, nic vytěžiti pro stanovisko žal. úřadu, kdyžtě i podle cit. předpisů státně-zaměstnaneckých spadá mužstvo unif. stráže bezpečnosti částečně do kategorie zřízenců, do níž jsou zatříděni i zřízenci (sluhové) v užším slova smyslu. Neplyne proto z řečené skutečnosti nutně ani závěr, že co do služ. příjmů jest příslušníky mužstva měst. stráže bezpečnosti srovnávati veskrze jen s úředními sluhy (zřízenci) státními v užším slova smyslu. Poněvadž tedy je nař. rozhodnutí založeno na chybném — příliš úzkém — výkladu právního pojmu »zřizenec« v předpisech, upravujících služ. poměry zaměstnanců státních, a v důsledku toho i v předpisu § 81 měst. organ. statutu, který používá tohoto pojmu ve stejném smyslu, jaký má v oboru právních norem státně-zaměstnaneckých, nezbylo než pro toto nesprávné právní nazírání zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.