NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 17204.

Povinnost společníků společnosti s omezeným ručením (zák. č. 58/1906 ř. z.) k zaplacení kmenových vkladů jest bezvýjimečná, nepominutelná a nelze jí omeziti ani za souhlasu ostatních společníků.
Byla-li společníku uložena povinnost vplatiti kmenový vklad v hotovosti, nemůže se této povinnosti zprostiti tím, že převezme na místě společnosti závazek zaplatiti věřiteli společnosti částku jí zapůjčenou a že právní povaha této zápůjčky byla za souhlasu zúčastněných dodatečné změněna v plnění peněžitého vkladu.
(Rozih. ze dine 1. února 1939, Rv II 486/38.)
Srov. rozh. č. 5063 Sb. n. s. Žalobkyně se na žalovaném společníku firmy J. B-siký a spol., společnosti s ručením omezeným v T., domáhá poddlužnickou. žalobou (§ 308 ex. ř.) zaplacení 51750 Kč s přísl., tvrdíc, že žalovaný vstoupil do uvedené společnosti s ručením omezeným s kmenovým vkladem 69000 Kč, na který složil hotově jen 17250 Kč, kdežto zbytek měl zaplatiti ve lhůtách stanovených valnou hromadou. Žalovaný namítl, že společnosti s ručením omezeným,, jejímž jest společníkem, není nic dlužen, ježto se s Otakarem D., jenž zapůjčil firmě J. B-ský a Spol. 130000 Kč a jenž nemohl; vyhověti žádosti žalovaného a ostatních společníků, aby zapůjčil žalovanému částku nutnou na zaplacení jeho kmenového vkladu, a s ostatními všemi společníky se dohodl, že nedoplatek žalovaného bude zaplacen ze 130000 Kč zapůjčených Otakarem D. řečené firmě. Žalobě vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Rozhodnutí sporu závisí na rozřešení otázky, jakými způsobem' měl žalovaný jako společník firmy J. B-ský a apol., společnosti s ručením omezeným v T., vyhověti své povinnosti vplatiti kmenový vklad; jím převzatý podle § 63 zák. ze dne 6. března 1906, č. 58 ř. z. Podle řečeného zákonného ustanovení je každý společník povinen vplatiti kmenový vklad jím převzatý v plné výši podle společenské smlouvy a usnesení společníky platně učiněných; pokud není společenskou smlouvou nebo platně učiněným usnesením o změně nic jiného ustanoveno, jest učiniti výplaty na kmenové vklady všemi společníky podle poměrů jejich kmenových vkladů, jež mají býti plněny v hotovosti. Podle zjištění nižších soudů vstoupil žalovaný dle 'notářského spisu ze dne 29. 'dubna 1933 do společnosti s kmenovým vkladem 69000 Kč, na který složil hotově 17250 Kč, kdežto zbytek měl zaplatiti ve lhůtách stanovených valnou hromadou. Nedoplatek kmenového vkladu 51750 Kč je dále dle zápisů na kontě žalovaného nezapraven, zejména není v knize podílníků žádný zápis, že by žalovaný ať jíž vlastními nebo půjčenými penězi byl doplatil chybějící částku 51750 Kč, přes to však potvrdili jednatelé společnosti ve zprávě ze dne 7. září 1933 (§ 26, odst. 3, zák. č. 58/1906 ř. z.), že žalovaný kmenový vklad 69000 Kč plně a hotově složil. Kmenové vklady jsou úvěrovým podkladem společnosti s ručením omezezeným a zákon pečuje četnými předpisy rázu velícího o to, aby věřitelé mohli po celou dobu trvání společnosti s nimi počítali a na ně se spolehnouti. Povinnost k jejich zaplacení jest povinností bezvýjimečnou, neprominutelnou a neomezitelnou, a to ani se souhlasem ostatních společníků (rozh. č. 5063 Sb. n. s.). Žalovaný snaží se dolíčiti v dovolání, že učinil zadost své povinnosti tím, že v době, když ministerstvo vnitra žádalo změnu společenské smlouvy v tom' smyslu, že měl složiti zbytek upsaného podílu v hotovosti, společníci se dohodli na tom, aby ze zápůjčky 130000 Kč společníkem Otakarem D. společnosti poskytnuté bylo použito 51750 Kč ke krytí zbytku kmenového vkladu dovolatelova, kdežto věřitel se vzdal práva žádati hotové vrácení této částky na společnosti, takže peněžní prostředky, které společnost měla dostati od žalovaného, byly jí skutečně dány k disposici. Ale těmito' vývodům dovolatelovým nelze přisvědčiti již se zřením na právní předpisy zákona. Byla-lí žalovanému uložena, povinnost vplatiti kmenový vklad v hotovosti — o nějakém věcném plnění na kmenový vklad (přínos, apport) není tui vůbec zmínky, — nemohl se této povinnosti zbaviti tím, že místo společnosti převzal závazek zaplatiti věřiteli společnosti částku 51750 Kč jí zapůjčených a že právní povaha této zápůjčky za souhlasu zúčastněných byla dodatečně změněna v plnění peněžního vkladu.
Právem, dospěly proto nižší soudy k úsudku, že tato transakce, i kdyby se byla stala, je vůči věřitelům) společnosti bez významu a že zažalovaná pohledávka je tedy po právu.

Citace:

č. 17204. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 109-111.