NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15283.

K § 297 a) obč. zák.
Poznámku výhrady vlastnictví ke strojům nelze před uplynutím pěti let prodloužiti nebo obnoviti. Uplynutím zákonné lhůty stávají se stroje příslušenstvím nemovitosti. Má-li tomu býti zabráněno obnovením poznámky, jest k tomu třeba souhlasu knihovně oprávněných osob.
(Rozh. ze dne 12. června 1936, R I 633/36.)
Navrhovatel žádal za povolení prodloužení působnosti knihovní poznámky, že stroje, spojené podle jeho tvrzení s nemovitostmi vl. čís. 96, 2035 a 400 pozemkové knihy v návrhu jmenované, jsou až do úplného zaplacení vlastnictvími určité firmy. Poznámka podle § 297 a) obč. zák. ve vložce čís. 2035 ve prospěch firmy G. H. byla zapsána do pozemkové knihy již v roce 1930. Prvý soud návrhu vyhověl. Rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 297 a) obč. zák. pozbude poznámka svého účinku, uplynulo-li pět let po zápisu. Otázka, zda poznámku před uplynutím pěti let lze prodloužiti nebo obnoviti, je v právnické literatuře sporná. Pro přípustnost obnovení poznámky se vyslovují Rouček-Sedláček (komentář díl II, str. 248) a Klang (komentář I/1, str. 1177), odůvodňujíce svůj názor pouze tím, že zákon nikde nezakazuje obnovení poznámky podle § 297 a) obč. zák., a dále Hollitscher (Juristische Blätter 1918, str. 3), který však poukazuje pouze k důvodům účelnosti. Naproti tomu Ehrenzweig (System 1923 I/2, str. 42), Klier (Právník 1918, str. 229), Adler (Zentralblatt für die juristische Praxis, ročník 1918, str. 421) a jak se zdá, také Randa-Kasanda (Právo vlastnické, VII. vydání 1922, str. 153) pokládají prodloužení nebo obnovení poznámky za nepřípustné. K názoru posléz uvedenému se připojuje také nejvyšší soud. Podle zprávy výboru panské sněmovny rakouské (str. 39) se nedoporučuje, aby vratký stav, jenž se utváří vlastnickou výhradou, byl ponechán v trvalé platnosti, ježto při pravidelném obchodování dluh za stroje může býti v krátké řadě let splacen. Z toho důvodu stanovil zákon působnost poznámky výhrady vlastnické pouze na 5 let. Z této zprávy právního výboru vyplývá, že nebylo úmyslem zákonodárcovým připustiti prodloužení neb obnovení této poznámky, neboť tím by mohla výhrada práva vlastnického nabýti rázu trvalosti, čemuž právě mělo býti bráněno. Tomu nasvědčuje také, že zákon o prodloužení neb obnovení poznámky se nezmiňuje, při čemž nutno míti na zřeteli, že jde o ustanovení výjimečné, příčící se všeobecnému pravidlu §§ 294, 297 obč. zák., jež proto jest vykládati přesně. Nasvědčuje tomu také logická souvislost předpisů v § 297 a) obč. zák. uvedených. Paragraf 297 a) obč. zák. rozeznává dva různé případy spojení strojů s nemovitostí, totiž spojení strojů s nemovitostí, s níž do té doby stroje vůbec spojeny nebyly a výměnu starých strojů za nové. Nahradí-li se jinými staré stroje, jež byly příslušenstvím nemovitosti, je třeba k poznámce výhrady vlast- nictví přivolení knihovně oprávněných. V případě na prvním místě uvedeném, o který by tu šlo co do vložek č. 86 a 400, musí se o zápis knihovní poznámky zakročiti dříve, než vlastník nemovitosti stroje s ní spojil, protože dokud poznámka o cizím vlastnictví strojů v pozemkové knize zapsána není, stroje spojením s nemovitostí by se staly jejím příslušenstvím a k pozdějšímu zápisu poznámky vyžadovalo by se nutně též souhlasu dosavadních knihovně oprávněných osob (Randa-Kasanda, str. 253, rozh. čís. 12687, 11595 a j. Sb. n. s.). Obdobný jest právní stav, jde-li o prodloužení či obnovení poznámky zapsané již před pěti lety. Poznámka pozbývá uplynutími zákonné lhůty své účinnosti a tím o sobě stroje se stávají příslušenstvím nemovitosti. Má-li tomu býti zabráněno obnovením poznámky, jest k tomu třeba souhlasu osob, které by tím ve svých právech byly dotčeny, neboť již podle zákona nabyly práva, aby se stroje — zůstanou-li s nemovitostí spojeny — staly jejím příslušenstvím nejdéle po uplynutí pěti let. Tento souhlas knihovně oprávněných v souzeném případě prokázán nebyl.

Citace:

Čís. 15283.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 672-674.