NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3758.

Pastviny (Podkarpatská Rus): K praxi podle vl. nař. č. 104/1922.
(Nález ze dne 17. června 1924 č. 10929).
Věc: Obec M. (adv. Dr. Pav. Kuh z Prahy) proti referátu ministerstva zemědělství u Civilní správy Podkarpatské Rusi v Užhorodě o nájemné za užívání pastvin. Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná, dílem se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K žádosti starosty obce N. za určení výše nájemného za pastovní užívání pozemků, přidělené této obci pastevním výborem, vydal pastevní výbor okresu t-ského v B. dne 29. prosince 1922 ve svém sezení, konaném téhož dne u hlavnoslúžnovského úřadu v B., po slyšení obou stran rozhodnutí, že obec N. má za pastvu, v roce 1922 od vlastníka panství Sch. v rozloze 480 uh. jiter užívanou podle uzavřené soukromoprávní smlouvy, která se uznává za platnou, platiti to, k čemu se zavázala, t. j. 130 K ročně za 1 uh. jitro; naproti tomu jest obec povinna za další část pastviny v rozloze 144 uh. jiter, do smlouvy nepojatou a jí usnesením pastevního výboru k pasení přikázanou, platiti za rok 1922 z 1 jitra 24 K s povinností, čistiti odvodňovací příkopy. Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, že v roce 1922 byla obci N. pastevním výborem přidělena pastvina z majetku Sch. ve výměře 624 uh. jiter. Obec uzavřela s vlastníkem Sch. úmluvu ohledně 480 uh. jiter z tohoto přídělu v ten rozum, že se zavázala z jitra platiti 130 K, kteréžto úmluvy platnost pastevní výbor uznal, přihlížeje k tomu, že jde o luční porosty, jak ve smlouvě uvedeno. Uznávaje, že mu přísluší podle platného nařízení rozhodnouti toliko o zbytku doplňujícím výměru 624 jiter, tedy o 144 jitrech, usnesl se, že jest obec povinna po rozumu vl. nař. z 16. března 1922 č. 104 Sb. za jitro platiti 24 K, při čemž bylo vzato v úvahu, že na jitru vypase se 1 dospělý kus dobytka, což při trvající pastvě 6měsíční po 4 K činí 24 K; zároveň uloženo obci za povinnost čistiti odvodňovací kanály, které byly dobytkem jmenované obce zašlapány.
Rekurs obce N., domáhající se snížení nájemného tak, aby ohledně celé pozemkové plochy páčilo se jen na 24 K za jitro, jakožto nájemné po zákonu na nejvýše přípustné, zamítl referát min. zeměd. u civilní správy P. R. v Užhorodě rozhodnutím z 11. dubna 1923, proti němuž směřuje stížnost obce N. k nss-u podaná, a to z důvodů rozhodnutí rekursem v odpor vzatého.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Poměr, že vlastník půdy v P. R. za určitých okolností v roce 1922 povinen jest snášeti užívání své půdy cizím majitelem dobytka k pastvě tohoto dobytka v té míře, jak půdu tu v prvé stolici přikáže zvlášť sestavený »pastevní výbor«, i za nájemné, jehož výši pastevní výbor určí, jest upraven vl. nař. ze 16. března 1922 č. 104 Sb., vydaným na základě zák. z 15. dubna 1920 č. 337 Sb., kterým se vláda zmocňuje učiniti opatření k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou.
Stížnost namítá:
1)- -
2) Výše nájemného, pokud smluveno a úřadem ve výši ročních 130 K za 1 uh. jitro potvrzeno, překročuje maximální sumu dovolenou vl. nař. č. 104/1922.
3)- - -
4) Posléze i výrok, jímž dovoluje se pásti ročně 4 kusy dobytka, jest nesprávný, neboť jest všeobecně známo, že ročně připadá na jitro pastevní plochy jenom 1 kus dobytka.
Námitka uvedená v 2. bodu stížnosti jest bezdůvodná. Úřad sice určil, pokud se dotýče schválil mezi stranami smluvené roční nájemné za pastvu v částce převyšující zřejmě maximální sazbu stanovenou v čl. 2 vl. nař. ze 16. března 1922 č. 104 Sb., které se dovolává čl. 2 vl. nař. z 21. května 1921 č. 201 Sb., plativšího pro rok 1921. Podle tuto uvedeného předpisu však nepřekročitelné sazby platí jen za užívání polonin, t. j. pastevních plání na horách, k vypasu dobytka. Úřad však svůj výrok, jímž překročuje maximální sazbu, odůvodňuje přijatým skutkovým předpokladem — stížností samou v odpor nebraným —, že jde v daném případě nikoliv o »poloniny«, nýbrž o luční porosty, t. j. travou porostlé pozemky ke kosení určené, nelze tedy tvrditi, že by úřad rozhodoval v rozporu se zákonem, pokud tento stanoví stran pastvisek maximální sazby nájemného.
Taktéž bezdůvodná jest námitka uvedená pod 4. Slušíť ji, má-li vůbec směřovati proti obsahu nař. výroku, vyložiti jen tak, že směřuje proti výpočtu přiměřené výše nájemného, určené samotným úřadem ohledně 144 jiter půdy do smlouvy nezahrnutých, a že brojí proti skutkovému základu, jejž přijal úřad pro posouzení přiměřenosti určené číslice per 24 K za jitro, jakoby na jitře mohly býti vypaseny čtyři kusy dobytka. Avšak ve skutečnosti úřad z tohoto základu ani nevycházel, nýbrž vycházel — jak zřejmo z obsahu jeho výroku — z předpokladu, že na jitru možno vypásti jen jeden kus dobytka, tedy právě z toho předpokladu, který i stížnost sama označuje za případný.
Tím jest rozhodnutí nss-u odůvodněno.

Citace:

č. 3758. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 117-119.