NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 1

Čís. 1019.

K poskytnutí zvýšené ochrany úřední osobě (§ 68 tr. zák.) stačí, že byla formálně oprávněna k úkonu, v němž bylo jí násilím překáženo.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1922, Kr I 1059/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 13. července 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle § 81 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného, dovolávající se důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 b) § 281 tr. ř., nelze přiznati oprávnění. Vzhledem ku znění § 81 tr. zák., jenž ohrožuje trestem násilný odbor proti služebnímu výkonu osoby, v § 68 tr. zák. označené, je s hlediska § 81 tr. zák. směrodatno pouze formelní oprávnění k úřednímu výkonu, které propůjčuje úřednímu orgánu ochrany dle § 68 tr. zák. Vyžaduje proto zákon pro odsouzení dle § 81 tr. zák., jak nalézací soud správně uvádí, pouze, by služební výkon, který násilným jednáním pachatele má býti zmařen, spadal do oboru práv a povinností, osobě v § 68 tr. zák. jmenované mocí jejího postavení služebního náležejících. O formelním oprávnění Bohumila M-a, výkonného orgánu okresního soudu v Č., ku úřednímu jednání, o něž šlo, nemůže býti dle zjištění rozsudku nejmenší pochybnosti a nepochybuje o tom ani zmateční stížnost. Zjišťujeť soud, že Bohumilu M-ovi bylo jakožto výkonnému orgánu okresním soudem v Č. uloženo, by vykonal kapesní zájem na obžalovaném, že M. odebral se za tím účelem v stejnokroji soudního vykonavatele k obžalovanému, doručoval mu příslušné usnesení soudní a sdělil mu, že má vykonati kapesní zájem. Formelní oprávnění Bohumila M-а k zakročení proti obžalovanému bylo proto založeno jednak ve vrchnostenském příkaze, jednak ve služebním, postavení M-а jakožto výkonného orgánu a byly tu proto podmínky pro ochranu jeho ve smyslu §§ 68 a 81 tr. zák., kterážto zákonná ustanovení dle svého účelu chrání státní moc a státní autoritu, představovanou orgány státní moci bez rozdílu. Bohumil M., obdržev jakožto výkonný orgán od příslušného soudu rozkaz k provedení úředního výkonu, byl povinen, rozkaz ten splniti. Nesměl-li se vzpečovati, rozkazu soudu uposlechnou ti, musí býti ve výkonu své služby také náležitě chráněn. Jen tedy formelní oprávnění k předsevzetí úředního výkonu a nikoli materielní oprávněnost výkonu je to, co propůjčuje úřednímu orgánu ochranu dle § 68 tr. zák. K rozhodování o materielní oprávněnosti slouží cesta jiná, po případě cesta stížnosti; formelně oprávněnému výkonu má se strana podrobiti. Opačné stanovisko podkopalo by autoritu státní moci a ochromilo její působnost. Námitka stížnosti, že v tomto případě šlo o nezákonný výkon úřadu, je ostatně nesprávná. Výkonný orgán měl provésti na obžalovaném kapesní zájem a byl proto oprávněn odníti mu všechny peníze, které měl u sebe, bez ohledu na eventuelní vlastnické právo jiných osob k nim (§ 253 ex. ř. a návod pro výkonné orgány odd. II.). Jednal proto v tomto případě výkonný orgán Bohumil M. úplně dle zákona, dle svých předpisů, nedopustil se žádného nedopatření a bylo tudíž povinností obžalovaného bez odkladu na vyzvání výkonného orgánu peníze mu vydati, byť snad byly vlastnictvím jeho manželky. Poskytovalť jí zákon prostředky, by svému domnělému právu zjednala platnost. I kdyby obžalovaný byl subjektivně toho mínění, že úřední výkon byl proto nesprávným, že směřoval proti majetku manželčinu, nemohlo by ho to ospravedlnili. Jen tehdy by mohl uplatňovati úspěšně omyl ve smyslu § 2 lit. e) tr. zák., kdyby se byl omyl ten týkal skutkových okolností co do formelního oprávnění výkonného orgánu k dotyčnému úřednímu výkonu, poněvadž, jak již dolíčeno, pouze formální oprávněnost k služebnímu výkonu je dle zákona rozhodnou. Naproti tomu neosvobozují eventuelní pochybnosti a omyly co do materielní oprávněnosti úředního výkonu od zodpovědnosti ve smyslu § 81 tr. zák., poněvadž se nedotýkají znaku dle zákona závažného. Nezakládá proto též neúplnosti dle č. 5 § 281 tr. ř., že se soud tvrzeným omylem v důvodech rozsudku výslovně nezabýval.

Citace:

č. 1019. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 541-542.