NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Čís. 3103.

Odporu obžalovaného proti rozsudku v jeho nepřítomnosti vynesenému jest vyhověti, prokáže-li, že se ke hlavnímu přelíčení nemohl dostaviti pro neodvratnou překážku mimo něho ležící, najmě pro nemoc (§ 427 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 1. března 1928, Zm I 771/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného proti rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 7. února 1927, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločiny podvodu podle §§ 197, 200, 203 tr. zák. a zpronevěry podle § 183 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v odsuzující části jako zmatečný a věc vrátil témuž nalézacímu soudu, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Obhájce obžalovaného předložil soudu prvé stolice po vyvolání věci lékařské vysvědčení okresního lékaře Dr. Karla R-a ze dne 5. února 1927, podle něhož jest obžalovaná stižena chudokrevností a srdeční vadou a musí se pro tuto dobu vyvarovati každého rozčílení, by se její nemoc nezhoršila, poněvadž zhoršením choroby by mohlo vzniknouti nebezpečí jejímu životu, a v němž Dr. R. potvrzuje, že se nalézá v jeho léčení. Zároveň obhájce navrhl, by z toho důvodu bylo líčení odročeno zvláště ježto je nutno, by obžalovaná byla přítomna hlavnímu přelíčení. Návrhu tomu soud nevyhověl s odůvodněním, že se nejedná o takovou chorobu, která by zabraňovala obžalované dostaviti se k soudu, a usnesl se, by se líčení konalo v její nepřítomnosti. Zároveň soud nařídil, by obžalovaná byla ohledána soudním lékařem Dr. P-em. Před vynesením rozsudku dostavil se Dr. P. a sdělil, že se nemohl do bytu obžalované dostati, ježto byt byt uzavřen, a že není pravděpodobno, že by byla obžalovaná tak těžce churava, by nemohla vstáti a se ozvati a že podle udání domovnice vychází z domu. Po té soud vynesl rozsudek. Stížnost uplatňuje, protože nebylo vyhověno shora uvedenému návrhu, zmatek podle § 281 čís. 4 tr. ř. Stížnost jest v právu. Podle § 226 tr. ř. jest onemocnění důvodem, pro který může obžalovaný žádati odročení hlavního přelíčení; podle § 275 tr. ř. smí býti pokračováno v hlavním přelíčení, onemocní-li při něm obžalovaný tou měrou, že při něm nemůže zůstati, pouze se svolením obžalovaného a § 427 tr. ř. ustanovuje, že musí býti vyhověno odporu obžalovaného proti rozsudku v jeho nepřítomnosti vynesenému, prokáže-li, že se k němu nemohl dostaviti pro neodvratnou překážku mimo něho ležící, za kterouž překážku zajisté dlužno považovati nemoc (Löffler Ö. R. 432 a rozh. víd. n. s. 1085)., Uváží-li se, že pro ženu dosud zachovalou jest zajisté líčení věcí rozčilující a okolnost.
Trestní rozhodnutí X. 12 že okresní lékař potvrdil, že rozčílení by mohlo míti pro obžalovanou, kterou léčí tou dobou, v zápětí zhoršení její choroby a tím nebezpečí pro její život, neměl zajisté nalézací soud před skutečně provedeným lékařským ohledáním obžalované líčení předsevzíti. Dlužno sice připustiti, že v lékařském vysvědčení Dr. R-a není výslovně uvedeno, že se obžalovaná pro chorobu nemůže k líčení dostaviti, avšak přes to předložené lékařské vysvědčení odůvodňovalo odročení líčení, neboť podle tohoto vysvědčení mohlo rozčílení nemoc obžalované zhoršiti a i nebezpečí života přivoditi, a nemohlo býti proto požadováno od obžalované, by se takovému nebezpečí vysazovala. Soud měl v líčení pokračovati teprve, kdyby byl lékařským ohledáním obžalované zjistil, že pro ni toho nebezpečí není, zvláště, když ve vysvědčení jest uvedeno, že toto nebezpečí jest pouze »pro tuto dobu«, a neměl se spokojiti s doměnkou Dr. P-e, který obžalovanou neohledal. Ježto obžalovaná podvodný úmysl popírala a tvrdila poměr soukromoprávní, nelze s určitostí za to míti, že by její přítomnost její poměr k poškozeným nebyla blíže osvětlila a bylo proto právo její obhajoby uvedeným usnesením soudu zkráceno (§ 281 posl. odst. tr. ř.). I bylo proto zmateční stížnosti vyhověti a, ježto se nelze obejíti bez nového hlavního přelíčení, slušelo podle § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. pro rok 1878 za souhlasu generální prokuratury uznati právem tak, jak se stalo.

Citace:

Č. 11799. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 660-662.