NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10594.

Zásady § 1302 obč. zák., podle níž, nelze-li při škodě zaviněné několika účastníky určiti podíly jednotlivců na poškození, ručí všichni za jednoho a jeden za všechny, jest užiti obdobně na případy, kde škoda vznikla z jednání osoby a z neznámých jiných příčin (nevypátraným škůdcem, přírodními silami a pod.).
(Rozh. ze dne 5. března 1931, Rv I 1663/30).
Žalobce byl poraněn pří výbuchu třaskavin ve skladišti žalované společnosti. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Neprávem dovolání vytýká, že nebyl zjištěn poměr, jímž na celé škodě participuje žalovaná strana domnělým opominutím opatření, a že žalobce ani neopřel žalobní nárok o tvrzení, že žalovaná neučinila bezpečnostní opatření ke zmírnění následků, a ačkoli prý jen v tomto případě by se mohla domáhati — nejvýše — percentuální kvoty tvrzeného nároku a byla by mohla prokázati poměr zavinění. Dovoláním zdůrazněný rozdíl mezi zmírněním následků a mezi jich zamezením je po výtce jen slovní hříčkou. U obou výrazů jde v souzeném případě při správném jich pojímání a při správném výkladu zrušovacího usnesení o to, že žalovaná měla učiniti všechna opatření, která zaručovala, ne-li zamezení výbuchu vůbec, alespoň zamezení ničivých následků pro okolí, totiž opatření, která následky výbuchu pro okolí odvrátila vůbec aneb je alespoň zadržela v míře pokud možno největší, tudíž je zmenšila neb zmírnila. Že v souzeném případě nebyly zjištěny jednak poměr, jímž na celé škodě participuje žalovaná strana domnělým opominutím opatření. jednak percentuální kvoty tvrzeného nároku, je podmíněno přirozenou povahou věci. Jsouť četné případy, kde tyto okolnosti prostě nelze vůbec zjistiti. Pro ně stanoví § 1302 obč. zák., že, nelze-li při škodě zaviněné několika účastníky určiti podíly jednotlivců na poškození ručí všichni za jednoho a jeden za všechny, tedy každý za celou škodu. Této zásady jest obdobně (§ 7 obč. zák.) použíti na případy, v nichž škoda nevznikla společným účinkem jednání neb opomenutí několika fysických osob, nýbrž účinkem jednání osoby žalované a neznámých jiných příčin (nevypátraným škůdcem, přírodními silami a pod.), neboť není příčiny, proč by se se žalovaným mělo nakládati jinak, vznikla-li škoda společným zaviněním několika známých účastníků (fysických osob) na poškození, a jinak, vznikla-li společným účinkem jeho a jiných činitelů mimo fysické osoby. Rozdíl je jen v tom, že žalovaný v posléze naznačeném případě nemá, na kom by snad mohl vykonati právo postihu, musil-li škodujícímu celou škodu nebo nepoměrnou její část nahraditi sám. Ale to je okolnost náhodou sdružená s jeho zaviněním a nemůže býti na újmu poškozenému, nýbrž stíhá škůdce.

Citace:

Čís. 10594. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 330-331.