Čís. 13438.
Zákon ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům.
Ochrana zákona se nevztahuje na lesní hospodářství.

(Rozh. ze dne 12. dubna 1934, R I 284/34.)
Návrh dlužníka, by byl podle zákona ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. a n. odložen výkon dražby dříví, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud povolil odklad výkonu dražby. Důvody: Dříví ze kmenů poražených na pozemku zemědělce jest pokládati za věc související se zemědělským podnikem. Nezáleží na tom, zda dříví je určeno pro vlastní spotřebu hospodáře, či pro prodej. I při obilí a jiných zemědělských produktech zákon v tom směru nerozlišuje, naopak tendencí zák. čís. 74/1933 je, by zemědělec byl chráněn před prodejem zemědělských produktů pod cenou. Zákon nerozlišuje také mezi hospodářskými plodinami polními a lesními.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Z odůvodnění vládního návrhu zákona čís. 74/33 sb. z. a n. tisk čís. 228 a ze zpráv zemědělského a ústavněprávního výboru o vládním návrhu tisk čís. 1035 a 2232 jest zřejmo, že účelem zákonné ochrany zemědělců bylo, by dlužníkům z řad zemědělských bylo umožněno splniti závazky v době po ukončení sklizně, ježto se dostali do tísnivé hospodářské situace bez vlastní viny jen vlivem hospodářských poměrů a poklesem cen zemědělských výrobků. Proto bylo odsunuto plnění závazků na dobu požňovou, jak se uvádí ve zprávě tisk čís. 1035, až bude zemědělec zase těží ti za sklizené produkty. Z těchto důvodových zpráv jest zřejmo, že bylo úmyslem, poskytnouti zákonnou ochranu jen těm zemědělcům, jichž zemědělské výrobky plynou z polního hospodaření, neboť jen u nich jde o výtěžky roční sklizně, a jen u nich lze mluviti o době požňové, na kterou má býti odsunuto plnění závazků. Výtěžky zemědělské činnosti z lesní půdy, z lesního hospodaření, plynoucí za delší dobu, nelze považovat! za zemědělské výrobky ve smyslu zákona, pročež nelze zemědělcům s lesním hospodářstvím poskytnouti ochranu tohoto zákona. V projednávaném případě přichází však v úvahu i ustanovení § 3 cit. zák., podle něhož se ustanovení § 1 nevztahuje na věci, které by za dobu, po kterou je výkon dražby odložen, podlehly zkáze. Ze spisu jest zřejmo, že zabavené dříví je uloženo v lese, a je nebezpečí, že dříví bude do doby, než dojde ku prodeji, z lesa odstraněno, že ztratí na své hodnotě a že je vydáno nebezpečí zkázy, takže i z toho důvodu bylo podle § 3 cit. zák. dovolacímu rekursu vyhověti.
Citace:
č. 13438. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 433-434.