Čís. 1756.
Výrobní a hospodářská společenstva (zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.).
Jest přípustno rozšířiti obchodování na členy a nečleny v mezích zákona, nikoliv však rozšiřovati veškerou činnost i na nečleny. Postup, upravený §em 84 zákona lze určiti pro každou ztrátu podílů.
(Rozh. ze dne 4. července 1922, R I 779/22.)
Rejstříkový soud vrátil společenstvu s r. o. opověď k rejstříku mimo jiné, by v § 2. ad 1. stanov za slovo »přijímati« vsunuta byla slova »od členů« a ustanovení, že činnost družstva může se rozšířiti i na nečleny, bylo vynecháno, poněvadž činnost družstevní musí dle § 1 zák. o společenstvech ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. a § 85 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. býti obmezena na členy. Rekursní soud usnesení prvého soudu potvrdil a nařídil změnu stanov ještě v tom směru, by v § 42 1. odstavec stanov, jednajícím o krytí ztrát, bylo vypuštěno »Nestačí-li tento, odepíše se z usnesení valně hromady ztráta ze závodních podílu«, aby byl vynechán těž odstavec druhý, ježto zákon o společenstvech stanoví ohledně družstev s obmezeným ručením jakým způsobem mají se krýti ztráty, zejména v §§ 76 a násl. a nejsou přípustny odpisy z jednotlivých závodních podílů a zase jich doplňování, jak se dějí v § 42 předložených stanov.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu potud, že vyloučil z usnesení rekursního soudu opravu § 42 stanov, jinak mu nevyhověl.
Důvody:
Co jest účelem společenstva ustanovuje § 1 zák. o společenstvech.
Účel ten záleží v podpoře výdělku nebo hospodářství vlastních členů, jest tedy čistě hospodářským ve prospěch členů vyvolaným zařízením. Činnost společenstva musí tedy směřovati přímo k dosažení účelu, to jest ku podpoře výdělku nebo hospodářství členů. Každý jiný účel jest vyloučen a nesmí býti společenstvu dovolen, neboť pak by to přestalo
býti společenstvo ve smyslu zákona o společenstvech. To plyne jednak ze znění § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. z., jednak také
z předpisu § 88 téhož zákona, který přímo označuje za přečin, pak-li
že společenstvo svou činnost nebo svá jednání rozšiřuje na jiné předměty než ony, jež jsou uvedeny v § 1. V případě, o nějž tu jde, § 2 stanov výslovně praví, »činnost družstva může se rozšiřovati i na nečleny«, což zřejmě odporuje znění § 1 zákona. Nesmí se tomu ovšem rozuměti tak, že by družstvo nebylo ani oprávněno, potřebné nákupy i od nečlenů si zaopatřovati, čímž ovšem se činnost družstva v celém rozsahu na nečleny nerozšiřuje, nýbrž pouze opatřuje, čeho třeba ve prospěch hospodářství členu, i od nečlenu. Tak, jak stanovy to káží, by to však znamenalo, že i nečlenové by mohli býti podílníky na hospodářství společenstevním, čímž by zařizované sdružení vytklo si také za účel podporování blaha nejen svých členů, nýbrž i osob třetích, kterýžto účel jest ale zákonem vyloučen. Proto zcela správně soudy nižší opravu stanov ve smyslu tom nařídily. Pakliže takto na věc se pohlíží, není tu rozporu
mezi citovanými ustanoveními zákona a §§ 85 a 100 zákona ze dne 25.
října 1896, čís. 220 ř. zák., které na mysli mají jen přípustné obchodování se členy a nečleny v mezích zákona, nikoliv však rozšiřování veškeré činnosti i na nečleny a které ovšem kdyby takové nepřípustné rozšiřování se dálo, vyvozují z toho i důsledky.
§ 84 zákona o společenstvech určuje další postup, zjistí-li se, že
polovička z upsaných podílů jest ztracena. Souhlasně s ustanovením tím upravuje § 42 stanov otázku tu pro každou ztrátu, neměně ničeho na ustanovení zákona v jiných směrech, zejména na ručení členů a doplňování zmenšených podílů, kteréžto ustanovení tím tedy v platnosti, jak ani jinak býti nemůže, ponechává. Vzhledem k tomu není odůvodněno
napadeným usnesením nařízené vypuštění dvou vět z § 42 stanov, a bylo proto rekursu ve směru tom vyhověno.