NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1929.

K skutkové podstatě urážky na cti stačí po stránce subjektivní vědomí pachatelovo, že se dotýká cti jiné osoby; animus injuriandi se nevyžaduje.
Není třeba, by osoba, proti které urážlivý projev směřuje, byla výslovně jmenována; stačí její zřetelné označení. Lze uraziti i osobu neznámou.
Pokud je urážkou na cti (§§y 488, 491 tr. zák.) vinění (tiskem) z anonymního pisatelství a z dodávání špatných výrobků veřejné korporaci.
Beztrestnost podle §u 4 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 16. března 1925, Zm I 752/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 10. října 1924, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečností cti podle §§ů 488, 491 a 493 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost soukromého obžalobce, uplatňující číselně důvod zmatečnosti podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., věcně také důvod podle čís. 5 téhož paragrafu, jest z obojího hlediska odůvodněna. Soukromá obžaloba kladla obžalovanému za vinu, že napsal a v týdeníku »Náš Kraj« dal vytisknouti pod záhlavím »Sedlčansko. Hospodářství okres, správ, komise v S.« článek, v němž — podle tvrzení obžaloby — viní soukromého obžalobce z pisatelství anonymní zprávy, pojednávající v čísle 8. časopisu »Střed« v rubrice »Sedlčany« o poměrech u okresní správní komise v S., vytýká dále soukromému obžalobci, že mu při tom nešlo o věc samu, nýbrž pouze o jeho osobní zájem a zisk, a konečně uvádí, že zjistil (obžalovaný), jak smutné zkušenosti měl okres, když si cementové roury koupil u firmy sedlčanské, roury v krátké době byly zničeny a tím byl okres finančně poškozen. Soukromý obžalobce spatřoval v uvedených výrocích obžalovaného, jež podle slov závadného článku »pane výrobče rour« jakožto jediný výrobce cementových rour v S. vztahoval na sebe, přečin proti bezpečnosti cti podle §§ů 488, 491 a 493 tr. zák., ježto prý výroky ty, jež staly se tiskem, jednak obsahují nepravdivé a překroucené skutečnosti, jednak viní soukromého obžalobce z opovržlivých vlastností. Nalézací soud sprostil obžalovaného z obžaloby, neshledav v jeho jednání skutkové podstaty přečinu proti bezpečnosti cti; vývody jeho rozsudku, přimykajíce se k jednotlivým zažalovaným skutkům, rozčleňují se ve tři části a sluší k nim podotknouti toto: 1. Pokud jde o obvinění z pisatelství anonymního článku v časopise »Střed«, neshledává nalézací soud v jednání obžalovaného skutkové podstaty přečinu za vinu mu kladeného především po subjektivní stránce, nemaje za prokázáno, že obžalovaný měl skutečně úmysl, viniti v závadném článku právě soukromého obžalobce z pisatelství oné anonymní zprávy v časopisu »Střed«, a uvěřiv tvrzení obžalovaného, že slovy »pane výrobče rour« měl na mysli vůbec onoho výrobce rour, který anonymní článek v časopisu »Střed« napsal nebo k napsání jeho dal podnět, a že výrok jeho nesměřoval proti soukromému obžalobci. Po objektivní stránce pak má nalézací soud za to, že psaní a uveřejňování nepodepsaných zpráv a článků v časopisech je obecným zvykem, takže prý nelze v tvrzení, že někdo takovýto nepodepsaný článek napsal a uveřejnil, shledávati obviňování z něčeho nečestného. Základní právní pochybení napadeného rozsudku spočívá v tom, že vyžaduje pro trestné činy obžalovanému za vinu kladené po stránce subjektivní přímý úmysl, urážeti na cti (animus injuriandi). Zmateční stížnost vytýká tomuto názoru nalézacího soudu právem zmatečnost s hlediska čís. 9 a) §u 281 tr. ř., poukazujíc správně a v souhlasu s naukou a s ustálenou judikaturou na to, že v případech §§ů 487-496 tr. zák. stačí po stránce subjektivní vědomí pachatelovo, že se cti jiné osoby dotýká způsobem v uvedených zákonných ustanoveních označeným. I další vývody napadeného rozsudku, v této souvislosti uvedené, že obžalovaný nevinil z pisatelství anonymního článku právě soukromého obžalobce, že měl na mysli vůbec onoho výrobce rour, který onen článek napsal a že závadný výrok jeho (obžalovaného) nesměřoval proti soukromému obžalobci, jsou právně mylné; není třeba, by osoba, proti které urážlivý projev směřuje, byla výslovně jmenována; stačí, jak ze znění §u 488 tr. zák. vyplývá, zřetelné označení této osoby. Za tohoto předpokladu lze uraziti i osobu neznámou, na př. neznámého pisatele novinářského článku. Podle toho nepadá tedy vůbec na váhu, jak se nalézací soud mylně domnívá, zda obžalovaný slovy »pane výrobce rour« měl na mysli právě soukromého obžalobce, neboť stačí, že výrok obžalovaného skutečně proti němu čelil a že to i jiným osobám bylo poznatelno.
Po stránce subjektivní pochybil nalézací soud, když praví zcela všeobecně, že psaní a uveřejňování nepodepsaných zpráv a článků v časopisech jest obecným zvykem a že tudíž nelze v tvrzení, že někdo takovýto nepodepsaný článek napsal a v časopise uveřejnil, shledávati obviňování z něčeho nečestného, když obecné mínění v pouhém nepodepsání takového článku nespatřuje nic nečestného a nemravného. Jsouť zajisté případy, kde nesrovnává se plně se ctí řádného občana a čestného člověka, — ochotného postaviti se kdykoliv a vůči každému za to, co napsal a uveřejnil, — nepodepsati článek do tisku určený. Jest třeba rozlišovati na př. mezi běžnými novinářskými články, v nichž se k informaci čtenářstva zaznamenávají a komentují místní a světové události a pod., a mezi články, v nichž pisatel činí výtky veřejné korporaci neb úřadu, kárá skutečné nebo domnělé zlořády ve veřejné správě atd. V anonymitě článků na prvém místě uvedených přirozeně nelze spatřovati nic nečestného; jinak tomu vsak bude za určitých okolností, vyznačujících ten který případ, u článků skupiny posléze uvedené. Otázka tato jest tedy t. zv. quaestio facti a sluší ji řešiti podle okolností jednotlivého případu. Nalézací soud neměl se tedy spokojiti všeobecným poukazem na to, že v psaní a uveřejňování nepodepsaných článků nelze spatřovati nic nečestného, nýbrž měl především zjistiti obsah článku otištěného v čís. 8. časopisu »Střed«, na který obžalovaný reagoval závadným článkem, a pak teprve podle obsahu tohoto článku, přihlížeje k jeho tendenci, dosahu, formě а k jiným po případě ještě důležitým okolnostem posouditi, zda obžalovaný tím, že vinil soukromého obžalobce z anonymního pisatelství zmíněného článku, vinil ho křivě z určitého nečestného nebo takového nemravného činu, který by ho v obecném mínění mohl uvésti v opovržení nebo snížiti. Pokud konečně jde o výroky obžalovaného, že zjistil, jak smutné zkušenosti měl okres, když si cementové roury koupil u firmy sedlčanské, že roury v krátké době byly zničeny, čímž byl okres finančně poškozen, a že velice o tom pochybuje, že by okres přijal nabídku firmy, jejíž zboží se neosvědčilo, neshledal nalézací soud ani v těchto výrocích skutkové podstaty přečinu proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. zák., pokud se týče podle §u 491 tr. zák., maje za to, že v nich lze spatřovati nanejvýše poškozování živnosti soukromého obžalobce ve smyslu soukromoprávním, nikoli však obviňování soukromého obžalobce z nečestného jednání, jež by bylo způsobilé uvésti ho v opovržení nebo snížiti ho v obecném mínění, aneb obviňování jeho z nějaké opovržlivé vlastnosti. Vždyť obžalovaný prý nijak netvrdil, že soukromý obžalobce úmyslně dodal sedlčanskému okresu vadné zboží a že tedy zamýšlel okres finančně poškoditi, nýbrž výroky těmi prý jen konstatoval, — ať již právem nebo mylně — dodání vadných cementových rour někdy v roce 1922 firmou soukromého obžalobce sedlčanskému okresu bez jakéhokoliv zřetele k úmyslosti či neúmyslnosti soukromého obžalobce. Právem vytýká zmateční stížnost i tomuto výroku nalézacího soudu zmatečnost podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. Nelze pochybovait, že závadný článek vytýká v této příčině obsahově soukromému obžalobci, že dodával okresu špatné výrobky. Lze ovšem připustiti, že taková výtka sama o sobě nemusí vždy v sobě zahrnovati obviňování z nečestného nebo nemravného jednání, než ke správnému pochopení a hodnocení výtky té dlužno přihlédnouti k bližším okolnostem případu. Obžalovaný zdůrazňuje, že okres měl smutné zkušenosti, když si koupil cementové roury od firmy sedlčanské, t. j. od soukromého obžalobce, že se roury ty neosvědčily, že byly v krátké době zničeny a že tím byl okres finančně poškozen. Tím soukromého žalobce obviňuje, že se vůči okresu jakožto svému zákazníku nezachoval tak, jak bylo povinností poctivého, pečlivého a řádného, smluvního závazku dbalého výrobce a obchodníka, že dodal špatné zboží, ať již úmyslně či z nedbalosti či pro svou nezdatnost ve svém oboru. Toto jednání obžalovaného zahrnuje v sobě obvinění soukromého obžalobce z opovržlivých jednání a vlastností, předhůzku směřující proti jeho mravní povaze, kterou má býti vyjádřeno, že obžalobce buď má schopnost к provádění prací ve svém oboru, ale provádí je ledabyle a nedbale, nebo že nemá potřebných pro povolání své vědomostí a schopností, přes to však se domáhá a ujímá postavení, schopnosti ty předpokládajícího, v obou případech jest pak výsledkem dodání špatných výrobků. Obé jest způsobilé, by postavilo soukromého obžalobce v očích veřejnosti do světla po stránce mravní a obchodní zavržitelného. (Viz rozhodnutí Sb. n. s. čís. 891.) Neprávem tedy spatřuje napadený rozsudek v dotyčném výroku obžalovaného »nanejvýše snad poškozování živnosti soukromého obžalobce ve smyslu soukromoprávním« — co tím rozsudek myslí, není dosti jasno — klada nesprávně váhu na to, že obžalovaný netvrdil, že soukromý obžalobce dodal okresu úmyslně vadné zboží a že tedy zamýšlel okres finančně poškoditi. Možno proto v tomto jednání obžalovaného po objektivní stránce shledávati obvinění z určitých nepočestných činů, které, kdyby byla dána i subjektivní stránka, bylo by lze podřaditi pod skutkovou povahu §u 488 tr. zák., po případě §u 491 tr. zák. Subjektivní stránkou se rozsudek nalézacího soudu v tomto bodě vůbec nezabývá. Z těchto důvodů bylo zmateční stížnosti soukromého obžalobce v celém rozsahu vyhověti, rozsudek nalézacího soudu jako zmatečný podle čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. zrušiti a podle §u 288 čís. 1 a 3 tr. ř. dále uznati, jak shora uvedeno. Při novém projednání a rozhodnutí věci bude nalézacímu soudu dbáti též ustanovení §u 4 zákona ze dne 30. května 1924. čís. 120 sb. z. a n.

Citace:

č. 1929. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 166-169.