NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2310.

K založení sudiště dle §u 87 a) j. n. nestačí odeslání zboží, nýbrž jest třeba jeho převzetí kupitelem. Návrh ve smyslu posledního odstavce §u 261 c. ř. s. dlužno učiniti před koncem řízení v prvé stolici.
(Rozh. ze dne 21. února 1923, R I 142/23.)
Žaloba, podaná u krajského soudu v č., byla co do místní příslušnosti opřena o ustanovení §u 87 a) j. n. (§ 31, odstavec druhý uher. c. ř. s.). Soud prvé stolice vyhověl námitce místní nepříslušnosti a odmítl žalobu, rekursni soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Nejvyšší soud obnovil usneseni prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Žalobce uplatňuje sudiště dle §§ 88, 87 a) j. n. a dle §§ 101 j. n. a §u 31 odstavec druhý c. ř. s. jelikož žalobkyně ani netvrdí, že došlo mezi stranami k úmluvě o sudišti ve smyslu prvého odstavce §u 88 j. n. a sama uznává, že faktury nebyly zaslány ani před zbožím ani s ním, nepřicházejí v úvahu sudiště dle tohoto §u. Nehledíc k tomu žalobkyně si nestěžovala v tomto směru do usnesení prvé stolice. Co do příslušnosti procesního soudu ve smyslu §u 87 a) j. n. a dle §§ 101 j. n. a §u 31 odstavec druhý uher. civ. řádu soudního dovolací soud nesdílí právního názoru rekursního soudu, že k založení sudiště stačí odeslání zboží. Dle motivu k §u 87 a) j. n. dlužno pojem převzetí (odevzdání) klásti na roveň pojmu odevzdání, dodání (Ablieferung) v čl. 347 a 349 obch. zák. Odevzdání (dodání) ve smyslu těchto článků (též čl. 305, 380, 404, 405, 409 obch. zák. a jiných) nastává však teprve tehdy, když zboží se dostane do skutečné moci kupitele, t. j. když buďto prodatel sám vydá zboží do rukou kupitele nebo osoby tímto k přijetí zboží zmocněné, nebo — bylo-li zboží svěřeno dopravčímu tento se zbavil faktické moci nad zbožím a kupitel aneb osoba jím k přijetí zboží zmocněná nabude této moci (sr. Staub-Pisko čl. 347 § 19 obch. zák.). Že tomu tak jest, plyne též z příkladů uvedených v motivech k §u 87 a) j. n. co do listin, jimiž skutečné převzetí (odevzdání) se dokazuje (zpáteční lístky pošty nebo dráhy). V tomto případě bylo by sporné zboží jen tenkráte žalovanému skutečně odevzdáno, pokud se týče jím skutečně převzato bývalo, kdyby se bylo dostalo do faktické moci žalovaného samého neb osoby, žalovaným k přijetí zboží splnomocněné. Žalobkyně předložila pouze přijímací lístky na rychlozboží a nikoliv zpáteční list dráhy anebo jiné listy, z kterýchž by se dalo dovozovati, že žalovaný sporné zboží skutečně obdržel. Schází tedy podstatná náležitost §u 87 a) j. n., a §u 31 odstavec druhý uh. с. ř. s., t. j. listinný důkaz o skutečném převzetí zboží žalovaným a nemůže proto místní příslušnost krajského soudu v Č. o tato ustanovení zákonná býti opírána. Za tohoto stavu věci není potřebí zabývati se otázkou, jsou-li zde ostatní náležitosti uvedených předpisů zákonných čili nic. Eventuální nárok žalobkyně na přikázání sporu sedrii v Bratislavě jako příslušnému soudu, učiněný teprve v rekursu do usnesení procesního soudu, jest opožděný, neboť tento návrh dlužno podati dle §u 261 c. ř. s. před rozhodnutím soudu prvé stolice (viz motivy k poslednímu odstavci tohoto §u).

Citace:

Čís. 2310. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 317-318.