Čís. 16056.

Řádná mimosoudní výpověď je účinným exekučním titulem, třebaže vypovídaný odepřel bezdůvodně přijetí správně adresovaného dopisu obsahujícího výpověď.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1937, R I 424/37.)
Soud prvé stolice zamítl návrh vymáhajících věřitelů (majitelů domu) na povolení exekuce nuceným vyklizením bytu v č. p. 57 v B. vedené podle mimosoudní výpovědi dané povinnému. Důvody: § 565, odst. 3 c. ř. s. ustanovuje, že mimosoudní výpověď obsahující náležitosti vytčené v § 562, odst. 1 a 2, c. ř. s., má-li nabýti účinku výpovědi soudní, musí býti prokázána listinami, které co do průvodní moci nezavdávají podnětu k pochybnosti. Tomu tak není v exekuci, o niž jde, ježto z poznámky na zadní straně dopisu obsahujícího výpověď vychází najevo, že povinný tento dopis nepřijal a že tudíž nenabyl vědomosti o výpovědi, takže neměl možnost podati po případě námitky proti ní. Rekursní soud povolil navrženou exekuci.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Přisvědčiti jest stěžovateli potud, že se rozhodnutí č. 15127 Sb. n. s., jehož se rekursní soud dovolává, na souzený případ nehodí, ježto jde o jiný skutkový děj. Přes to však nelze dovolacímu rekursu přiznali úspěch. Třebaže se k platnosti výpovědi nevyžaduje, aby výpověď byla osobou, jíž svědčí, také přijata, zůstává výpověď přece právním jednáním, které může proti druhé osobě působiti jen, když se stalo vůči ní nebo jejímu zmocněnci (viz rozh. č. 10764 Sb. n. s.). O takový případ jde. Podle zjištění rekursního soudu doručoval poštovní zřízenec doporučeně odeslaný a správně adresovaný dopis, obsahující řádnou mimosoudní výpověď, povinnému, který však přijetí bezdůvodně odepřel. Povinnému byla tudíž dána možnost, aby dotčený dopis přijal a jeho obsah seznal. Nepoužil-li této možnosti, nestalo se tím právní jednání vypovídající strany neúčinné, neboť by se příčilo zásadám poctivého styku, kdyby adresát bezdůvodným odepřením přijetí dopisu mohl připraviti odesilatele o právní účinky, kterých chtěl dotčeným dopisem dosíci. Z téhož stanoviska vycházejí také předpisy civilního řádu soudního o doručování soudních zásilek, odepřela-li osoba, které může býti platně doručeno, přijmouti písemnost bez zákonného důvodu (§ 109 c. ř. s.).

Citace:

č. 16056. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 566-567.