Čís. 2094.

Pro poměr mezi zmocněncem a zmocnitelem stačí ústní smlouva o zmocnění, třetí osoba není však povinna, pustiti se do jednání se zmocněncem, nevykáže-li se jí písemnou plnou mocí.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1922, Rv I 721/22.)
Žaloba kupitele na dodržení kupní smlouvy byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem mimo jiné z těchto důvodů:
Jest nesporno, že dne 3. května 1921, kdy zástupce žalovaných na žalobcovo vyzvání se dostavil do K. k sepsání smlouvy, žalobce v K. vůbec nebyl. Arci tvrdí, že přikázal své manželce, by za něho jednala, ale připouští, že jí nedal písemně plné moci. Žalobce napadá názor odvolacího soudu, že Marie Š-ová bez písemné plné moci nebyla s to, by uzavřela platnou smlouvu trhovou, — leč neprávem. Dle § 1005 obč. zák. může se smlouva o zmocnění ovšem státi nejen písemně, nýbrž i ústně, ale to má význam jen pro vnitřní poměr mezi zmocnitelem a zmocněncem. Aby však zmocněnec na venek vůči třetím osobám byl legitimován a platně za zmocnitele mohl jednati, jest třeba, by o zmocňovací smlouvě byla sepsána listina, již zákon nazývá plnou mocí čili mocným listem. Když Maric Š-ová nemohla se vykázati takovouto listinou, nebyl zástupce žalovaných povinen, ano bez porušení zájmů svých zmocnitelů ani oprávněn, uznati její legitimaci, a právní zástupce té oné strany nemohl a nesměl ji připustiti k jednání a zřizování listiny o kupní smlouvě. Již v tom směru tedy nezachoval se žalobce dle zákona.

Citace:

č. 2094. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1186-1187.