Čís. 4730.

Lze knihovně poznamenati podmínky, jež ve prospěch železniční správy byly vytčeny při povolení ku stavbě.
Státní dráhy zastupuje na soudě finanční prokuratura. V tom, že finanční prokuratura podala rekurs do rozhodnutí o návrhu ředitelství státních drah, jest spatřovati schválení návrhu.
(Rozh. ze dne 25. února 1925, R I 132/25.)
Návrhu ředitelství státních drah v Plzni, by podle stavebního povolení zemského správního výboru poznamenáno bylo v pozemkové knize, že stavebník (vlastník) domu, postaveného na č. k. 316/9 v D. i jeho právní nástupce jest povinen nahraditi správě čsl. státních drah všechny výlohy, které jí vzniknou při stavbě II. koleje změnou projektu, způsobenou stavbou, přeložením terasy nové, souběžné cesty a vedlejších hospodářských budov strážního domku čís. 260, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Dle §u 20 knih. zák. může býti povolena knihovní poznámka jen za účelem, v §u tom pod a) a b) uvedeným, pak v případech, kde ji zvláštní zákony připouštějí. V tomto případě nejde o takovou poznámku, nýbrž jde o knihovní zajištění nároku čsl. státních drah, který jim snad vzejde proti vlastníku domu na pozemku č. k. 316/9 v D. postaveného. Zajištění to může se dle §u 14 knih. zák. státi toliko vkladem (záznamem) zástavního práva za pohledávku, jejíž nejvyšší obnos, za nějž zavazená nemovitost ručí, musí býti uveden v listině, podle níž zápis se má státi.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Nutno sice přisvědčiti rekursnímu soudu v tom, že knihovní zajištění nároku státních drah, který jim podle stavebního povolení může vzejíti proti vlastníku domu, postaveného na pozemku č. k. 316/9 v D., by se mohlo státi jedině vkladem práva zástavního, ale o takové zajištění budoucího nároku nebylo žádáno, nýbrž jen o knihovní poznamenání, totiž vyznačení podmínek, za kterých bylo uděleno povolení ku stavbě onoho domu. Tyto podmínky mají vázati netoliko nynějšího, nýbrž i každého příštího vlastníka, jest proto třeba opatření, aby o nich zvěděl. To se může spolehlivě státi pouze vyznačením jejich v knize pozemkové poznámkou, která bude míti ten jediný právní význam, že nikdo, kdo k řečené nemovitosti nabude práv, se nebude moci omlouvati, že o stavebních podmínkách nevěděl. Ani v závazcích, ani v právních účincích podmínek nenastane jich knihovním poznamenáním změna. Navrhovanou poznámku sluší proto posuzovati jako poznámku dle §§ 20 písm. a) a 52 knih. zák. a vzhledem k tomu, že jednotlivé přípustné poznámky jsou v §u 20 písm. a) knih. zák. vypočítány pouze příkladmo, není překážky, by nebyla povolena, třebas se zákon o ní nezmiňuje. Sluší dodati, že dle §u 1 čís. 1 a §u 2 čís. 1 služební instrukce pro finanční prokuratury ze dne 9. března 1898, čís. 41 ř. zák. přísluší zastupování eráru a státních podniků všeho druhu, tedy také státních drah, před soudem výhradně finanční prokuratuře, a že v zastupování jest zahrnuto i podávání písemních návrhů. Na tom nemění ničeho ustanovení §§ 16 a 17 org. statutu pro státní železniční správu ze dne 19. ledna 1896, čís. 16 ř. zák., neboť rozdělují jenom úřední pravomoc mezi jednotlivé železniční úřady a nedotýkají se práva jednati před soudem. Ač v tomto případě byla knihovní žádost podána proti hořejším předpisům ředitelstvím státních drah v Plzni, není to již důvodem pro zamítnutí žádosti, poněvadž finanční prokuratura podáním dovolacího rekursu žádost dodatečně schválila.

Citace:

č. 4730. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 401-402.