NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Čís. 818.

§ 178 tr. zák. stanoví jednotnou trestní sazbu. Není proto s hlediska § 265 tr. ř. závady, by několika rozsudky nebyl celkem uložen trest žaláře přes jeden rok.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1922, Kr I 156/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 4. listopadu 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II a) tr. zák. a odsouzen dle §§ 178 a 180 tr. zák. za použití § 55 tr. zák. se zřetelem k ustanovení § 265 tr. ř. do těžkého žaláře na dva měsíce, zostřeného jedním postem měsíčně.
Důvody:
Nalézací soud vyměřil obžalovanému trest dle §§ 178, 180 tr. zák. se zřetelem na ustanovení § 265 tr. ř. a za použití § 55 tr. zák. těžkým žalářem v trvání dvou měsíců, zostřeným jedním postem měsíčně. Stížnost odporuje tomuto výroku, dovolávajíc se zmatečního důvodu čís. 11 § 281 tr. ř. a dovozujíc, že nalézací soud použil trestní sazby, která se na tento případ nevztahuje; trestný čin, kterým stěžovatel byl napadeným rozsudkem uznán vinným, byl spáchán dne 9. července 1919, stěžovatel mohl za něj a za trestné činy, pro které rozsudky krajského soudu ze dne 20. srpna 1919 a ze dne 21. května 1920 byl odsouzen do těžkého žaláře na dobu 5 a 6 měsíců, býti potrestán dle § 178 tr. zák. celkem trestem těžkého žaláře v trvání na nejvýše jednoho roku, pro rozsudek napadený zbyla prý tedy nanejvýše doba trestu jednoho měsíce, která byla nalézacím soudem překročena následkem nesprávného použití § 178 tr. zák. a § 265 tr. ř.
Než stížnost přehlíží, že zmatek dle čís. 11 § 281 tr. ř. předpokládá, že nalézací soud vykročil z mezí zákonné sazby trestní, pokud se tato sazba zakládá na přitěžujících nebo polehčujících okolnostech, v zákoně jmenovitě uvedených. Ustanovení § 178 tr. zák. obsahuje však jen jednu jednotnou sazbu trestní, sahající od šesti měsíců do pěti let, a nečiní vyměření trestu, jeden rok převyšujícího, závislým na přitěžujících okolnostech, jmenovitě uvedených, nýbrž mluví všeobecně o okolnostech přitěžujících a ponechává takto volnému uvážení nalézacího soudu rozhodnutí o tom, jsou-li tu okolnosti přitěžující a má-li proto býti trest vyměřen na dobu, jeden rok převyšující. Předpis § 265 tr. ř. zakazuje pouze, aby vinníkovi za sbíhající se delikty, které byly předmětem několika rozsudků, nebyl souhrnem trestů, všemi rozsudky vyřknutých, uložen trest vyšší, než připouští vrchní hranice oné sazby trestní, kterou zákon stanoví pro nejtěžší ze sbíhajících se deliktů. V tomto případě mohl stěžovateli, za trestné činy, pro něž byl odsouzen třemi rozsudky, o které jde, dle § 178 tr. zák. býti uložen trest v nejvyšší výměře 5 let; uložil-li mu tedy nalézací soud — přihlížeje ku dříve uloženým trestům 5 a 6 měsíců těžkého žaláře — další trest dvouměsíčního těžkého žaláře, nevykročil tím ze zákonné sazby, jíž bylo použíti, a neporušil ustanovení § 265 tr. ř., ježto souhrn všech tří trestů činí pouze 13 měsíců.

Citace:

č. 818. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 237-238.