Čís. 3593.


Zákon ze dne 17. března 1921, čís. 121 sb. z. a n., upravující starší smlouvy o těžbě dříví. Zákon vztahuje se i na případy, kde byla kupní cena za dříví zaplacena předem před 1. lednem 1919.
(Rozh. ze dne 5. března 1924, Rv II 660/23.)
Žalobce uzavřel v roce 1918 se žalovanou bankou obmýtní smlouvu na léta 1918, 1919, 1920 a 1921. Žádosti jeho, by dle zákona čís. sb. z. a n. 121/21 byla zvýšena úplata za dříví, vykácené v létech 1920/1921 soud v nesporném řízení vyhověl. Ježto žalovaná zvýšku nezaplatila, domáhal se ho žalobce žalobou, jíž procesní soud prvé stolice vyhověl. Důvody: Dle zákona se pouze vyžaduje, by byla úplata před 1. lednem 1919 »smluvena«, zda byla úplata již předem zaplacena čili nic, zákon nerozlišuje, a nemůže tedy ani soud okolnosti této přiznati zvláštní váhu, tím méně, ježto důvod pro vydání zákona nelze hledati jedině ve znehodnocení měny, nýbrž také v jiných celkových hospodářských poměrech, zejména zvýšené režii a pod. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání vytýká napadenému rozsudku podle §u 503 čís. 4 c. ř. s. jenom, že vztahuje předpisy zákona ze dne 17. března 1921 čís. 121 sb. z. a n. i na obmýtní smlouvu stran ze dne 26. července 1918, ačkoliv kupní cena za všechno dříví, koupené ke kácení v létech 1918, 1919, 1920 a 1921, byla hned po ujednání smlouvy v roce 1918 zaplacena. Žalovaný napadá srovnalý právní názor obou nižších soudů, že účinnost zákona nezávisí na tom, kdy byla smluvená úplata za těžbu dříví vyplacena; neprávem. Svědčí pro názor ten znění zákona, který ani v nadpisu »Zákon...upravující starší smlouvy o těžbě dříví«, ani v textu nerozeznává, zda byla úplata již zapravena předem a před rokem 1919, či zda má placena býti později, a prohlašuje za rozhodné jenom, zda byla úplata smluvena před 1. lednem 1919. Onomu názoru nasvědčuje účel zákona, jak plyne z jeho obsahu i parlamentárního projednávání. Účelem tím bylo přizpůsobiti starší smlouvy změněným hospodářským poměrům, jež nastaly v roce 1919 náhlým vzestupem cen dříví a výrobních i správních nákladů lesních, a zabezpečiti další řádné vedení lesního hospo- dářství, které platností starých prodejních cen dříví při obrovském vzrůstu režie bylo ohroženo. Zájem osob, oprávněných starou smlouvou k těžbě, měl býti chráněn pouze předpisem §u 2 zákona, aby při posuzování přiměřenosti úplaty bylo přihlíženo také k cenám, za které oprávněný k těžbě dříví sám dále prodával, čímž mu mělo býti umožněno, aby dodržel beze ztráty dodávky dřeva, ujednané na podkladě smluvených nižších cen. Jinak měla část mimořádného zisku, kynoucího z prudkého stoupnutí cen za dříví přejíti k dobru majiteli lesa a tak umožniti další řádné lesní hospodářství, jmenovitě řádné opětné zalesnění vykácených ploch. Přihlížeti k okolnosti, že kupní cena byla již předem zaplacena, příčilo by se zřejmě tomuto jasně projevenému smyslu zákona. Právně mylným jest poukaz na rozdíl mezi nákupní silou rakouské koruny v roce 1918 a československé koruny v roce 1921. Podle
§u 6 zákona ze dne 1. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n. jsou si obě tyto peněžní jednotky jako zákonné platidlo úplně rovny. Výhodu, spočívající pro žalobce v tom, že obdržel kupní cenu za dřevo, dodané v roce
1921, již v roce 1918, lze dle zákona oceniti pouze úrokem, který předem vyplacený peníz mohl zatím poskytnouti, а k tomuto výnosu soud již v nesporném řízení při určení přiměřené ceny přihlížel.
Citace:
Rozhodnutí č. 3593. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 367-368.