NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Čís. 3111.

Podmíněné odsouzení (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).
13* Byl-li kdo odsouzen pro činy, spáchané v době zkušební po dřívějším podmíněném odsouzení pro činy, vylučující podle § 2 zákona nové podmíněné odsouzení, je toto vyloučeno, třebas byl obžalovaný v novém rozsudku odsouzen též pro čin spáchaný před prvním rozsudkem; ustanovení čtvrté věty § 6 čís. 4 zákona nelze tu použíti; předpokládať, že byl obžalovaný odsouzen znovu výhradně jen pro činy, spáchané před dřívějším odsouzením.
(Rozh. ze dne 7. března 1928, Zm II 497/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 11. listopadu 1927, pokud jím bylo vysloveno, že trest těžkého žaláře dvou měsíců, zostřeného jedním postem měsíčně, uložený obžalovanému tímto rozsudkem pro zločin krádeže podle §§ 171, 173, 174 II c), 176 II c), tr. zák., jest podmíněný a že zůstává podmíněným i trest vězení tří dnů, zostřeného jedním postem, uložený mu rozsudkem okresního soudu v Opavě ze dne 18. února 1927 pro přestupek krádeže podle § 460 tr. zák. a pro přestupek podle § 36 zbroj, pat., zrušil rozsudek nalézacího soudu, pokud jím bylo vysloveno, že odsouzení podle tohoto rozsudku jest podmíněné a že zůstává podmíněným trest, uložený obžalovanému rozsudkem okresního soudu v Opavě ze dne 18. února 1927, a uznal, že odsouzení, vyslovené napadeným rozsudkem jest nepodmíněné a že o tom, zda zůstane podmíněným trest, uložený obžalovanému rozsudkem okresního soudu v Opavě ze dne 18. února 1927, či zda má býti nařízen výkon tohoto trestu, rozhodne okresní soud v Opavě.
Důvody:
Veřejný obžalobce vytýká napadenému výroku rozsudku, že soud jím překročil trestní moc (čís. 11 § 281 tr. ř.), porušiv zákon v ustanoveních §§ 2 a 6 čís. 4 zákona o podmíněném odsouzení. Zmateční stížnost jest odůvodněna. Obžalovaný byl při vynesení napadeného rozsudku již dříve podmíněně rozsudkem okresního soudu v Opavě ze dne 18. února 1927 potvrzeným rozsudkem zemského soudu jako soudu odvolacího v Opavě odsouzen pro čin spáchaný z pohnutky nízké a nečestné. Bylo tudíž podle § 2 zák. o podm. ods. opětné podmíněné odsouzení vyloučeno. Nynější odsouzení nastalo pro skutky, spáchané po dřívějším podmíněném odsouzení v době zkušební. Že nastalo odsouzení nyní též pro krádež, spáchanou před prvním rozsudkem, nemění na věci ničeho a nemůže odůvodniti použití čtvrté věty § 6 čís. 4 zák. o pod. ods., jíž lze použíti jen tehdy, byl-li vinník odsouzen znovu výhradně jen pro činy, spáchané před dřívějším odsouzením. Bylo by protismyslné, kdyby v takovém případě mohlo býti vysloveno opětné podmíněné odsouzení, jež by bylo vyloučeno, kdyby tu nebylo jednoho trestného činu z doby dřívější. Odůvodněné zmateční stížnosti bylo proto vyhověti a rozhodnouti jak, se stalo.

Citace:

Čís. 3111.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 211-212.