NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 13286.

Žaloba o předložení společných listin (čl. XLIII uvoz. zák. k c. ř. s.).
Jde o společné listiny zaměstnavatele a zaměstnance, tvrdí-li zaměstnanec proti výpovědi, že byl zaměstnavatelem přijat do služby na doživotí a že má o tom listiny. Okolnost, že zaměstnavatel tvrdil, že mu není o těchto listinách nic známo, nemůže ho zbaviti práva, domáhati se jejich předložení. Nerozhoduje, že jde jen o listiny průvodní a že jsou výlučným majetkem zaměstnance.
(Rozh. ze dne 15. února 1934, Rv I 1070/32.)
Žalovaný byl žalobcovým zřízencem a dostav k 31. červenci 1931 výpověď, neuznal ji, tvrdě, že byl přijat na doživotí a že má o tom v rukou písemné doklady. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném, by byl uznán povinným složití k soudu doklady, jež má v rukou o svém služebním poměru u žalobce, zejména ony, v nichž se jedná o trvání služebního poměru, a žalobce o tom vyrozuměti. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Podle zjištění soudů nižších stolic byl žalovaný zaměstnán u dovolatele jako zámecký zřízenec a dovolatel mu vypověděl službu k 31. červenci 1931. Tuto výpověď žalovaný neuznal tvrdě, že byl přijat do služby na doživotí a že má o tom v rukou písemné doklady. Dovolateli není nic známo o takovýchto dokladech, což žalovaný připouští. Žádost dovolatelovu, by mu žalovaný pořídil opisy těchto dokladů na jeho náklad, žalovaný odmítl. Nelze o tom pochybovati, že dovolatel má právní zájem na tom, aby mu byly předloženy příslušné listiny. Tento zájem vyplývá z povahy věci, neboť jde o řešení otázky, zda výpověď daná žalovanému jest po právu a zda tudíž právní poměr mezi stranami trvá, či zda byl výpovědí řádně rozvázán. Jde-li o listiny, z nichž podle tvrzení žalovaného vyplývá, že byl dovolatelem přijat do služby na doživotí, jde o listiny společné podle § 304 čís. 3 c. ř. s. a jsou tu tudíž předpoklady čl. XLIII uvoz. zák. k c. ř. s. Poněvadž žalovaný připustil, že takové listiny tu jsou a že je má v rukou, nemusil dovolatel tyto okolnosti dále dokazovati, a okolnost, že dovolatel tvrdil, že mu o těchto listinách není nic známo, nemůže ho zbaviti práva, domáhati se jejich předložení. Dovolatel také dostatečně označil listiny, pokud mu to vůbec bylo možno. Že jde jen o listiny průvodní a že jsou výlučným majetkem žalovaného, nerozhoduje, neboť zákon v tom směru nerozeznává.

Citace:

č. 14297. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 1013-1014.