Čís. 15087.

Nekalá soutěž.
Zjištění, že označení »Karlovarské suchary« jest označením druhovým a ne označením původu zboží, jest zjištěním skutkovým, jímž je soud dovolací vázán.
(Rozh. ze dne 27. března 1936, Rv I 318/36.)
Žalující společenstvo pekařů v K. V. předneslo, že již po dlouhou dobu vyrábí specielním způsobem zvláštní dietetický suchar pod názvem Karlovarský suchar (Karlsbader Zwieback), při jehož výrobě používá minerální vody ze zřídel v K. V.; sucharu toho neužívají jen léčící se v K. V., nýbrž i nemocní trpící nemocemi, pro jichž léčbu jsou právě indikovány K. V. Z toho důvodu zasílají pekaři sdružení v žalujícím společenstvu suchary tyto během celého roku do celého světa a nemocní přikládají hlavní váhu tomu, aby obdrželi suchary karlovarské a pouze výlučně tyto suchary, poněvadž jest v kruzích lékařských všeobecně známo, že právě tyto suchary, které se vyrábějí odborně v K. V., tvoří podstatnou součástku nařízené diety. Označení Karlovarský suchar jest označením původu, nikoliv druhu zboží. Žalovaná, která má své hlavní sídlo v P., vyrábí suchary, které prodává pod označením Karlovarský suchar i Karlsbader Zwieback, a obzvláště i na obalech, ve kterých suchary své takto označené prodává a zasílá, jest uvedeno označení »Karlovarský suchar« — »Karlsbader Zwieback«. Tento suchar není vyroben ani v Karlových Varech, ani zvláštním lékařsky kontrolovaným způsobem jako pravý karlovarský suchar. Označení »Karlovarský suchar«, »Karlsbader Zwieback« při zboží strany žalované jest podle smyslu tohoto slova způsobilé v obchodním styku vzbuditi nesprávný názor, že předmětné zboží, t. j. suchar jest vyroben buď v Karlových Varech nebo v jeho blízkém okolí. Žádá proto žalující, by bylo uznáno právem, že žalovaná jest povinna zdržeti se v obchodním styku označení jí vyrobeného sucharu jako Karlovarský suchar (Karlsbader Zwieback), zdržeti se označení tohoto na zboží samém nebo na jeho bezprostřední výpravě, nebo na obalech a schránkách, dále oznámení, nadpisech, návěštích, obchodních cirkulářích a pod. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud v otázce, o niž jde, z těchto důvodů: Prvý soud zjistil a dospěl k přesvědčení, že tu není zdržovacího nároku žalobcova proti žalované, protože nejde o označení původu, nýbrž druhu. Označení »Karlovarský suchar« mohlo býti původně označení původu. Tuto vlastnost však ztratilo tím, že stálým užíváním jeho i jinými výrobci dokonce v cizozemsku přešlo do obecného užívání a stalo se jen volným označením druhu nebo jakosti zboží. Předpokladem uznání jeho za označení takové jest, že zúčastněné kruhy přestaly všeobecně spatřovati v něm označení původu. Rozhoduje tu obchodní obyčej zúčastněných kruhů, t. j. meziobchodníků, maloprodavačů a odběratelů (přímých konsumentů) tohoto zboží, tedy osob, které je obyčejně kupují. Otázka, jde-li o označení původu či druhu, jest otázkou skutkovou (Skála str. 127). Odvolací soud pokládá zjištění prvého soudu v tomto směru za správné a přejímá je podle § 498 c. ř. s. za základ i svého rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Z důvodů:
Nutno přisvědčiti odvolacímu soudu, že jde o otázku skutkovou, pokud soudy nižších stolic mají za zjištěno, že jde v příčině sporného označení »Karlovarský suchar« o označení druhové a nikoliv o označení původu zboží (srov. Skála: Nekalá soutěž str. 117). Tímto zjištěním jest dovolací soud vázán a nemůže se proto obírati vývody dovolání, kterými se dovolatel vynasnažuje dolíčiti pravý opak.

Citace:

Čís. 15087.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 391-392.