Č. 2533.

Vyvlastnění. — Stavební ruch. — Řízení před nss-e:m: Jde-li o vy vlastnění obecního pozemku k účelům stavebního ruchu, nestačí k založení legitimace ke stížnosti na nss pouhé, v řízení přednesené, nedoložené tvrzení osoby třetí, že jest neknihovntm vlastníkem onoho pozemku.
(Nález ze dne 23. června 1923 č. 4482/22).

Věc: Ferdinand a Anna Ř. ve V. O. proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemku dle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — —
St-lé naříkají rozhodnutí žal. úřadu jen potud, pokud se jím vyvlastňuje z obecního pozemku č. kat. — ve V. O. plocha 2-5 m2, tvořící jejich hnojiště na severním konci pozemku toho zřízené a pokud jím osp-é v P. uloženo bylo ustanovení náhrady za tuto vyvlastněnou plochu.
Nss musil se především z moci úřední obírati otázkou, zda jsou
st-lé k této stížnosti vůbec legitimováni a dospěl v tomto směru k tomu, že legitimováni nejsou. Žal. úřad vychází z toho, že vlastníkem vyvlastněné části pozemku č. kat. — a to i plochy, proti jejímuž vyvlastnční st-lé brojí, jest obec V. O. Tento předpoklad žal. úřadu jest správný.
Jak ze spisů správních patrno, jest řečená obec v pozemkové knize zapsána jako vlastnice řečené parcely, jejíž částí nesporně jest také plocha, o kterou zde jde. Při komisionelním jednání dne 2. července 1921 tvrdil sice spolust-1 Ferdinand Ř., že plochy, o kterou nyní jde, nabyl vydržením práva vlastnického tím, že této plochy
užíval jako hnojiště nepřetržitě po více než 40 roků. Toto tvrzené vlastnictví však nebylo uznáno ani knihovní vlastnicí této olochy, totiž obcí, jež vystupovala jako vlastnice celého pozemku č. kat. —, ani vyvlastnitelem a nebylo také st-li nijakým způsobem prokázáno.
Avšak pouhé tvrzení vlastnického práva, nestačí vzhledem k ustanovením o. z. o. o způsobu nabytí vlastnictví k nemovitostem a o vydržení práva toho k tomu, aby st-lé byli pokládáni za stranu, do jejíž právní sféry má vyvlastněním býti zasaženo, když současně vystupuje jako expropriát obec, pro jejíž právo mluví zápis v pozemkové knize.
Byla tedy ve správním řízení, dle zákona z 11. března 1921 č. 100 Sb. konaném, vyvlastněncem toliko obec, nikoli však st-lé.
Žal. úřad také nepokládal st-le za vyvlastněnce. Vyslovil-li v nař. rozhodnutí, že vyvlastňuje pozemek včetně práva manželů Ř. k používání plochy tam uvedené jako hnojiště, mohl tím jen naznačiti, že se právní účinky vyvlastňujícího nálezu mají vztahovati na tvrrené st-li právo na užívání této plochy jako hnojiště, jako právo váznoucí na pozemku obci patřícím, což vysvítá i z další části rozhodnutí, kterouž se nařizuje jednání za účelem stanovení náhrady za tato užívací práva,
pokud vyvlastněním jsou dotčena. Jen v tomto posléz zmíněném řízení bylo přiznáno manželům Ř. postavení procesní strany; ježto však dle shora uvedených vývodů neměli v řízení vyvlastňovacím postavení strany jako vyvlastněnci, jež si osobují, nedostává se jim legitimace ku stížnosti na nss do nař. vyvlastňovacího nálezu a bylo již proto jejich
stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž bylo zapotřebí obírati se námitkami věcnými ve stížnosti vznesenými.

Citace:

č. 2532. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 346-348.