S

Čís. 2490

.

Důvod rozluky nemůže o sobě býti dokázán ani doznáním ani výslechem stran.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1923, Rv I 55/23.)
Žalobě manžela o rozluku manželství z manželčiny viny, proti níž manželka navrhla, by byla žaloba zamítnuta, po případě, by rozluka povolena byla pro cizoložství manžela z jeho zavinění, bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem mimo jiné z těchto důvodů: Pokud jde o odvolací důvod nedostatečnosti řízení, jejž odvolatelka spatřuje v tom, že prvým soudem nebyl připuštěn důkaz slyšením stran o okolnostech, žalovanou o žalobcově vině tvrzených, budiž poukázáno na ustanovení §u 371 c. ř. s., dle něhož může soud důkaz tento naříditi jen tenkráte, když důkaz o některé pro rozhodnutí závažné okolnosti jinými buď stranami nabízenými nebo z moci úřední nařízenými průvody proveden nebyl, kteréhož předpokladu tu však vůbec není, protože důkazy za sporu provedené úplně postačily, by soud
dle §u 272 a 327 c. ř. s. nabyl plného přesvědčení o tom, které pro spor důležité okolnosti mají býti pokládány za pravdivé čili nic.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není opodstatněn dovolací důvod čís. 2 §u 503 c. ř. s., který spatřuje žalovaná v tom, že odvolací soud nepřipustil důkazu výslechem stran o žalobcově udánlivém cizoložství, tedy o rozlukovém důvodu dle §u 13 a) zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. Odvolací soud po stránce formálního práva dostatečně odůvodnil odmítnutí důkazu; k tomu tedy po této stránce nic už připojiti nelze. Neuvedl však, že důvod rozluky nemůže o sobě býti dokázán ani doznáním, ani výslechem stran dle §u 371 c. ř. s., jak to stanoví § 10 min. nařízení ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák. Dle tohoto musí býti rozlukový důvod jasné dokázán, tedy objektivně zjištěn. Plyne to ostatně z vyšetřovací
zásady, jíž jest řízení o rozluku manželství ovládáno. Dle §u 13 poslední odstavec rozlukového zákona vztahuje se předpis §u 99 obč. zák. i na rozlukové řízení. Podle tohoto předpisu upírá se, pokud jde o rozlukový důvod, účinek i souhlasnému doznání obou manželů. Podle článku 6.
čís. 1 uv. zák. k с. ř. s.
důvod neplatnosti (překážka manželství) nemůže býti dokázán výslechem stran dle §u 371 c. ř. s., tedy ani důvod rozluky nemůže býti výslechem stran dokázán. Dle §u 8 manž. řízení jest v šetření o rozluce manželství dbáti §u 94 až 102 a 115 až 117 obč. zák. Nemohl proto v tomto řízení důkaz výslechem stran ani z těchto příčin býti
připuštěn.
Citace:
Rozhodnutí č. 2490. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 618-618.