NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 8250.

Nelze knihovně poznamenati žalobu o dodržení smlouvy, podle níž se žalovaný zavázal, že dá žalobci vtěliti do knih právo provozovati živnost na nemovitostech žalovaného. Žádost o povolení knihovní poznámky takovéhoto druhu není žádostí o prozatímní opatření podle čl. XIII. uv. zák. k ex. ř.
(Rozh. ze dne 25. srpna 1928, R I 644/28.)
Karel V. navrhl, by byla povolena knihovní poznámka žaloby o uznání, že žalobci přísluší právo provozování živnosti pilařské na žalované patřících pozemcích a budovách na dobu, pokud bude žalobce majitelem firmy, a o vydání smlouvy a o její knihovní zavtělení žalovanou. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud poznámku povolil. Důvody: Jest přisvědčiti názoru stěžovatele, že
Civilní rozhodnutí X. 68 nejde tu o žalobu podle §§ 61 nebo 70 knih. zák., nýbrž o jinou žalobu, o žalobu o vydání smlouvy a o její knihovní zavtělení ohledně žalobcova práva, příslušejícího mu podle žaloby na základě ústního ujednání se žalovanou o provozování pilařské živnosti na žalované patřících pozemcích a budovách na dobu, pokud bude žalobce majitelem firmy A. Poznámka takovéto žaloby jest podle § 20 písm. b) knih. zák. přípustná, ježto případy tam uvedené uvedeny jsou jen příkladmo, a nikoli výčetmo a slouží k odůvodnění určitých podle předpisů civ. řádu soudního nebo knihovního zákona s tím spojených právních účinků.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobce navrhl v žalobě, by mu byla povolena poznámka této žaloby, kterou se domáhá dodržení ústní úmluvy, podle níž se žalovaná strana zavázala, že dá žalobci vtěliti do knih právo provozování pilařské živnosti. Poznámka tato byla žalobci rekursním soudem povolena s poukazem na § 20 písm. b) knih. zák., ježto případy tam uvedené jsou prý uvedeny jen příkladmo a slouží k odůvodnění určitých podle předpisů civilního soudního řádu nebo knihovního zákona s tím spojených právních účinků. Z obsahu žaloby jest především patrno, že nejde o žalobu podle § 60 a 70 knih. zák., nýbrž o pouhé splnění smluvního závazku, zříditi služebnost. Rekursní soud opomenul udati, který jest to předpis civilního soudního řádu nebo knihovního zákona v § 20 písm. b) knih zák. předpokládaný, který by poznámce takové žaloby, o jakou jde, propůjčoval určité právní účinky a tudíž takovou poznámku připouštěl. Rekursní soud nemohl tak učiniti, ježto není všeobecného předpisu, že lze poznamenávati každou žalobu, kterou se někdo domáhá splnění smlouvy, týkající se nemovitých věcí nebo věcných práv na nemovitých věcech, a že by poznámky takové měly určité právní účinky. Poznámka, o niž žalobce žádá, by byla bezúčinná a jest proto nepřípustná. Srovnej rozh. čís. 305, 3761 a 5448 sb. n. s. Bylo proto dovolacímu rekursu vyhověti tak, jak se stalo. Na útratách dovolacího rekursu nemohlo býti nic přisouzeno, ježto žádost o povolení poznámky toho druhu, o jakou tuto jde, nelze považovati za úkon řízení exekučním řádem upraveného, to jest za žádost o prozatimní opatření podle čl. XIII. úv. zák. k ex. ř., takže předpisy § 41 a násl. c. ř. s. a 78 a 402 ex. ř. nepřicházejí vůbec v úvahu.

Citace:

č. 8250. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 101-102.