Čís. 1160.
Odklad exekuce z důvodu § 42 čís. 5 ex. ř. nelze zamítnouti proto, že žaloba zdá se býti neopodstatněnou a namířenou jen k průtahu uspokojení vymáhajícího věřitele. Této obavě lze čeliti tím, že odklad exekuce
učiní se závislým na jistotě, kteréžto opatření jest v tomto případě přípustným. Útraty úspěšného rekursu v otázce odkladu exekuce dlužno
ihned přiznati.
(Rozh. zc dne 6. září 1921, R I 1033/21.)
Podav oposiční žalobu, domáhal se dlužník odkladu exekuce, jejž
prvý soud bez dalšího povolil. Rekursní soud zamítl návrh na
odklad v podstatě proto, že se opírá o žalobu, jež zřejmě byla podána
proto, by bylo uspokojení věřitele oddáleno.
Nejvyšší soud obnovil povolující usnesení prvého soudu s tím,
že uložil navrhovateli složení jistoty.
Důvody:
Dle motivu § 42 a násl. exekučního řádu jest účelem odložení
exekuce, aby bylo zabráněno škodlivé změně poměrů všude tam,
kde správnost a přípustnost exekuce buď z důvodu práva materielního,
nebo z ohledů na ustanovení ex. řádu stala se pochybnou. Odložením
exekuce má býti zabráněno, aby před rozhodnutím v takovéto otázce nebylo snad na újmu dlužníkem pokračováno v exekuci, jejíž oprávněnost
není docela nepochybná. Z toho plyne, že, jsou-li tu podmínky §§ 42 44 ex. ř., sluší odklad exekuce povoliti, při čemž však do merita obsahu
žaloby, podané ve smyslu čís. 5 š 42 ex. ř., jehož posouzení jest vyhraženo
procesnímu soudu, nelze se v exekučním řízení pouštěti. V těchto směrech
dlužno přisvědčiti dovolací stížnosti proti opačnému názoru rekursního
soudu. Naproti tomu není správným tvrzení dovolacího rekursu, že, byla-li
podána žaloba ve smyslu čís. 5 § 42 ex. ř., všude tam, kde pokračování
v exekuci je spojeno pro toho, kdo návrh na odklad exekuce učinil, s nenahraditelnou nebo těžce nahraditelnou škodou majetkovou, nutno povoliti odklad beze všeho dalšího, t. j. bez uloženi jistoty ve smyslu druhého odstavce § 44 ex. ř., jen když uspokojení vymáhajícího věřitele, t. j. jeho
pohledávka je zajištěna. Jisto je, že proti zájmu dlužníka na odklad exekuce za podmínek prvého odstavce § 44 ex. ř. stojí zájem vymáhajícího
věřitele na brzkém uspokojení pohledávky, tedy na nerušeném pokračování v exekuci. Dle motivu k § 44 ex. ř. poskytují právě tyto předpisy
exekučnímu soudu možnosti, aby spravedlivě odvážil obojí tento zájem,
a jeho oprávněnost, a, shledá-li, že zájem vymáhajícího věřitele na
brzkém uspokojení je stejně oprávněn, jako zájem dlužníkův, jmenovitě
že je zde podezření, že odklad exekuce byl navržen převážnou měrou
proto, aby exekuční řízení a uspokojení vymáhajícího věřitele bylo zdrženo, jest na soudu, vyšel-li vstříc zájmu dlužníkovu dle § 44 odst. 1 ex. ř.
povolením odkladu, aby také vzal zřetel na zájem vymáhajícího věřitele,
tím, že uloží povinné straně složení jistoty v přiměřené výši dle § 44 (2) ex. ř. Kdyby náhled dovolacího rekursu byl správným, stačilo by k povolení odkladu exekuční dražby nemovitosti, při níž se bude lze odvolávati povinné straně z pravidla na podmínky § 44 odst. 1 ex. ř., podání
i takové žaloby, z jejíhož obsahu by bylo snadno lze seznati, že meritorně
není odůvodněna, a že vlastním účelem jejím je, aby bylo uspokojení vymáhajícího věřitele oddáleno. Toho zákonodárce nezamýšlel ustanovením
§ 44 odstavec druhý ex. ř., jejž dlužno vykládati tak, že ani zájem vymáhajícího věřitele na brzkém uspokojení jeho pohledávky nesmí býti ohrožen a tomu účelu slouží právě uložení jistoty tomu, kdo za odklad žádal,
a jemuž byl povolen. Na základě těchto úvah bylo, hledíc k tomu, že v případě, o nějž tuto jde, jsou dány podmínky jak prvého tak i druhého odstavce § 44 ex. ř., povolení odkladu exekuce vyslovené prvým soudem
učiněno závislým na složení jistoty strany povinné, a bylo v tom smyslu
dovolacímu rekursu z části vyhověno. Dovolací stěžovatel zvítězil svým
návrhem, aby byla exekuce odložena, a má proto nárok, aby obdržel
útraty této úspěšné stížnosti. Poněvadž běží o konečné rozhodnutí mezitimního sporu, byly mu tyto útraty přisouzeny ihned v takové částce,
jak to odpovídá jeho obmezenému úspěchu totiž povoleno odložení exekuce proti složení jistoty 8.000 K, kdežto stěžovatelův původní návrh
žádal, aby mu bylo povoleno odležení exekuce bez obmezení (§§ 48, 50 c. ř. s., a 74, 78 ex. ř.).