Čís. 5169.

Tím, že mu byla přikázána pohledávka k vybrání, nevstupuje vymáhající věřitel v hmotná práva povinného jako postupník, nýbrž jest toliko oprávněn, by pohledávku vymáhal jak mimo soud tak i na soudě, ovšem vlastním jménem, ale na účet povinného.
(Rozh. ze dne 2. července 1925, Rv I 844/25.)
Žalobce koupil od Františka G-а mlýn za 160 000 Kč a složil na kupní cenu u žalovaného úvěrového družstva vkladní knížky na 4 760 Kč a 2 720 Kč. Ježto žalobce kupní smlouvy nesplnil, byl mlýn prodán Františkem G-em ve veřejné dražbě za 92 000 Kč. Na náhradní pohledávku Františka G-а proti žalobci na rozdíl kupní ceny 68 000 Kč byla žalo- vánému družstvu povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání. Žaloba domáhající se na žalovaném družstvu vydání vkladních knížek byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání má pravdu, že vymáhající věřitel, jemuž byla soudem zabavená pohledávka přikázána k vybrání (§ 308 ex. ř.), nevstupuje tím v hmotná práva povinného jako postupník (§ 1394 obč. zák.), neboť věřitelem pohledávky zůstává i na dále povinný, a vymáhající věřitel je toliko oprávněn, by tuto pohledávku jak mimo soud, tak i soudně vymáhal, arciť vlastním jménem, ale na účet povinného. Než tento mylný názor odvolacího soudu neměl nepříznivého vlivu na posouzení této právní rozepře, jelikož žalobce opírá svůj nárok na vydání vkladních knížek o smlouvu schovací, a mohlo by proto žalobě vyhověno býti jen tehdy, kdyby byl prokázal, že ohledně vkladních knížek dojednal se žalovaným družstvem takovou smlouvu. Ale nižší soudy srovnale zjistily, že žalované družstvo vkladní knížky nepřevzalo do uschování (§ 957 obč. zák.), v kterémžto případě by arci bylo povinno, žalobci knížky vrátiti (§§ 962, 963 obč. zák.), nýbrž, že žalobce tyto vkladní knížky žalovanému družstvu odevzdal a žalované družstvo je od něho přijalo na částečné zaplacení kupní ceny za mlýn, který podle zjištění odvolacího soudu žalovaná strana za majitele tohoto mlýna žalobci za 160 000 Kč prodala, při čemž se podotýká, že podle odst. II. kupní smlouvy ze dne 17. května 1923 částka 60 000 Kč, již žalobce hotově měl zaplatiti, měla sloužiti k očištění knihovních břemen váznoucích na mlýně a že prvou knihovní věřitelkou bylo žalované družstvo, v jehož prospěch mimo žalobcem jako kupitelem převzatých 100 000 Kč na mlýně vázlo ještě 40 000 Kč. Za toho stavu věcí jest žaloba, opírající se o schovací smlouvu ovšem pochybená, a mohl by žalobce vydání vkladních knížek na žalovaném společenstvu žádati jen tehdy, kdyby byl tvrdil a dokázal, že žalované družstvo drží vkladní knížky bez právního důvodu (§ 1435 obč. zák.), na co však žalobce žalobu nezaložil, jak správně zdůraznil již odvolací soud.

Citace:

Čís. 5169. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 132-133.