NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13290.

Zákon ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům.
Dlužník, jehož hospodářskou existenci zakládají příjmy z chovu lišek za účelem získání kožešin na prodej, nikoliv příjmy ze sklizně výrobků získaných hospodařením na zemědělských pozemcích a spotřebovaných při chovu lišek, není zemědělcem ve smyslu zákona čís. 74/1933 sb. z. a n.
Ustanovení § 1 zákona čís. 74/1933 sb. z. a n. se nevztahuje na věci, jež nejsou určeny k hospodaření na zemědělských pozemcích a k získání sklizně z nich, nýbrž jsou dlužníkem určeny ku provozování chovu lišek pro kožešiny.
(Rozh. ze dne 15. února 1934, R II 32/34.)
Dlužník, zvěrolékař a majitel pozemků, zabýval se chovem stříbrných lišek. Žádost jeho, by byla podle zákona ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. a n., odložena exekuce na: 1 skříň na lišky, 15 stříbrných lišek, 6 modrých lišek a 9 mláďat stříbrných lišek, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud žádosti vyhověl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jde především o to, zda dlužník jest zemědělcem ve smyslu zákona ze dne 5. května 1933 čís. 74 sb. z. a n. Zákon nestanoví, koho jest považovati za zemědělce, nýbrž ponechává soudu, by o tom rozhodl podle okolností v jednotlivém případě zjištěných. Jak bylo podrobně vyloženo již v rozh. čís. 12789 sb. n. s., na něž se odkazuje, nelze pojem »zemědělce« ve smyslu zákona čís. 74/1933 sb. z. a n. rozšiřovati na veškeré osoby, jimž náležejí polní pozemky. Nárok na ochranu zákona mají jen osoby, které se skutečně zabývají zemědělskou prací, hospodařením na zemědělských pozemcích, ať již vlastních nebo zpachtovaných, a z této činnosti mají přímo neb aspoň převážně pravidelné příjmy, jež zakládají jejich hospodářskou existenci. Účelem tohoto výjimečného zákona bylo, by dlužníkům z řad zemědělských byl zjednán a zabezpečen potřebný klid do doby, kdy provedou, sklizeň svých výrobků a budou je moci přivézti na trh, a zákonodárce chtěl dále zabrániti tomu, by prováděním exekučních prodejů nebylo zbytečně stiženo hospodaření zemědělců na jejich usedlostech a aby tím nebyla zároveň ohrožena příští sklizeň (Viz důvodovou zprávu k vládnímu návrhu tisk 2228, zprávu výboru zemědělského a ústavněprávního tisk 2232 posl. sněmovny a tisk 1035 senátu.). V projednávaném případě zjistil prvý soud, že dlužník jest zvěrolékařem a kromě toho majitelem různých pozemků, najmě jedné pětiny rolnické usedlosti, jakož i majitelem farmy pro chov stříbrných lišek, že hlavním zdrojem jeho výživy jest výtěžek této farmy, kdežto zvěrolékařství mu neposkytuje ani existenční minimum, a že výrobky svých polních pozemků spotřebuje při provozování liščí farmy. Z těchto zjištění vyplývá, že hospodářskou existenci dlužníkovu zakládají příjmy z chovu lišek za účelem získání kožešin na prodej, nikoliv příjmy ze sklizně výrobků získaných hospodařením na zemědělských pozemcích. Chov lišek pro drahocenné kožešiny nelze však považovati za práci »zemědělskou« v obvyklém smyslu slova, neboť tu nejde o sklizeň, výrobků získaných obhospodařováním zemědělských pozemků, takže se zákon čís. 74/1933 sb. z. a n. podle svého účelu nehodí na tento případ. Z provozu liščí farmy nelze tudíž vyvozovati, že dlužník jest zemědělcem ve smyslu zákona. Avšak, i kdyby jinak bylo lze dlužníka považovati za zemědělce proto, že jest majitelem jedné pětiny rolnické usedlosti a různých pozemků, na nichž hospodaří, neobstojí názor rekursního soudu, že zabavené věci (skříň na lišky, 15 stříbrných lišek, 6 modrých lišek a 9 mladých stříbrných lišek), souvisejí s provozováním dlužníkova zemědělského podniku, neboť z okolností zjištěných prvým soudem jest zřejmé, že tyto věci nejsou určeny k hospodaření na zemědělských pozemcích a k získání sklizně z nich, nýbrž že naopak výrobky z tohoto hospodaření jsou dlužníkem určeny a upotřebovány jen ku provozování chovu lišek pro kožešiny, tedy ku provozování takového podniku, jejž nelze považovati za podnik zemědělský. Bylo proto schváliti názor soudu prvé stolice, že věci, o něž tu jde, nesouvisejí s provozováním podniku zemědělského. Na takové věci se podle § 3 poslední věty zákona čís. 74/1933 sb. z. a n. nevztahuje ustanovení § 1 téhož zákona.

Citace:

Čís. 13290. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 221-222.