NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 16103.

Návrh na zbavení svéprávnosti lze vzíti zpět s účinkem zastavení zahájeného řízení toliko do konce řízení v prvé stolici, to jest až do vydání usnesení prvého soudu.
(Rozh. ze dne 14. května 1937, R I 515/37.)
Usnesením prvého soudu (okresního soudu civilního v P.) byl H. S. zbaven částečně svéprávnosti pro marnotratnost. Usnesení bylo mu doručeno dne 23. dubna 1936 a H. S. podal proti němu včas dne 7. května 1936 odpor a rekurs, v nichž uplatňoval zmatečnost proto, že prý usnesení neobsahuje právního poučení o opravných prostředcích a že sám nebyl přítomen výslechu svědků, takže jim nemohl klásti otázky, dále místní nepříslušnost, poněvadž prý měl v době podání návrhu bydliště v P. I, ve věci samé pak namítal nevěrohodnost slyšených svědků, navrhoval výslech dalších svědků o svém předchozím životě a slyšení znalce lékaře. Navrhovatelka Markéta S. podáním ze dne 18. června 1936 se k řízení podle § 40 ř. o zbav. svépráv. připojila jako účastnice, avšak toto vyjádření vzala zpět dne 19. října 1936 a dne 31. října 1936 prohlásila do protokolu, že bere zpět návrh na zbavení svéprávnosti svého syna H. S. a že netrvá na jeho zbavení svépráv¬ nosti. Odporový a rekursní soud (krajský soud civilní v P.) vyhověl odporu a rekursu, částečné zbavení svéprávnosti H. S-a zrušil a řízení zastavil. Důvody: Se zřením na zpětvzetí návrhu za odporového řízení dospěl soud k právnímu názoru, že odpadl veškerý základ pro řízení zbavovací i odporové a vyhověl proto odporu í rekursu H. S-a, usnesení napadené zrušil a v důsledku toho řízení zastavil. Toto poslední opatření,se stalo, z důvodu hospodárnosti, poněvadž i kdyby námitka místní nepříslušnosti byla odůvodněna proto, že H. S. měl v době podaného návrhu skutečně svůj pobyt v P. I, bylo by rovněž předchozí řízení a usnesení zrušiti a pak věc přikázati soudu místně příslušnému, který by však nemohl rozhodnouti jinak než řízení zastaviti, neboť po tomto zrušení by tu nebylo provedených soudních úkonů ani návrhu na zahájení řízení zbavovacího, když Markéta S. vzala návrh zpět za řízení odporového. Nastal by tudíž prakticky týž výsledek, jak shora uvedeno. Otázkou zmatečnosti se proto soud nezabýval a jen se podotýká, že usnesení sepsané prvým soudcem obsahuje příkaz k poučení o opravných prostředcích a poučení to bylo v průklepu usnesení obsaženo. Co se týká námitky, že stěžovatel nebyl přítomen výslechu svědků, poukazuje se na znění §§ 18, 23, 24 a 1 zák. o říz. nesp. č. 100/1931 (Sb. z. a n., jenž takového ustanovení neobsahuje (viz Hora, Nesporné řízení, str. 74).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a odporovému soudu uložil, aby znova o odporu a rekursu do usnesení prvého soudu rozhodl bez zřetele na důvody, z nichž částečné zbavení svéprávností zrušil a řízení zastavil, přihlížeje při lom jak k věcnému obsahu dovolacího rekursu, tak k jeho útratám.
Důvody:
Je předeslati, že dovolací rekurs je nepřípustný, poněvadž zatímní podpůrce v něm dokazuje, že práva a zájmy chráněncovy vyžadují toho, aby byl částečně zbaven svéprávnosti (srv. rozh. č. 11951 Sb. n. s.). Nelze schváliti názor odporového soudu, že řízení o zbavení svéprávnosti pozbylo veškerého základu tím, že navrhovatelka na zbavení svéprávnosti vzala zpět po vydání usnesení prvého soudu, jímž byl Heřman S. částečně zbaven svéprávnosti. Podle § 56 ř. o zbav. svépráv. jest v řízení řečeným řádem upraveném užiti předpisů řízení nesporného, pokud v řádu o zbavení svéprávnosti není předpisů odchylných. O zpětvzetí návrhu na zbavení svéprávnosti nutného k zahájení řízení v případě marnotratnictví není v řečeném zákoně žádného ustanovení. Z povahy věci ovšem vyplývá, že takový návrh lze vžiti zpět s účinkem zastavení zahájeného řízení do konce řízení prvé stolice, t. j. až do vydání usnesení prvého soudu. Jinak se má věc, jde-li o zpětvzetí návrhu po vydání usnesení, jímž bylo vysloveno zbavení svéprávnosti. V tom případě, ježto ani zákon o řízení nesporném č. 100/1931 Sb. z. a n. nemá zvláštních ustanovení o zpětvzetí návrhu, jest užíti obdobně ustanovení zákona o řízení sporném (§ 34 zákona č. 100/1931 Sb. z. a n.), totiž § 237 c. ř. s. Podle prvního odstavce uvedeného předpisu lze žalobu vzíti zpět pouze do konce řízení prvé stolice. Totéž platí obdobně i v souzeném případě, kde návrh na zbavení svéprávnosti jest podkladem řízení právě tak, jako jest žaloba podkladem řízení sporného. Bylo proto napadené usnesení zrušiti a uložiti odporovému soudu, aby o odporu a rekursu Heřmana S. znova rozhodl, při čemž bude přihlížeti také k věcnému obsahu dovolacího rekursu.

Citace:

Čís. 16103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 651-652.