Čís. 17461.

Bylo-li nájemci v soudní výpovědi uloženo, aby vyklidil byt ,»v ustanovený čas« bez bližšího určení, jest tím podle okolností rozuměti čas, určený ve výpovědním a stěhovacím řádě (pro Čechy nař. zem. pres. v Praze z 8. května 1934 č. 119 Sb. z. a n.). V takovém případě počíná běžeti lhůta podle § 575, odst. 3 c. ř. s. teprve okamžikem uplynutí lhůty k plnění podle výpovědního a stěhovacího řádu (§ 6, odst. 3 uved. nař.).
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1939, R I 428/39.)
Soudní výpovědí ze dne 10. ledna 1939 byla dána povinnému čtvrtletní výpověď z bytu ke dni 1. dubna 1939 s návrhem, aby bylo povinnému uloženo najatý předmět »v ustanovený čas« pod exekucí odevzdati. Prvý soud zamítl návrh na povolení exekuce podaný na základě tohoto exekučního titulu dne 24. dubna 1939 proto, že exekuční titul zanikl již 15. dubna 1939, poněvadž zní k vystěhování dne 1. dubna 1939. Rekursní soud vyhověl návrhu. Důvody: Exekuční tituly v nájemním řízení vzniklé jsou ve své platnosti časově obmezeny ustanovením § 575 (3) c. ř. s. Podle něho soudní výpověď, proti níž včas nebyly podány námitky, pozbude platnosti, jestliže není navržena exekuce na vyklizení ve čtrnácti dnech po tom, kdy mělo dojíti k vyklizení. Pro určení počátku lhůty § 575 (3) c. ř. s. jest především uvésti, že běh této lhůty nemůže počíti dříve, nežli lze vésti exekuci, t. j. teprve tehdy, až již uplynula lhůta k plnění, kterou určuje § 573 c. ř. s. Podle něho, nebylo-li tu ovšem zvláštní úmluvy, jest pro čtvrtletní výpovědi určena tato lhůta stěhovacím řádem pro Čechy a to datem 14. ledna, dubna, července a října. Teprve tímto datem počíná tedy běžeti lhůta § 575 (3) c. ř. s. Proto první soud neprávem zamítl návrh vymáhající strany na povolení exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Soudní výpovědí ze dne 10. ledna 1939, na základě níž je exekuce žádána, byla povinnému dána čtvrtletní výpověď ke dni 1. dubna 1939 s návrhem, aby mu bylo uloženo, by najatý předmět »v ustanovený čas« pod exekucí odevzdal. Rčení »v ustanovený čas« uvedené ve výpovědi, neznamená v tomto případě nic jiného nežli čas určený ve výpovědním a stěhovacím řádu pro Čechy (nař. zem. presidenta v P. ze dne 8. května 1934 č. 119 Sb. z. a n.), to jest, že povinný musí a exekucí může býti donucen vykliditi byt teprve dne 14. dubna 1939 do 12. hodiny (§ 6 odst. 3 cit. nař.). Třeba tudíž míti za to, že teprve tímto okamžikem uplynula lhůta k plnění, a proto právem vyslovil soud rekursní, že teprve tímto datem počíná běžeti lhůta § 575 odst. 3 c. ř. s. Byl-li tedy exekuční návrh podán dne 24. dubna 1939, byl podán včas.

Citace:

Čís. 17461. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 593-594.