NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 16739.

Hromadná smlouva ve smyslu § 114 b) živn. ř., která nebyla zemským úřadem schválena, nemá právní účinnosti, i když se podle ní členové živnostenského společenstva a pomocnické hromady řídili.
Na takové ujednání se nevztahuje vlád. nař. č. 89/1935 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 24. února 1938, Rv II 1154/37.) — Čís. 16739 —
Žalobce byl u žalovaného pekařského mistra zaměstnán jako pekařský pomocník od 2. listopadu 1936 do 29. května 1937 za týdenní plat 70 Kč od druhého týdne pracovního poměru, kromě bytu a stravy. Za první týden služby zaplatil žalovaný žalobci 20 Kč kromě bytu a stravy. Tvrdě, že podle kolektivní smlouvy ze dne 1. října 1925, uzavřené mezi živnostenským společenstvem pekařů ve V. B. a pomocnickou hromadou při témže společenstvu, jsoucí pod záštitou vládního nařízení č. 89/1935 Sb. z. a n. a jeho novel, byl žalovaný povinen platiti žalobci nejméně 195 Kč týdně, takže prý byl žalobce protiprávně zkrácen na mzdě za prvý týden o 105 Kč a za dalších 29 týdnů po 55 Kč týdně, t. j. o částku 1595 Kč, dále že týdenní mzda 195 Kč byla za osmihodinovou dobu pracovní, kdežto on po celou dobu svého zaměstnání pracoval u žalovaného na jeho příkaz každou sobotu 12 hodin, t. j. za dobu 30 týdnů odpracoval 120 hodin přes čas a že podle uvedené kolektivní smlouvy mu přísluší za každou hodinu práce přes čas mzda zvýšená o 50%, t. j. 6 Kč za hodinu, tedy za 120 hodin práce přes čas částka 720 Kč, domáhá se žalobce na žalovaném zaměstnavateli zaplacení 2420 Kč s přísl. Žalovaný namítl proti žalobě mimo jiné, že řečená kolektivní smlouva není závazná, ježto nebyla podle § 114 b) živn. ř. zemským úřadem schválena, takže žalovaný mohl sjednati se žalobcem smlouvu individuální, kterou s ním také uzavřel a podle níž mu plnil. Soud prvé stolice zamítl žalobu co do částky 1700 Kč a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Podle § 114 b), prvé věty, živn. ř. jsou společenstva oprávněna pro obor živností svých členů v mezích zákonných předpisů ustanoviti, kdy se počíná a kdy se končí denní doba pracovní pomocníků, jaké jsou pracovní přestávky, kdy a jaká mzda pomocníkům se vyplácí a jaká jest lhůta výpovědní. Živnostenským společenstvům přiznává tedy zákon výslovně právo k ujednání pro obor živností svých členů, kdy se počíná a kdy se končí denní doba pracovní pomocníků, jaké jsou pracovní přestávky, kdy a jaká mzda se pomocníkům vyplácí a jaká jest lhůta výpovědní, avšak má-li se platnost takové kolektivní smlouvy vztahovati na všechny členy společenstva, musí tu býti ujednání podle § 114 b), druhá věta, živn. ř., t. j. musí býti taková kolektivní smlouva zemským úřadem schválena. K takovému schválení uvedeného ujednání zemským úřadem však nedošlo a žalovaný mohl uzavříti se žalobcem smlouvu individuální. Jest nesporné, že žalovaný takovou individuální smlouvu uzavřel, a že podle ní platil žalobci týdně 70 Kč kromě bytu a stravy a sociálních příspěvků na žalobce připadajících. Není proto žaloba co do 1700 Kč odůvodněna. Odvolací soud potvrdil v té příčině napadený rozsudek. Důvody: Podle § 114 b) živn. ř. musí býti kolektivní smlouva schválena zemským úřadem. V § 114 b) živn. ř. autorisuje zákon společenstva živnostníků k ujednání o pracovní době, mzdě a výpovědní lhůtě a z druhé věty § 114 b) živn. ř. plyne, že pro takové ujednání předpisuje zákon jako podstatnou náležitost schválení zemským úřadem. Není-li tu oné podstatné náležitosti, uvedené v druhé větě § 114 b) živn. ř., není tu ani platné kolektivní smlouvy ve smyslu § 114 b) živn. ř. Podle zjištění kolektivní smlouva, ujednaná dne 1. října 1925 mezi společenstvem — Čís. 16739 —
pekařů ve V. B. a pomocnickou hromadou při uvedeném společenstvu, o niž právě žalobce opírá svůj žalobní nárok, nebyla schválena zemským úřadem v B., ježto přesahovala meze zákonných předpisů, což zemská správa politická oznámila výnosem ze dne 11. května 1926 č. 50718/V-26 městské radě v B. Uvedenou kolektivní smlouvu jest pokládati za nedílný celek. Ze spisů městské rady v B. není patrno, že by některou její část zemský úřad schválil a nelze proto některé odstavce řečené smlouvy pokládati za platné a jiné za neplatné. Poněvadž tedy tato kolektivní smlouva nemá podstatné náležitosti § 114 b) živn. ř., t. j. schválení zemským úřadem, jest, jak správně uvádí prvý soud, neplatná a pro žalovaného nezávazná a nespadá pod vládní nařízení č. 89/1935 Sb. z. a n. Byl proto žalovaný oprávněn sjednati se žalobcem individuální pracovní smlouvu, podle které byl žalobce u žalovaného zaměstnán, jak je nesporné, od 2. listopadu 1936 do 29. května 1937 za týdenní mzdu 70 Kč kromě bytu a stravy. Prvý soud tudíž posoudil věc správně, když zamítl žalobu, pokud ji žalobce opírá o kolektivní smlouvu ze dne 1. října 1925.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právní názor odvolacího soudu, že se k platnosti ujednání podle § 114 b) živn. ř. vyžaduje schválení zemského úřadu a že bez takovéhoto schválení je ujednání neúčinné a nezávazné, není právně mylný a nejvyšší soud schvaluje tento názor, který má svou oporu v doslovu zákona, neboť v prvním odstavci dotčeného ustanovení, jednajícím o předpokladech závaznosti kolektivních ujednání, se mimo jiné mluví o schválení zemského úřadu, kdežto v dalším odstavci, kde jde o zrušení takových ujednání, se jen vyžaduje, aby usnesení bylo oznámeno politickému úřadu zemskému, aby je vzal na vědomí. Motivy k § 114 b) živn. ř. zdůrazňují, že tu jde o stanovení společenstevních pracovních usancí cestou statuární normy a že nutnost úředního schválení jest odůvodněna tímto doplněním stanov a úvahou, že úředního přezkoumání jest třeba, aby takovými ujednáními nebyly dotčeny velící zákonné předpisy.
V souzené věci není sporu o tom a bylo též nižšími soudy zjištěno, že sporné ujednání nebylo schváleno zemským úřadem. Nestalo-li se tak, nezáleží pak na úvahách politického úřadu a na důvodech jeho zamítacího usnesení. Odepřením schválení nenabylo ujednání účinností v celku a nelze je pokládati zčásti za platné a závazné, pokud v odůvodnění nebyla jednotlivá ustanovení výslovně vytýkána jako závadná.
Společenstvo jako právnická osoba může projeviti svou vůli jen způsobem v zákoně nebo ve stanovách předepsaným a nedostatek ten nemůže býti nahrazen nějakou konkludentní činností (srov. č. 15176 Sb. n. s.). Nemá tudíž významu, že prý ujednání členové společenstva a pomocnické hromady dodržovali, že bylo v b-ských podnicích vyvěšeno ve smyslu živnostenského řádu a že je společenstvo teprve v minulém roce vypovědělo. Nenabylo-li ujednání, o které jde, účinnosti proto, že nebylo příslušným úřadem schváleno, nelze mu přiznati platnost ani jako dohodě zaměstnavatelů sdružených ve společenstvu s jejich zaměstnanci sdruženými v pomocnické hromadě, neboť tu nejde o volnou organisaci zaměstnavatelů po případě zaměstnanců, nýbrž o zvláštní druh nucených organisací, pro které byly vydány zvláštní předpisy, mezi nimi též § 114 b) živn. ř., který předpisuje schválení kolektivních ujednání jako předpoklad jejich platnosti.
Nebylo-li tu platné kolektivní smlouvy, nemá tu významu ani ustanovení vlád. nař. č. 89/1935 Sb. z. a n. a nebylo závady, aby žalovaný ujednal se žalobcem jednotlivou (individuální) pracovní smlouvu. Žaloba opřená o kolektivní smlouvu není tudíž důvodná.

Citace:

č. 16739. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 329-332.