Čís. 1640.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Požadování nějaké částky vedle nájemného z jiného titulu (na př. odstupné nebo náhrada za provedené adaptace) nespadá pod ustanovení §u 8 lich. zák.
Ke skutkové podstatě §u 8 lich. zák. vyžaduje se v subjektivním směru vědomí pachatelovo, že žádá nájemné zřejmě přemrštěné.
(Rozh. ze dne 19. května 1924, Kr II 601/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Olomouci ze dne 13. října 1923, pokud jím byla stěžovatelka uznána za vinnu přečinem predražovaní podle §u 8 čís. 1 a 3 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek, podle §u 290 tr. ř. též ohledně spoluobžalovaného Aloisa V-a, a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
V právu jest zmateční stížnost, pokud uplatňujíc důvod čís. 9 a) §u 281 tr. ř., tvrdí, že tato věc před trestní soud vůbec nepatří, a že jde toliko o poměr civilní, totiž o poměr, jejž dlužno posouditi výhradně s hledisek zákona o ochraně nájemníků, při čemž stěžovatelka dle všeho má na mysli ustanovení §u 14 zák. ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n., který platil v době činu, za vinu jí kladeného. Dle §u 8 zák. o vál. lichvě dopouští se přestupku, pokud se týče přečinu tohoto §u: »kdo... žádá částky zřejmě přemrštěné... jako nájemné z nemovitostí«; žádá-li tudíž kdo vedle nájemného částku z jiného důvodu, na př. odstupné, nebo náhradu za provedené adaptace, nespadá tato jeho činnost pod ustanovení §u 8 zák. o vál. lichvě, vyhražené pravomoci trestních soudů, nýbrž po případě pod ustanovení §u 14 zák. ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. a bylo podle §u 29 téhož zákona toho, kdo se dopustil jednání, která byla podle tohoto zákona zapovězena, potrestati okresní správou politickou. Zmateční stížnost byla by tudíž odůvodněna, kdyby to, co stěžovatelka žádala, nebylo bývalo skutečně nájemným. Rozsudek v tom směru ve výroku rozsudečném mluví sice o nájemném, avšak v důvodech zase pravi, že V-ová žádala 7000 Kč »odstupného«, že V-ovi měli ujednáno »odstupné 5000 Kč«, pak zabývaje se obzvláště obžalovanou Annou V-ovou, že žádala »7000 Kč« a »nájemné« ve výši 250 Kč měsíčně. Rozsudková zjištění nejsou tudíž v tom směru jasná, aspoň připouštějí pochybností o tom, zda to, co obžalovaná žádala nad, nebo vedle oněch 250 Kč měsíčního nájemného, bylo nájemným, čemuž by nasvědčoval výrok rozsudečný: »nebo částkou, poskytnutou z jiného titulu, než z nájemného.« Nejvyšší soud pro nedostatek přesného zjištění, jaké povahy byly částky, stěžovatelkou žádané, vedle nájemného 250 Kč měsíčně, a nemoha posouditi, zda jde tu o nájemné vůbec, po případě do jaké částky — kterážto otázka jest pro posouzení viny stěžovatelčiny vůbec, po případě ve směru, zda jde o přečin či přestupek, velice důležitá — vrátil podle §u 288 čís. 3 tr. ř. věc nalézacímu soudu, by ji po doplnění v naznačeném směru znovu rozhodl. Soud nalézací s téhož stanoviska, jako u Anny V-ové, posoudil i vinu spoluobžalovaného Aloisa V-a. To, co uvedeno ohledně stěžovatelky, platí tudíž i pro Aloisa V-a, jenž zmateční stížnosti nepodal. Bylo proto podle §u 290 tr. ř. i ohledně něho postupovati tak, jakoby zmateční stížnost byl podal, rozsudek i ohledně něho zruší ti a přikázati věc soudu nalézacímu k novému projednání a rozhodnutí, při čemž bude — jak ohledně stěžovatelky, tak i ohledně spoluobžalovaného Aloise V-a — přihlížeti k tomu, že subjektivní stránka přečinu, pokud se týče přestupku podle §u 8 zák. o vál. lichvě není řešena. Ke skutkové povaze §u 8 vyžaduje se totiž nejen oněch objektivních znaků, nýbrž i vědomí pachatelova, že žádá nájemné zřejmě přemrštěné. Touto stránkou však rozsudek vůbec se nezabýval, takže použití §u 920 tr. ř. (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) jest odůvodněno i v tomto směru.

Citace:

č. 1640. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 388-390.