Čís. 7236.

Poručníka jest podle § 254 obč. zák. zbaviti úřadu, nespravuje-li poručenství podle povinnosti, ať se tak stalo úmyslně nebo z nedbalosti. Stačí, neuposlechl-li soudní výzvy, by hotovost a cenné papíry, patřící svěřenci, složil na soudě. Zákon v § 254 obč. zák. nerozeznává, zda jde o poručníka povolaného zákonem, závětí či soudem.
(Rozh. ze dne 10. srpna 1927, R I 567/27.)
Soud prvé stolice zbavil podpůrce choromyslného úřadu. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel napadá usnesení rekursního soudu z důvodu § 16 nesp. říz., tvrdě, že je stiženo vadou zřejmé nezákonnosti a patrného rozporu se spisy. Ale nemá pravdu. Usnesením okresního soudu ze dne 2. prosince 1924 byl stěžovatel ustanoven podpůrcem Leopolda Č-a, který byl podle usnesení téhož soudu ze dne 18. září 1924 zbaven pro duševní slabost částečně svéprávnosti. Jako takový měl podle § 4 (3) řádu — Čís. 7237 —
1231
o zbavení svéprávnosti práva a povinnosti poručníka. Bylo proto podle § 228 obč. zák.. jeho povinností, by převzav jmění opatrovance jeho matkou mu předané, spravoval je s pozorností poctivého a pilného hospodáře. Ustanovení § 229 obč. zák. ukládalo mu, by dlužní úpisy, jimiž byly i cenné papíry, o nichž přímo udal, že je má v opatrování, uložil na soudě do úschovy. Ustanovení § 193 nesp. říz. mu ukládalo pod zodpovědností postarati se o to, by postradatelná hotovost jeho svěřence byla podle předpisu § 230 obč. zák. co možná hned uložena na úrok. Ježto tato povinnost jest tímto ustanovením uložena i soudu, bylo jeho povinností sděliti soudu, že jest tu postrádatelná hotovost svěřencova, když způsob, jak má býti hotovost taková uložena, musí býti schválen soudem (§ 193 druhý odstavec nesp. říz.), jenž jest povinen bdíti nad tím, zda jehoi příkaz o schváleném způsobu uložení peněz byl vykonán. Poručníka jest podle § 254 obč. zák. zbaviti úřadu, nespravuje-li poručenství podle povinnosti, ať se tak stalo úmyslně nebo z nedbalosti. Neuposlechnuv výzvy prvního soudu, by hotovost a cenné papíry, patřící jeho svěřenci, složil na soudě, jednal stěžovatel proti předpisům, určujícím jeho povinnosti jako podpůrce, nespravoval poručenství podle povinnosti. Byl proto právem zbaven úřadu jako podpůrce. Jest proto odmítnouti jako zcela nemístnou výtku stěžovatele, že byl porušen zákon právě onou soudní výzvou k složení cenných papírů a hotovostí na soudě, uváží-li se, že stěžovatel podle vlastního prohlášení měl v opatrování jmění svého svěřence a výslovně odepřel vyhověti soudní výzvě ze dne 20. září 1926 a ze dne 14. prosince 1926 a ze dne 29. března 1927 a ve své stížnosti ještě prohlásil, že neshledal v prosinci 1926 nutným, vyhověti výzvě okresního soudu v N., by soudu odevzdal hotovost a cenné papíry svého svěřence. Na věci nemění ničeho okolnost, že stěžovatel dle obsahu dovolací stížnosti odevzdal cenné papíry nyní matce svého svěřence, neboť tím se nemohl vymknouti povinnosti uposlechnouti soudní výzvy, ukládající mu, aby na soudě papíry ty uložil. Míní-li stěžovatel, že nemůže býti zbaven úřadu z toho důvodu, že ho otec svěřence jako svého bratra ustanovil v závěti podpůrcem slabomyslného syna, jest na omylu, neboť zákon v § 254 obč. zák. nerozeznává, zda jde o poručníka povolaného k poručenství závětí, zákonem či soudem.

Citace:

Čís. 7236. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1256-1257.