Č. 4154.

Stavební právo. — Administrativní řízení: * Obec není legitimována k rekursu do rozhodnutí 2. stolice, jímž stavební povolení 1. stolicí jiné osobě udělené bylo zrušeno.
(Nález ze dne 26. listopadu 1924 č. 5331).
Věc: Městská obec Č. proti zemskému správnímu výboru v Praze o legitimaci ve věci stavby rodinného domku. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výměrem měst. úřadu v Č. z 18. října 1922 uděleno Janu B. povolení ku stavbě rodinného domku se stájí na pozemku č. kat. — v Č. K rekursu sousedů zrušila osk stav. povolení, poněvadž stavba nevyhovuje předpisům stav. řádu. Rekurs podaný proti tomu měst. úřadem v Č. byl nař. rozhodnutím pro nedostatek legitimace zamítnut, poněvadž není prokázáno, že a jak věcí tou zasaženy jsou zájmy obce jako obce.
Stížnost, kterou do rozhodnutí toho podává městská obec Č., neshledal nss důvodnou. St-lka na dotvrzení své rekursní legitimace především uvádí, že rozhodnutím 2. stolice porušeno bylo její právo, založené v § 34 stav. ř., volně uvážiti, které stavby ulici zohyzďují, a dle toho stavební povolení uděliti nebo zamítnouti, po případě naříditi změny v stavebním plánu. Má tedy st-lka za to, že provádění stav. řádu, zejména udělování stav. povolení je právem obce jako takové, a že obec udělivši stav. povolení má nárok na to, aby nadřízenými stolicemi bylo uznáno a v platnosti zachováno. Názor ten je však naprosto mylný. Obecní orgány vykonávajíce stav. řád nemají jiné funkce nežli jako správní instance. Správní oprávnění v této jejich působnosti zahrnutá nejsou subjektivními právy obce, nýbrž pouhými kompetencemi, jež obecní orgány vykonávají jako úřady, a tudíž jen jako články instanční hierarchie úřední, podřízené instanční kontrole stolic vyšších. Stav. povolení nedává obec jako taková, nýbrž obecní orgán u výkonu své kompetence jako stav. úřad. Z toho, že k výkonu funkce stav. úřadu povolán jest orgán obecní, nelze vyvozovati žádné právo obce na to, aby emanace stav. úřadu zůstaly vyššími stolicemi nedotknuty, a není proto možno spatřovati porušení práva obce již v tom, že rozhodnutí ta byla změněna nebo zrušena. Stav. úřad jako takový pak již pojmově nemůže býti nositelem subjektivních práv a nelze mu proto přiznati legitimaci, aby svoje rozhodnutí jako procesní strana hájil opravnými prostředky proti měnícím je výrokům stolice vyšší.
V druhé řadě st-lka opírá svou legitimaci rekursní zájmy obecních financí, zájmem na podporování stav. ruchu a na čelení nezaměstnanosti. Než i kdyby se dalo za pravdu všemu, co obec v tomto směru uvádí, není tím pranic získáno pro stanovisko stížnosti. Neboť zde se jedná o to, lze-li obci přiznati rekursní legitimaci a tedy — poněvadž rekursní legitimaci možno přiznávati toliko těm, kdož v provedeném řízení jsou stranami — postavení procesní strany v řízení stavebním. Odpověď na tuto otázku dlužno pak hledati výhradně v stav. řádu. Ten uznává však, pokud jde o řízení konsensní, za strany toliko na jedné straně stavebníka, na druhé straně pak sousedy a jiné interesenty, uvedené v § 36 stav. ř. Základem procesní role stavebníkovy je jeho právo, aby mohl využíti svého vlastnictví pozemkového projektovanou stavbou, pokud normy stav. řádu tomu nevadí. Všechny ostatní strany ve stav. řízení zúčastněné stojí vedle sebe proti stavebníkovi. Stav. řád dává jim postavení procesní strany proto a potud, poněvadž a pokud by povolením projektované stavby mohly ohledně svého majetku dotčeny býti v zájmech, jež stav. řád uznává jako jejich veřejná práva sousedská. Jenom tyto zájmy jsou základem jejich procesního postavení, a jenom ony mohou tedy také — nehledíc ovšem k případům porušení procesních práv stranám poskytnutých — založiti pro ně legitimaci rekursní. Také obec může míti postavení strany v stav. řízení jen na tomto podkladě, totiž pokud vystupuje jako soused nebo jako pán a správce veřejného statku; nějaké zvláštní postavení jí stav. řád nepřiznává. Bylo-li stav. povolení odepřeno, může tím v zájmech stav. řádem uznávaných dotčen býti toliko stavebník sám, a pouze jemu přísluší tudíž také legitimace, aby se proti tomuto odepření stav. konsensu cestou rekursní bránil. Jinému, zejména také obci, není přiznáno oprávnění, aby vystupoval jako obhájce zájmů, které má stavebník na povolení stavby, vedle stavebníka a po případě samostatně na jeho místě a snad i proti jeho vůli. I kdyby tedy obec měla sebe větší faktický zájem na provedení stavby stavebníkem žádané, nemůže tento interes její, kdyžtě mu stav. řád nepřiznává žádné váhy, založiti pro ni postavení procesní strany v stav. řízení na straně stavebníkově a tudíž ani legitimaci k rekursu proti rozhodnutí stav. úřadu, jímž stav. povolení stavebníkem žádané bylo mu odepřeno.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti, aniž bylo ovšem možno zabývati se námitkami, týkajícími se merita věci, o němž žal. úřad vůbec nejudikoval.

Citace:

č. 4154. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 879-881.