NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3394.

Zápůjčka či tiché společenství?
Tiché společenství předpokládá nejen účast na zisku, nýbrž i na ztrátě. V ujednání podílu na zisku bez pevných úroků lze po případě spatřovati zápůjčku.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1924, Rv I 1508/23.)
Žalobce Ludvík S. přihlásil k úpadku firmy T. a L. pohledávku, tvrdě, že jde o pohledávku ze zápůjčky. Správce úpadkové podstaty pohledávku popřel, ježto prý jde o vklad žalobce jako tichého společníka firmy T. a L., následkem čehož jest žalobce dle čl. 258 obch. zák. súčastněn i na ztrátě. Žalobě, že sporná pohledávka jest po právu, oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Mínění prvého soudu, že dle listiny (vyměněných dopisů) ze dne 4. března 1919 uzavřena byla mezi žalobcem a firmou T. et. L. smlouva o tiché společnosti ve smyslu čl. 250 obch. zák., sdíleti nelze, neboť dle obsahu oné listiny vyloučen byl podíl Ludvíka S-a na ztrátě při provozování firmy T. et. L., takže schází podstatná známka smlouvy dle čl. 250 obch. zák. Z okolnosti, že dle listiny poskytnuta byla firmě T. et. L. jistina 150 000 Kč, že vyjednán byl maximální úrok 12% а k zajištění jeho žalobci předány směnky, firmou akceptované, dále, že vymíněno splácení jistiny v 5 ročních lhůtách po 30 000 Kč, nutno usuzovati, že pravý úmysl stran směřoval skutečně k uzavření smlouvy o zápůjčku, tak jak v listině strany samy toto právní jednání označily. Tomu není na překážku okolnost, že ve smlouvě poskytnuty byly zapůjčiteli takové výhody, jaké poskytují se tichému společníku, totiž že v případě zisku súčastní se určitými procenty, dle poměru splátek jistiny klesajícími, že mu dovoleno nahlížeti do obchodních knih a vyžadovati si bilance obchodní činnosti, že k uzavírání větších objednávek, ke koupi realit, ku přijímání hypoték a zápůjček, 20 000 Kč přesahujících, potřebí svolení žalobcova, neboť při poměrně značné zápůjčce, pro niž nebyla hypotekární jistota opatřena, bylo na místě užiti větší opatrnosti. Jest tu tedy smlouva o zápůjčku dle §u 983, 985 obč. zák. a přísluší, ano zaplacení se strany žalované vůbec ani tvrzeno nebylo, žalobci nárok ten i proti úpadkové podstatě. Právem proto uznal prvý soud, že k úpadku firmy T. et. L. ve III. třídě úpadkových věřitelů přihlášená pohledávka žalobcova jest po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání míní, že nejde o zápůjčku především z toho důvodu, že ve smlouvě mezi stranami poskytována jsou žalobci taková práva, jaká z pravidla příslušejí jenom tichému společníku. Po té stránce ovšem dlužno dovolateli přisvědčiti, že úmluva stran, že žalobce súčastní se, bude-li zisk, určitými procenty dle poměru splátek kapitálu klesajícími, že mu je dovoleno nahlížeti do obchodních knih, vyžadovati si bilance o obchodní činnosti, že k uzavírání větších objednávek, ke koupi realit, ku přijímání hypoték a zápůjček 20 000 Kč přesahujících je potřebí žalobcova svolení, dává žalobci na jedné straně účast na zisku, byť i se tak dělo odstupňovanou sazbou percentuelní, tedy že žalobci smluvně zaručené úroky nejsou úrоkу ve smyslu zákona, totiž stejnorodou, podle výše a doby počítanou úplatou za užívání určitého množství zastupitelných věcí (kapitálu, hlavního kmene), nýbrž je pod názvem úroků poskytován žalobci percentuelně odstupňovaný podíl na zisku, ohraničený maximálním obnosem, na druhé straně poskytuje mu dalekosáhlé právo kontrolní, které odvolací soud má správně vysvětleno a odůvodněno risikem poměrně značné zápůjčky. Naproti tomu nelze dovolateli přisvědčiti, že podíl na zisku sám o sobě postačuje ku vzejití a jsoucnosti tichého společnictví dle čl. 250 obch. zák. Stěžejní zásadou tohoto předpisu jest, že tichý společník musí učiniti svůj vklad odvislým od osudu obchodu, tedy nejenom podílnictvím na zisku, nýbrž i podílnictvím na ztrátě. Je-li smluveno, že tichý společník nemá se účastniti na ztrátě, že jeho vklad neručí za ztráty, je takové smlouvě odňat hlavní znak smlouvy dle čl. 250 obch. zák., nejde o tiché společnictví, nýbrž učiněný vklad má povahu zápůjčky. Dovolatel mylně se domnívá, že podstatným znakem smlouvy o zápůjčku je určení úroků, neboť zákon zná, jak lze bezpečně z předpisu §u 984 obč. zák. odvoditi, i bezúročné zápůjčky, a proto by ani ujednání o podílu na zisku bez pevných úroků nemluvilo nezbytně proti zápůjčce. Uznal tedy i dovolací soud, že smlouva mezi stranami je smlouvou o zápůjčku (§§ 983, 985 obč. zák.) a že odvolací soud odvodil z toho správné důsledky.

Citace:

Čís. 17427. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 535-535.