NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2466.

Jakožto právo, činící exekuci nepřípustnou (§ 37 ex. ř.), může hypotekárni věřitel uplatňovati, že movitosti, na něž se vede samostatná exekuce, jsou příslušenstvím nemovitosti, zavazené hypotékou.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, Rv II 172/23.)
Žalující strana domáhala se zrušení exekuce, již žalovaný vymáhající
věřitel vedl na movité věci dlužníkovy, tvrdíc, že věci ty jsou příslušenstvím nemovitosti, jí dlužníkem v zástavu dané. Oba nižší soudy
žalobu zamítly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů:
Žalující strana mohla by jen tehdy žádati, aby exekuce byla prohlášena
za nepřípustnou, kdyby mohla uplatňovati, že ku předmětům, exekucí
dotknutým, má právo, nedopouštějící výkonu exekuce. Tomu však
v tomto případě tak není. Žalující strana tvrdí, že zabavené předměty
jsou stiženy zástavním právem pro její zápůjčku. Žalující strana uplatňuje tedy pouze zástavní právo ohledně uvedených předmětů. § 258
ex. ř. ustanovuje, že třetí osoba, jež není v držení věci, nemůže zabavení odporovati za příčinou zástavního neb přednostního práva, jí příslušejícího. Žalující strana nemůže proto vznésti odpor proti výkonu
exekuce, nýbrž musí připustiti povolení exekuce a může pouze uplatňovati své právo na přední uspokojení z výtěžku příslušných věcí
žalobou.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a uložil mu,
by ve věci dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Opodstatněn jest uplatněný důvod dovolací dle čís. 4 §u 503 c. ř. s.
Žaloba neuplatňuje pouze zástavního práva ohledně sporných předmětů; skutkovým a právním základem žalobním jest, že žalobní předměty jsou příslušenstvím nemovitosti, že z toho důvodu na ně vedené
exekuce mobilární jsou dle §u 252 odstavec prvý ex. ř. nepřípustný a
že mohou řečené věci vzaty býti do exekuce pouze s nemovitostí.
Odvolací soud má za to, že žalobkyně nemůže dle §u 258 ex. ř. vznésti
odpor proti výkonu exekuce za příčinou zástavního nebo přednostního
práva jí příslušejícího. Tato žaloba jest přípustná. Právo třetích osob
(na rozdíl od §u 39 ex. ř. poslední odstavec, jenž se týká pouze exekučních stran a osob v dlužníkově zájmu vystupujících) ku
podání odporu dlužno posuzovati dle §§ 37 a 38 ex. ř. Prvý praví výslovně, že jsou třetí osoby oprávněny k odporu proti exekuci, pokud
uplatňují na předmětech do exekuce vzatých takové právo, které by
činilo provedení exekuce nepřípustným, a že takový odpor jest uskutečniti žalobou. O takové právo v tomto sporu běží, neboť, jsou-li zabavené věci nemovitostním příslušenstvím, nemohou sloužiti k úhradě pohledávek žalovaných stran, jež na nemovitosti nejsou hypotekárně zajištěny,
prodejem věcí těch v cestě mobilární exekuce zmenšila a znehodnotila by
se cena nemovitosti, a žalovaní obohatili by se oproti předpisu §u 252
cx. ř. na úkor žalobkyně jako hypotekární věřitelky. Žalobkyně tvrdí, že
předměty vzaté žalovanými do exekuce jsou příslušenstvím nemovitosti,
Civilní rozhodnuti. V. 36 k úhradě její hypotekární pohledávky sloužící, otázka tato však odvolacím
soudem nebyla rozřešena, skutkových zjištění v této příčině v odvolacím
rozsudku není. Ač se ukázal dle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací opodstatněným, nebylo lze návrhu na změnu odvolacího rozsudku
vyhověti, poněvadž skutkový děj, při správném posouzení sporné věci
po právní stránce podle obsahu sporných spisů rozhodný, není v odvolacím rozsudku zjištěn co do přednesení dovolatelova, a bez jeho procesního zavinění, pročež bylo dovolání vyhověti, napadený rozsudek
zrušiti a dále, jak se stalo, rozhodnouti.

Citace:

Rozhodnutí č. 2466. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 581-582.