Č. 4860.


Veřejní zaměstnanci (Slovensko): Předpisy o ztrátě pense pro odcestování do ciziny bez povolení byly na bývalé obecní notáře rozšířeny teprve zákonem č. 310/1924, nikoliv již nařízením č. 247/1922.
(Nález ze dne 2. září 1925 č. 15340.)
Věc: Vdova po Emerichu Cz. v Lučenci proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o zastavení vdovské pense.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lka, vdova po bývalém notáři, odjela koncem června 1923 do Maďarska. Když částky pense za měsíc červenec až září došly úřadu zpět s poznámkou, že percipientka odcestovala do Maďarska, zastavil žal. úřad poukazem z 28. září 1923 výplatu pense.
Podáním z 10. listopadu 1923 žádala st-lka, aby jí pense od července 1923 znovu byla poukázána a odůvodňovala svoji prosbu tím, že koncem června 1923 byla nucena odcestovati ke své nemocné dceři a že tak učinila v domnění, že se v brzku vrátí a že jí pense v Lučenci bude reservována. V Maďarsku musila však st-lka vytrvati po 4 měsíce.
Nař. výnosem bylo st-lce sděleno, že pensijní požitky jí byly koncem června 1923 zastaveny, poněvadž bez povolení odcestovala do Maďarska.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss následovně:
Jak z odvodního spisu žal. úřadu plyne, jednal žal. úřad, vydávaje nař. rozhodnutí, ve smyslu odst. 2 § 18 nař. z 8. srpna 1922 č. 247 Sb. Dle § 18 odst. 1 cit. nař., jež vydáno bylo na základě čl. I. zák. z 3. března 1921 č. 99 Sb. a § 1 odst. 2 nař. z 15. července 1921 č. 234 Sb., rozšířena byla platnost ustanovení, která platí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku o povoleních udělovaných osobám, jimž se vyplácejí odpočivné požitky, k cestám do ciziny aneb k pobytu tamže, i na Slovensko. Předpisy tohoto nařízení však vztahují se, jak plyne již z jeho nadpisu a z té okolnosti, že jest vydáno u provedení zák. č. 99/21 a vlád. nař. č. 234/21, na odpočivné a zaopatřovací požitky státních zaměstnanců systému uherského a osob po nich pozůstalých. I hlava II. nař. č. 247/22 jedná o odpočivných požitcích státních úředníků, soudců, státních učitelů, státních zaměstnanců z kategorie zřízenců (§ 2) a o požitcích bývalých státních dělníků.
Zemřelý manžel st-lčin však státním zaměstnancem nebyl. Z odvodního spisu žal. úřadu samého plyne, že st-lka jest vdova po okresním notáři. Odpočivné požitky župních zaměstnanců, obecních a obvodních notářů na Slovensku upraveny byly teprve zákonem z 19. prosince 1924 č. 319 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 1925, tedy po vydání nař. rozhodnutí. Teprve tímto zákonem (§ 4) rozřířeny byly na tyto osoby předpisy vydané pro státní zaměstnance ohledně ztráty nároku na odpočivné a zaopatřovací požitky a ohledně povolování, užívání a výplaty těchto požitků do ciziny.
Posoudil-li tedy žal. úřad otázku ztráty pense st-lčiny jako vdovy po notáři podle předpisů vl. nař. č. 247/22, porušil zákon a muselo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 4860. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 46-47.