Čís. 1806.
V nesporném řízení lze rozhodovati o vyživovacím nároku nemanželského dítěte proti otci jen za dobu od podání návrhu, nikoliv za dobu dřívější.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1922, R II 309/22.) Žádostí ze dne 26. dubna 1922 domáhalo se nemanželské dítě na otci placení výživného za dobu od 15. března 1921. Oba nižší soudy návrhu vyhověly, Nejvyšší soud ho zamítl, pokud se domáhal výživného za dobu od 15. března 1921 do 25. dubna 1922 a uvedl v tomto směru
v důvodech:
Právem vytýká stěžovatel, že nesporný soudce směl rozhodovati jen o vyživovacích nárocích do budoucnosti, nikoli však o případném nároku třetí osoby, žádati po nemanželském otci podle § 1042 obč. zák. náhradu za výživu, kterou tento opomenul sám opatřiti. Žádost o stanovení výživného byla podána dne 26. dubna 1922, dítě živil od narození jeho až do tohoto dne někdo jiný, jemužto jest zůstaveno domáhati se náhrady od otce, činil-li tak v úmyslu otce zavázati. Nárok na náhradu výživného vznesený dítkem za tuto dobu bylo proto zamítnouti. Pokud však jde o dobu od 26. dubna 1922 dále plynoucí, jest dovolací rekurs otcův vznesený proti výši výživného bezdůvodný a nebylo mu proto vyhověno.