NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1251.

Majitel směnky může některé směnečné dlužníky ze závazku propustiti nebo jim posečkati, nezadávaje tím svým právům oproti ostatním spoludlužníkům a nejsa vázán jejich souhlasem.
(Rozh. ze dne 18. října 1921, Rv II 331/21.)
K žádosti banky jako majitelky směnky byl vydán směnečný platební rozkaz proti vydateli a rubopiscům, kteří proti němu namítli, že hlavnímu dlužníku bylo povoleno příročí do 31. prosince 1921. Procesní soud prvé stolice směnečný platební rozkaz zbavil účinnosti. Důvody: Námitka, že hlavnímu dlužníku (akceptantu) bylo povoleno sečkání do 31. prosince 1921, není námitkou z práva směnečného, a dlužno jen uvážiti, je-li námitkou, která přísluší žalovaným přímo proti žalobkyni. Je sice správno, že prolongace (sečkání) nebylo přímo ujednáno mezi žalobkyní se strany jedné a žalovanými se strany druhé, nýbrž v té příčině hlavní dlužník (akceptant) jest vůči žalobkyni smluvníkem, tak že v prvé řade tento smluvník byl by oprávněn k dotčené námitce. Ale toto ujednání povahy práva soukromého dotýká se splatnosti směnečné pohledávky, ohledně které přicházejí jako solidární dlužníci v úvahu hlavní dlužník, — který nebyl žalován — a ostatní osoby ze směnky zavázané — žalovaní —; toto ujednání stalo se, než byl učiněn protest pro neplacení, a jeho účinek musí se tedy stejnoměrně vztahovati také na ostatní směnečné dlužníky, kteří nebyli účastníky při ujednání, — nemá-li povolené sečkání vzhledem k tomu, že jde o dluh solidární, vůbec býti bezvýznamným, a nemá-li jeho účel býti zmařen tím, že se připustí možnost žalovati ihned ostatní dlužníky. Soud pokládá tudíž za to, že povahou ujednání nabývá námitka na něm založená, v první řadě ovšem smluvníku příslušející, takového rázu, že muže býti činěna žalobkyni přímo každým ze směnečných dlužníků, tedy i žalovanými, — že nenastal účinek jen mezi stranami, a že žalobkyně toho času není oprávněna zažalovat směnky. Bylo proto platební příkazy zrušiti. Odvolací soud ponechal směnečný platební příkaz v platnosti, mimo jiné z těchto důvodů: Žalovaní namítají proti platebnímu příkazu jedině, že směnečná pohledávka jim byla sečkána. Leč tato námitka jest neodůvodněna. Že nevychází ze směnečného práva, vytkl již prvý soud; nepřísluší však ani žalovaným bezprostředně proti žalobkyni. Směnku podepsali žalovaní Jan Sch. jako vydatel a ostatní žalovaní jako rubopisci. Všichni žalovaní ručí směnečně podle čl. 81. sm. ř., majitel směnky má však na vůli, kterých směnečných dlužníků se chce především držeti; může také některé směnečné dlužníky ze závazku propustiti nebo jim posečkati, nezadávaje svým právům proti ostatním spoludlužníkům a nejsa vázán jejich souhlasem. Na předpisy o rukojemství nemohou se žalovaní odvolávati, neboť všichni směneční dlužníci jsou právi nedílně a podle § 894 obč. zák. prominutí nebo sproštění, jehož se dostane jednomu spoludlužníku pro jeho osobu, nepřísluší ostatním. Jediná námitka proti platebnímu příkazu, při níž žalovaní setrvali, příslušela by tedy pouze firmě S. jako akceptantce naproti žalobkyni.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelé uplatňují dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., vytýkajíce odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil věc po stránce právní. Tato výtka není oprávněna, naopak dlužno plně přisvědčiti názoru odvolacího soudu, a to z důvodů v odvolacím rozsudku uvedených, které nebyly nikterak vyvráceny vývody dovolacího spisu. Tvrzení, že žalovaní jsou totožni s akceptantkou, že příročí, této povolené, prospívá také jim, — nelze bráti vážně; jestiť akceptantka společností s obmezeným ručením a jako taková dle § 61 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. samostatným podmětem právním. Žalovaní omezili při ústním jednání své ná- mitky na tvrzení, že žaloba jest předčasná, poněvadž žalobkyně povolila hlavní dlužnici — akceptantce — příročí do 31. prosince 1921. Proč se žalovaní odhodlali k tomuto omezení, jest se stanoviska právního lhostejno; ale důsledkem omezení jest, že nelze více přihlížeti k ostatním námitkám, které původně byly předneseny. Když tomu tak jest, nemají skutkového podkladu vývody dovolací, jimiž žalovaní doličují, že žalobkyně poskytla mlčky příročí také jim a tím se vůči nim vzdala prozatím práva žalobního; —pokud se týče, že zažalování směnek se příčí alespoň dobrým mravům a zásadě bezelstnosti a rozšafnosti v obchodování; — i zůstávají proto příslušné vývody nepovšimnuty. Rozsah směnečného postižného nároku žalovaných proti akceptantce řídí se předpisy směnečného řádu a není dotčen okolností, že žalobkyně poskytla akceptantce příročí.

Citace:

č. 1251. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 721-723.