NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2676.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Okolnost, že hotelier byl následkem mylného pojetí předpisů pro hotelovou živnost mínění, že jest oprávněn požadovati ceny, platné pro hotelové ubytování, i za pokoj k hotelovým obytným místnostem přímo nenáležející, jest skutkovým omylem podle §u 2 e) tr. zák. (§ 8 lich. zák.).
(Rozh. ze dne 25. února 1927, Zm II 112/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 22. ledna 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem bytové lichvy podle §u 8 čís. 1 a 3 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Z uplatněných důvodů zmatečnosti jest oprávněn důvod podle čís. 4 §u 281 tr. ř., pokud zmateční stížnost vytýká, že nebyl připuštěn nabízený důkaz znalci hoteliéry o přiměřenosti činže a že se nalézací soud v tomto směru spokojil pouze s posudkem znalce stavitele, ač tento podle svého znaleckého oboru neměl způsobilosti ku stanovení zvláštních složek pro utváření ceny za hotelové ubytování, — jakož i důkaz týmiž znalci o tom, že když se host z nedostatku místa umístí jinde, než v místnostech hotelových, lze žádati cenu hotelovou. I když soud zjistil, že nešlo o hotelový pokoj, byl přece nabízený důkaz znalci hoteliéry důležitým pro obhajobu obžalovaného, zejména pro posouzení jeho viny po stránce subjektivní. Byl-li totiž obžalovaný, jak se omlouval, třeba i jen pro mylné pojetí příslušných předpisů zákonných, platných pro živnost hotelovou, tedy nikoli pro neznalost předpisů trestního zá-
10* kona (§ 3 tr. zák.), toho domnění, že vzhledem na tvrzenou zvyklost jest oprávněn, by jako hoteliér požadoval i za pokoj k hotelovým obytným místnostem přímo nenáležející ceny, platné pro hotelové ubytování, byla by to důležitá okolnost pro posouzení jeho viny v tom směru, zda si mohl býti a byl vědom, že požadaje ceny zřejmě přemrštěné a že požadováním placené činže vybočuje z mezi toho, co jest dovoleno. Bylo proto zmateční stížnosti již z tohoto důvodu vyhověti a uznati jak uvedeno, aniž bylo třeba zabývati se dalšími uplatněnými důvody zmatečnosti. Při tom jest obrátiti pozornost ještě k této okolnosti: Obžalovaný byl uznán vinným, že požadoval zřejmě přemrštěné nájemné, využívaje mimořádných poměrů, vyvolaných válkou, a rozsudek zjišťuje k odůvodnění této zákonné náležitosti trestného činu, že S-ová nemohla jinde bytu nalézti. Ze zjištění toho však nevyplývá zřetelně, zda tato nemožnost nalézti byt byla důsledkem poměrů válkou vyvolaných, totiž důsledkem bytové nouze jako obecného zjevu vzešlého z následků války, či zda nemohla nalézti byt snad z té příčiny, že sama jsouc cizinkou hledala pro sebe a pro svoji četnou rodinu ubytování v jednom nájemním pokoji, kterážto okolnost mohla míti rovněž vliv na odepření pronájmu vzhledem na nadměrné užívání takto pronajatého obytného pokoje.

Citace:

Čís. 2676.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 165-166.