Čís. 14814.

K výkladu §§ 142 čís. 2, 154 odst. 2 konk. ř.
Návrh na nucené vyrovnání předpokládá, že úpadce v době podání návrhu jest ochoten zúčastniti se nuceného vyrovnacího řízení objasněním svého majetkového stavu. Nepředložil-li podrobného seznamu jmění, rozhoduje, zda jest nebo může si býti vědom, že nepředložením seznamu toho nesplní předpoklady pro přípustnost návrhu na vyrovnání.
Zda jsou výhody, poskytnuté úpadci vyrovnáním v rozporu s jeho hospodářskými poměry nebo odporuje-li vyrovnání společnému zájmu věřitelů, jest řešiti podle majetkových poměrů úpadcových a podle pravděpodobného výsledku konkursního řízení.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1935, R II 521/35.)
Prvý soud potvrdil nucené vyrovnání o jmění úpadce. Rekursní soud odepřel nucenému vyrovnání soudní schválení. Důvody: Ze spisů jest patrno, že úpadce nepředložil seznam jmění. Tento nedostatek má za následek, že návrh na nucené vyrovnání byl nepřípustný, měl býti dle § 142 čís. 1 konk. ř. zamítnut, a když se tak nestalo, tu dle § 154 čís. 1 konk. ř. měl soud odepříti přijatému nucenému vyrovnání soudní potvrzení. Již z tohoto důvodu bylo rekursu vyhověti. Tato vada vyrovnacího návrhu není však pouze formálním nedostatkem, protože ze spisu je patrno, že stav úpadcova jmění, pokud se týče stav konkursní podstaty dosud není přesně zjištěn, takže soud prvé stolice nemohl si ani utvořiti obraz o tom, zda výhody, které nucené vyrovnání poskytuje úpadci, nejsou snad v rozporu s jeho hospodářskými poměry. Správce podstaty podal sice seznam jmění, ale tam praví doslova: »že přesný stav aktiv bude moci sděliti teprve později«. Ve své další zprávě, kterou podal vzhledem na úpadcův návrh na nucené vyrovnání, tento nedostatek také nebyl odstraněn a správce podstaty jest pro přijetí této kvóty pouze proto, že považuje za nejistý odhad výnosu, který by se dal docíliti soudním prodejem nemovitostí úpadcových, což ovšem nestačí k tomu, aby soud mohl dospěti k přesvědčení, že úpadce nuceným vyrovnáním se neobohacuje ke škodě svých věřitelů. Ježto tedy nedostatek seznamu jmění jest nejenom závažným nedostatkem formálním, ale překáží také tomu, aby bylo možno učiniti si obraz o přiměřenosti přijaté kvóty, tu bylo rekursu vyhověti a přijatému vyrovnání soudní potvrzení odepříti (§ 154 čís. 1 konk. ř.).
Nejvyšší soud uložil rekursnímu soudu, by o rekursu po doplnění řízení znovu rozhodl. Důvody:
Opadce sice nepředložil seznam jmění, když dne 17. května 1935 učinil návrh na nucené vyrovnání, neboť obsah jeho návrhu nemá náležitostí, jaké předpisuje § 100 konk. ř. čís. 64/31 sb. z. a n. pro seznam jmění. Přes to však nebyl jeho návrh nepřípustný podle § 142 čís. 2 konk. ř. a není důvodu podle § 154 čís. 1 konk. ř. k odepření potvrzení nuceného vyrovnání. Zákaz nuceného vyrovnání ve smyslu § 142 čís. 2 konk. ř. není ovšem trestem pro úpadce, nýbrž jde tu o příkaz, aby se úpadce zúčastnil vyrovnacího řízení objasněním svého majetkového stavu, a jest proto rozhodným, zda úpadce jest v době podání návrhu ochoten zúčastniti se takto nuceného vyrovnacího řízení, což závisí na tom, zdali si byl anebo mohl býti vědom, že nepředložením seznamu jmění nesplnil předpoklad pro přípustnost návrhu na nucené vyrovnání. Tohoto vědomí u úpadce není v projednávané věci. Neboť návrh učinil úpadce u soudu do protokolu podle § 189 odstavec (2) konk. ř. (§ 74 c. ř. s. a § 188 konk. ř.) a měl býti soudcem sepisujícím protokol poučen o tom, že musí předložiti řádný seznam jmění, což plyne z ustanovení §§ 86, 87, 322 j. ř., jenž byl vydán na základě čl. IV. uv. zák. k c. ř. s. a platí nejen pro sporné řízení, nýbrž podle § 188 konk. ř. i pro řízení konkursní. Nepoučil-li ho soudce o tom, vycházeje patrně z názoru, že stačí správcem konkursní podstaty již dříve předložený seznam úpadcových věřitelů ze dne 17. dubna 1935 a soupis jmění ze dne 26. dubna 1935, mohl i úpadce důvodně míti za to, že splnil povinnost k předložení seznamu jmění. Návrh na nucené vyrovnání nebyl nepřípustný ani podle § 142 čís. 6 konk. ř., poněvadž úpadce nebyl povinen vésti obchodní knihy podle čl. 28 obch. zák., a nelze z toho důvodu odepříti potvrzení vyrovnání podle § 154 čís. 1 konk. ř. Zda jest důvodným odepříti potvrzení vyrovnání podle § 154 odstavec (2) konk. ř., nelze dosud posoudili přes to, že správce konkursní podstaty ve zprávě o soupisu jmění praví, že přesný stav aktiv bude moci sdělili později, a přes to, že tak neučinil v další zprávě ze dne 1. června 1935. Nebof správce tam praví, že zjištění pravého stavu jmění úpadcova naráží hlavně na tu překážku, že reality, pokud patří úpadci, jsou těžko prodatelné, a že právě tato nejistota kupní ceny bude rozhodnou pro přiměřenost kvóty. Než zpeněžení konkursní podstaty není předpokladem nuceného vyrovnání; právě naopak má nucené vyrovnání i zabrániti zpeněžení jmění úpadcova, což plyne jak z účelu vyrovnání, tak z ustanovení § 141 konk. ř., a otázku, zda jsou výhody poskytnuté úpadci ve vyrovnání v rozporu s jeho hospodářskými poměry anebo zda odporuje vyrovnání společnému zájmu věřitelů, jest řešili podle přítomných a pravděpodobných budoucích majetkových poměrů úpadcových a podle pravděpodobného výsledku konkursního řízení, kdyby skončilo rozdělením podstaty. Tuto pravděpodobnost lze zjistili, a nestačila-li dosavadní zpráva rekursnímu soudu ke zjištění a posouzení těchto okolností, bylo na něm, aby podle § 189 odstavec (4) druhá věta konk. ř. si opatřil potřebné vysvětlení, provedl důkazy a konal šetření. Podle výsledku těchto šetření bude lze také posoudili, zda věřitelé úpadcovi byli poškozeni nepoctivostí nebo lehkomyslným hospodařením úpadcovým. Dokud se tak nestalo, nelze bezpečně rozhodnouti, zda jsou tu předpoklady pro odepření potvrzení nuceného vyrovnání podle § 154 odstavec 2) konk. ř.

Citace:

č. 14814. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 961-963.