NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Č. 11995.

Obecní dávky: Osvobození příslušníka německé říše od dávky z nájemného a od vodného?
(Nález ze dne 27. června 1935 č. 13956/35.)
Věc: Arnošt G. ve St. (adv. Dr. Rolf Haller z Prahy) proti okresnímu úřadu v Děčíně o obecní dávky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-li, který je úředníkem německé říšské železniční společnosti, byla obecním úřadem ve St. na rok 1932 předepsána obecní dávka z nájemného a vodné ve výši 172,80, resp. 42 Kč. Odvolání bylo obecním zastupitelstvem zamítnuto z těchto důvodů: »Státní smlouva z 21. ledna 1903 (vyhláška rak. min. fin. z 19. května 1903 č. 123 ř. z.) není již v platnosti, nýbrž byla nahrazena smlouvou z 31. prosince 1921 (srov. č. 118/23 Sb.). Z této smlouvy nevyplývá, že by říšsko-němečtí železniční úředníci, vykonávající službu a bydlící na území Čsl. republiky, byli od obecních dávek osvobozeni. Kdežto podle § 3 vzorcových pravidel pro vybírání dávky z nájemného ve znění vl. nař. č. 143/1922 Sb. jsou od dávky osvobozeny osoby, které nesmějí na základě státních smluv neb podle zásad mezinárodního práva bytí podrobeny obecním přirážkám, obsahuje § 3 výběrčích pravidel ve znění vl. nař. č. 15/1928 Sb. sice ještě osvobození osob exteritoriálních, avšak neobsahuje již osvobození podle státních smluv. Podle čl. VI. uvedeného vl. nař. má odst. 1 § 3 zníti: »S podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že nejsou příslušníky čsl., jsou od dávky osvobozeny osoby, jimž podle mezinárodního práva přísluší právo exterritoriality, konsulové z povolání, osoby jim na roven postavené.« — Podle toho je obec oprávněna dávku z nájemného předepsati také zaměstnancům německé říšské dráhy a ji od nich vybírati.«
Dalšímu odvolání nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů 1. stolice.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Na sporu je, zdali st-l jako úředník Německé říšské železniční společnosti je osvobozen od obecní dávky z nájemného a všeobecného vodného, předepsaných mu v obci St. na rok 1932. V tom směru jsou především směrodatná pravidla vydaná v obci pro ony dávky na základě zák. č. 329/1921 Sb.
Podle § 3 pravidel o vybírání obecní dávky z nájemného a z používaných místností v obci St., schválených výnosem zem. výboru z 15. října 1928 a platných na dobu od 1. ledna 1929 do 31. prosince 1934, jsou s podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že nejsou příslušníky čsl., od této dávky osvobozeny osoby, jimž podle mezinárodního práva přísluší právo exteritoriality, konsulové z povolání a osoby jim na roven postavené. Stejné osvobození platí podle § 5 pravidel o vybírání vodného, schválených výnosem zem. výboru v Praze ze 17. října 1928, také pro všeobecné vodné. Tato pravidla tedy neosvobozují již, jak to bylo za platnosti pravidel starších, od placení dávek osoby, které na základě státních smluv nesmějí bytí podrobeny obecním dávkám.
Stěžovatel skutečně také nárok svůj na osvobození od sporných dávek nevyvozuje z dávkových pravidel, nýbrž opírá jej přímo o mezi- národní smlouvy, jimiž prý osvobození to bylo stanoveno. Podle stálé judikatury nss-u, viz na př. Boh. A 786/21, 2491/23, 5772/26 a 7259/28, upravují mezinárodní smlouvy jen právní poměry mezi smluvními státy, nejsou však o sobě právními normami vnitrostátními, které by přímo upravovaly také právní poměry občanů. Uvnitř státu stávají se účinnými teprve tím, že ustanovení jejich byla pojata do vnitrostátní právní normy.
Tak bylo uvedeným předpisem starších dávkových pravidel prohlášena již předem ustanovení státních smluv, týkající se osvobození od obecních dávek, za závazná také pro obor obecní dávky z nájemného, resp. vodného. Ježto však ve shora zmíněných nových dávkových pravidlech, kterých jest jedině pro tento případ použíti, takové ustanovení již není obsaženo a ani žádnou jinou vnitrostátní právní normou nebylo způsobem pro obec závazným recipováno, nemohlo by ustanovení státních smluv, i kdyby jím bylo mezi smluvními státy ujednáno, že určité osoby jsou od obecních dávek osvobozeny, jeviti účinků jako norma zavazující obec při vyměření zde sporných dávek.
Za tohoto stavu věci nemusil nss zkoumati, zdali — jak stížnost namítá — státními smlouvami skutečně bylo ujednáno, že od úředníků Německé říšské železniční společnosti nemají býti v tuzemsku vybírány obecní dávky.

Citace:

Č. 11995. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 121-123.