NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 4770.

Rozhodnutí poručenského soudu, jímž nevyhověno návrhu (zprávě) okresní péče o mládež, že zřídila generálního poručníka a určila kruh poručenců, nad nimiž má převzíti poručenství, jest úkonem soudní správy.
Jde však o činnost poručenského soudce jako takového, svěřil-li (nechtěl-li svěřiti) určité poručenství generálnímu poručníku.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, R II 55/25.)
Německá okresní péče o mládež v M. podala dne 7. července 1924 u okresního soudu v M. žádost o zřízení poručníka z povolání pro děti, které by v oblasti působnosti žadatelky její péči podléhati měly, a navrhla za poručníka z povolání Františka T-а, policejního inspektora v M. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud k rekursu německé okresní péče o mládež napadené usnesení zrušil. Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu obce M. zrušil napadené usnesení pro zmatečnost a nařídil rekursnímu soudu, by postoupil spisy presidiu krajského soudu v М. к příslušnému vyřízení.
Důvody:
Jak z obsahu spisů možno souditi, mínila žadatelka oznámiti poručenskému soudu podle §u 1 odstavec prvý min. nař. ze dne 24. června 1916, čís. 195 ř. zák. vydaného k provedení §u 208 obč. zák. ve znění 1. dílčí novely, své usnesení, že zřídila generálního poručníka a že určila kruh poručenců, na nimiž má generální poručník poručenství převzíti, totiž nad dětmi německé národnosti v obvodu okresního soudu v M. Okresní soud — totiž přednosta okresního soudu — nevyhověl žádosti výměrem ze dne 19. prosince 1924, proti němuž podala Německá okresní péče o mládež rozklad, po případě rekurs ke krajskému soudu v M. Tento krajský soud, jako soud rekursní, vyřídil rekurs ve věci, vyhověl mu a zrušil napadený výměr okresního soudu. Rekursní soud však porušil tímto postupem předpis §u 2 čís. 1 nesp. říz. o zkoumání své příslušnosti к vyřízení rekursu. Nejde tu o věc nesporného soudnictví, která by měla býti řešena řádnými soudy (§ 1 j. n.) pořadem soudních stolic (§ 2—4 j. n.), nýbrž o záležitost soudní správy, při které přednosta Okresního soudu jednal jen jako orgán správy justiční. Oznámení okresní péče o mládež, že učinila usnesení po rozumu §u 1 min. nařízení ze dne 24. června 1916, čís. 195 ř. zák., není návrhem ani žádostí, o které by soud v řízení nesporném nějaké rozhodnutí vydati měl, nýbrž jest úkonem, podléhajícím vyřízení v cestě administrativní. Tomu nevadí znění druhé věty §u 1 cit. nař., že usnesení má býti oznámeno poručenskému soudu, neboť tím mělo býti jen řečeno, že oznámení má se státi u soudu, který vykonává poručenskou agendu v obvodu, pro nějž byl generální poručník zřízen. Teprve, kdyby poručenský soud jako takový svěřil nebo nechtěl svěřiti určité poručenství oznámenému generálnímu poručníkovi, což díti se má podle §u 2 odstavec čtvrtý cit. nař. od případu k případu, nastoupila by činnost poručenského soudu jako takového a pak by ovšem dotyčné jeho opatření podléhalo opravným prostředkům podle §u 9 a násl. nesp. říz. Že jde o věc administrativní, zřejmo jest zejména také z předpisu §u 2 odstavec prvý cit. nař., který jedná o t. zv. automatickém generálním poručenství, při kterém nesvěřují se generálnímu poručníkovi poručenstva od případu k případu, nýbrž jednou pro vždy nade všemi nebo určitými skupinami nemanželských dětí v jeho obvodu, a které na základě příslušného návrhu podle §u 1 odstavec prvý cit. nař. může býti nařízeno presidentem zemského (krajského) soudu v dohodě s politickým úřadem. I kdyby tedy šlo o návrh po rozumu §u 2 odstavec prvý (§ 1 odstavec prvý) cit. nař., nerozhodoval by o něm soud, nýbrž president jako orgán správy justiční, tím méně tedy ve případě, kde nejde o návrh, nýbrž jen o oznámení. Správně proto posuzoval a vyřizoval přednosta okresního soudu v M. věc jako záležitost presidiální a předložil stížnost presidiu krajského soudu v M., které k jejímu rozhodnutí bylo příslušno. Jdeť o stížnost dohlédací podle §§ 74, 76 a 78 org. zák., třebaže ji stěžovatelka mylně označila jako rekurs a řídila ji na krajský soud. Ježto tedy jde o věc řádným soudům odňatou, bylo к dovolací stížnosti městské obce M. podle §u 42 odstavec prvý j. n. napadené usnesení pro zmatečnost zrušiti.

Citace:

č. 4770. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 470-471.