NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1869.

Spolupachatelství při zločinu veřejného násilí podle §u 81 tr. zák.
Je-li činnost jednoho spolupachatele s činností druhých spjata pojítkem záměrnosti, takže u všech jde o vědomé, týmž zlým úmyslem nesené spolupůsobení při témže násilném a výhružném jednání, zodpovídá spolupachatel nejen za celkový čin, nýbrž i za jednotlivé počiny svých společníků.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1925, Zm I 476/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 14. září 1923, pokud jím byl obžalovaný Karel T. uznán vinným přestupkem §§ů 312 a 314 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Obžaloba spatřovala zločin podle § 81 tr. zák. obžalovanému Karlu T-ovi za vinu kladený, v tom, že dne 1. listopadu 1922 v D. se spolužalovaným Josefem H-ou, Jaroslavem K-em a Rudolfem R-em nebezpečně ohrožovali obklopením a hrozením zaťatými pěstmi, deštníky a holemi službu konajícího strážníka H-a a proti němu skutečného násilí použili, by mu v pronásledování Rudolfa S-a překáželi. Nalézací soud uznal obžalovaného Karla T-а vinným jen přestupkem podle §§ů 312 a 314 tr. zák., spáchanými tím, že dne 11. listopadu 1922 v D. službu konajícího strážníka H-a, tudíž osobu v §u 68 tr. zák. jmenovanou skutkem urazil, hroziv mu zaťatými pěstmi, a dále, že se vměšoval do jeho služebního výkonu. Tento výrok napadá zmateční stížnost státního zastupitelství důvody zmatečnosti čís. 5 a 10 §u 281 tr. ř. a nelze jí upříti oprávnění již s hlediska tohoto důvodu.
Rozsudek zjišťuje mezi jiným, že strážník H. po předchozím výstupu s obžalovanými spěchal civilnímu strážníkovi S-ovi na pomoc, by zatkli prchajícího S-a, kterého S. chtěl odvésti, že však byl v Křížové ulici ostatními výtržníky obklopen, při čemž tito naň útočili holemi, deštníky a zaťatými pěstmi, že mezi výtržníky těmi byl obžalovaný T., který proti H-ovi útočil zaťatými pěstmi, a že se mu postavil do cesty, by mu zabránil pomoci strážníku S-ovi při pronásledování S-a. Vzhledem k těmto zjištěním, jakož i vzhledem ku předchozími společnému a v rozsudku blíže vylíčenému vystupování výtržníků, mezi nimiž byl též obžalovaný T., dlužno po stránce právní zdůrazniti, že na závadnou činnost obžalovaného a oněch výtržníků, kteří s ním strážníka H-a obklopili a holemi a zaťatými pěstmi mu vyhrožovali, dlužno pohlížeti jako na jednotnou, tudíž jako na činnost spolupachatelů, poněvadž k ní došlo z téhož podnětu a rozhodnutí, při téže příležitosti, ježto splývala časově i místně v jedno, takže nelze počiny obžalovaného T-а oceňovati neodvisle a zvláště a podřaďovati jednotný čin, jenž naplňuje skutkovou povahu §u 81 tr. zák. pod dvě různé skutkové podstaty. Také úmysl, jejž tento obžalovaný s ostatními výtržníky podle zjištění rozsudku sledoval, byl týž, totiž znemožniti strážníku H-ovi, by nepomohl strážníku S-ovi při pronásledování S-a. Činnost T-ova byla proto s činností druhých spoluvinníků spjata pojítkem záměrnosti, takže u všech šlo o vědomé, týmž zlým úmyslem nesené spolupůsobení při témže násilném a výhrůžném jednání. V takovém případě jsou všichni pachatelé výkonnými orgány téhož jim společného záměru, pročež zodpovídá každý z nich za společně předsevzatou činnost, jakož i za výsledek ze společné činnosti vzešlý, a je nerozhodno, zda jeden z pachatelů podnikl více než druhý a zda měl větší či menší podíl na přivodění zamýšleného výsledku. Dle toho zodpovídá spolupachatel nejen za celkový čin, nýbrž též za jednotlivé počiny svých společníků, takže ohledně těchto má se věc tak, jakoby on sám počiny ty byl předsevzal. V důsledku toho padají T-ovi k vině i ony pohrůžky holemi a deštníky, byť 1 sám byl takto nebyl hrozil. S tohoto hlediska jest skutková podstata zločinu podle §u 81 tr. zák. v objektivním směru naplněna a jest proto stížností dovolávaný zmatek podle čís. 10 §u 281 tr. ř. opodstatněn, byť i ne z úvah stížností uplatňovaných.
Vůči tomu netřeba se obírati výtkami, činěnými rozsudku podle čís. 5 §u 281 tr. ř. Zrušovací soud nemá však možnost nalézti ihned ve věci samé, poněvadž se jeví potřeba řešiti otázku subjektivního zavinění s naznačeného právního hlediska, to tím více, když rozsudek podle shora vytčených zjištění úmysl obžalovaného T-а, služební výkon strážníka H-a zmařiti, zjišťuje, na druhé straně však v rozporu s tím úmysl ten prohlašuje za neprokázaný. Bylo proto rozsudek v napadené části zrušiti a věc v rozsahu zrušení vrátiti na soud prvé stolice k opětnému projednání a rozhodnutí.

Citace:

č. 2154. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 610-615.