NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4349.

Omezení stanovená v § 8 odst. 3 zák. čís. 31/29 sb. z. a n. vztahují se i na případy záměny peněžitých trestů hlavních a vedlejších, za něž rovněž dohromady nesmí náhradní trest převýšiti vytknuté hranice.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1932, Zm IV 669/31.)
Soud prvé stolice zprostil obžalovaného podle § 326 čís. 2 tr. ř. z obžaloby, pro přečin podle §§ 290, 291 tr. zák. Odvolací soud na odvolání veřejného žalobce změnil rozsudek prvého soudu a uznal obžalovaného vinným přečinem podle §§ 290, 291 tr. zák. a odsoudil ho podle § 291 odst. 1 tr. zák. s použitím § 92 tr. zák. peněžitým trestům 2000 Kč a 400 Kč, vysloviv, že se tyto tresty, budou-li nedobytné, přeměňují v trest vězení 40 a 8 dní.
Nejvyšší soud zamítl zmateční stížnost obžalovaného, avšak z úřední povinnosti z důvodu zmatečnosti podle § 385 čís. 2 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o výměře náhradních trestů na svobodě za uložené tresty peněžité a vyměřil tyto náhradní tresty podle § 8 zák. čís. 31/29 sb. z. a n. 25 dny vězení za hlavní trest peněžitý a 5 dny vězení za vedlejší trest peněžitý.
Z důvodů:
Nejvyšší soud však shledal, že rozsudek odvolacího soudu trpí v neprospěch obžalovaného zmatkem podle § 385 čís. 2 tr. ř. ve výměře náhradních trestů na svobodě za nedobytné tresty peněžité. Podle § 8 odst. 3 zák. čís. 31/1929 sb. z. a n. nesmí nikdy při odsouzení za přečin býti uložen vyšší náhradní trest na svobodě než 6 týdnů, a i to ovšem jen v mezích zákonné sazby trestů na svobodě na čin stanoveného. Z bezvýjimečnosti tohoto zákazu jest zřejmo, že se vztahuje i na případy záměny peněžitého trestu hlavního a vedlejšího, za něž rovněž dohromady nesmí náhradní trest převýšiti 6 neděl. Odvolací soud, vyměřiv obžalovanému peněžité tresty hlavní 2000 Kč a vedlejší 400 Kč, určil za ně náhradní tresty vězení 40 dní a 8 dnů, dohromady tedy více než 6 týdnů vězení, čímž stanovenou zákonnou hranici při dovolené přeměně trestů v neprospěch obžalovaného překročil a založil tím shora označený zmatek, kterého podle posl. odst. § 385 tr. ř. jest dbáti z úřední povinnosti. Proto byly náhradní tresty podle zavinění obžalovaného znova mírněji vyměřeny.
Trestní rozhodnutí XIV. 1

Citace:

Čís. 4349. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 17-17.