Č. 836.

Vyhoštění: I. Vyhoštění cizince dle § 2, odst. 5 zák. z 27. července 1871 č. 88 ř. z. nepředpokládá, že se cizinec dopustil trestného činu, ani že je bez zaměstnání. — II. Naděje na získání domovského práva v místě pobytu není na závadu vyhoštění cizince.
(Nález ze dne 12. května 1921 č. 5775.)
Věc: Karel O. v Brně proti zemské správě politické v Brně stran vyhoštění ze státního území.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem policejního ředitelství v Brně ze dne byl stěžovatel na základě § 2, odst. 5 zák. ze dne 27. července 1871 č. 88 ř. z. vyhoštěn ze všech zemí československé republiky na dobu 3 let. Naříkaným rozhodnutím byl nález ten potvrzen, poněvadž pro vyhoštění jsou dány zákonné předpoklady.
Stížnost podanou do tohoto nálezu nejvyšší správní soud neshledal důvodnou. § 2, odst. 5 cit. zák. připouští, aby osoby, které v státním území nemají domovského práva, byly z něho vyhoštěny, jeví-li se pobyt jejich v tomto území z ohledů veřejného pořádku nebo bezpečnosti nepřípustným. Zákon rozlišuje tento případ vyhoštění cizinců zcela přesně od policejního vyhoštění dle odst. 1 a 2 cit. paragrafu a připouští je zcela všeobecně, nestanově jiných předpokladů, než že pobyt cizince v území státním je neslučitelným s obecným zájmem na zachování veřejného pořádku a bezpečnosti. Zákonnou podmínkou vyhoštění cizince je tedy jen existence a zjištění takových skutečností, z nichž dle jejich povahy a obsahu lze dovozovati, že by další pobyt osoby, o niž jde, v zdejším území ohrožoval veřejný pořádek a bezpečnost. Je-li v konkrétním případě kladný úsudek ten odůvodněn, ponecháno je posouzení úřadu. Žalovaný úřad dospěl k závěru, že skutečnosti jím zjištěné takový úsudek o osobě stěžovatelově odůvodňují. Tuto skutkovou premissu nejvyšší správní soud vzhledem k ustanovení § 6, odst. 1 zák. o správ. soudě ve věci samé přezkoumávati nemůže. Po stránce formální však stížnost žádných stížních bodů neprecisuje a zejména nevytýká, že by správní řízení bylo v nějakém směru vadné. Uvádí-li stěžovatel, že dosud ani policejně ani soudně nebyl trestán, nemá námitka ta významu, poněvadž vyhoštění po zákonu potrestáním cizince podmíněno není, a ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti může dojista způsobeno býti přítomností cizincovou ve zdejším území podle okolností zcela bez ohledu na to, lze-li mu prokázati nějaký čin po zákonu přímo trestný. Stejně pak i tvrzení stěžovatelovo, že se živí jako obchodní zástupce, doložené prohlášením firmy Leopold B. ze dne 1. ledna 1919, které ostatně je vyvráceno protokolem o jeho výslechu dne 24. ledna 1920, při němž konstatováno, že je bez zaměstnání, nebylo by s to, aby vyloučilo úsudek jinými okolnostmi podepřený, že pobyt stěžovatelův ve zdejším území ohrožuje veřejný pořádek a bezpečnost, a že tedy jsou dány podmínky pro jeho vyhoštění.
Zbývá tedy jediná námitka, totiž že vyhoštění odporuje zákonu o nabytí domovského práva, které ustanovením § 13 úst. zák. z r. 1920 č. 236 sb. zachováno v platnosti, porušuje stěžovatelova nabytá práva osobní a politická a zbavuje ho nároku, aby se stal státním občanem československým, kterého nabyl desetiletým pobytem v Brně. Ani tato námitka není však důvodnou. Podle § 5 nov. k zák. o právu domovském z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. nabývají ovšem cizinci, kteří splnili podmínky § 2 cit. zákona, nároku na to, aby byli přijati do domovského svazku obce pobytu, avšak jen s výhradou, že nabudou také státního občanství; nároku na udělení tohoto státního občanství nenabývají. Dokud jim státní občanství nebylo uděleno, a tím zároveň nebyla splněna podmínka vzniku jich domovského práva v obci pobytu, nemají ani domovského práva ani státního občanství a neporušuje tedy vyhoštění — byť i mařilo snad jejich naději na udělení státního občanství — žádného jejich práva.
Je tedy stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 836. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 528-529.