Č. 6464.


Státní zaměstnanci: * Usnesení ministerské rady z 20. března 1925 nezakládá právní nárok na vysokoškolský přídavek za rok 1924.
(Nález ze dne 8. dubna 1927 č. 7257.).
Věc: Pavel K. v B. proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. taj. Dr. Čeněk Šofferle) stran vysokoškolského přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl usnesením vlády Čsl. republiky ze 14. září 1922 jmenován úředníkem ve školské službě na Slov. v VIII. hodn. třídě se zákonitými požitky a byl mu jakožto trvalé služ. místo ustanoven referát min. škol. v Bratislavě s dodatkem, že po rozumu uvedeného usnesení min. rady bude o jeho úředním titulu a skupinovém zařadění, jakož i o započtení služ. doby rozhodnuto dodatečně. St-li nemajícímu plného vysokoškolského vzdělání, dostalo se upotřebení ve fuknci nejprv presidiálního referenta ve věcech parlamentárních a právních, později referenta administrativně-právního a posléze referenta pro věci administrativní a právní škol národních v župě bratislavské.
Při poukazu odměn na základě zák. č. 289/24 na rok 1924 a na rok 1925 podle »pravidel«, usnesených vládou dne 20. března 1925 a dne 18. června 1925, byla st-li poukázána odměna, a to za rok 1924 ve výši dvou třetin z 20procentního místního přídavku, za rok 1925 ve výši 20 procent z řečeného přídavku místního.
Podáním z 15. prosince 1924 zažádal st-l u min. škol. za přiznání plného vysokoškolského přídavku na léta 1923 a 1924, dovozuje svůj právní nárok na tento přídavek, podáním z 20. května 1925 pak vyřízení uvedené žádosti urgoval a mimo to domáhal se i výplaty plného vysokoškolského přídavku za druhou polovici roku 1922.
Dne 9. června 1925 dodán byl st-li nař. výnos min. škol. z 2. června 1925 tohoto obsahu: »Přihlížeje k Vaší mimořádné úřední činnosti při referátu min. škol., povoluji Vám zcela výjimečně odměnu 1.400 Kč a činím opatření, aby Vám byla s urychlením poukázána.«
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: — — — —
St-l zakládá svůj příslušný nárok, pokud se dotýče druhé polovice roku 1922, na usnesení min. rady ze 7. srpna 1922, pokud se dotýče roku 1923, na usneseních min. rady z 12. července i z 25. října 1923, a pokud se dotýče roku 1924, na usnesení min. rady z 20. března 1925.
Než nálezem Boh. 4783/25 adm. vyslovil nss právní názor, že ani usnesení min. rady ze 7. srpna 1922, ani usnesení z 12. července a z 25. října 1923 nezakládají právního nároku pro státní zaměstnance na poskytnutí mimořádné odměny ve formě remunerací (t. zv. vysokoškolského přídavku). Pokud jde o rok 1924, vyslovil pak nss nálezem Boh. 5593/26 adm., že ustanovení §§ 1 a 2 zák. z 22. prosince 1924 č. 289 Sb. nezakládají pro úředníky tam uvedené právního nároku na poskytnutí odměn (t. zv. vysokoškolských přídavků). Při těchto právních názorech trvá nss i tuto. Jde dále již jen o to, zdali nárok uvedeného způsobu na rok 1924 byl založen pozdějším usnesením min. rady z 20. března 1925, jehož se stížnost dovolává. Ježto však, pokud jde o rok 1924, v důvodové zprávě k osnově zák. 289/1924, tisk č. 5012, vláda sděluje, že daného jí zmocnění bude použito k výplatě odměn stejným způsobem jako v roce 1923, v roce 1923 nebylo pak právního nároku na výplatu vysokoškolských odměn (srovnej nál. Boh. 4783/25 adm.), a ani text dovolávaného usnesení z 20. března 1925, k němuž došlo na základě zák. 289/1924, neposkytuje nikde podklad pro závěr, že toto usnesení chtělo stát. úředníkům s vysokoškolským vzděláním poskytnouti nárok na odměny nad zákon, nelze ani v tom stížnosti přisvědčiti, že by st-li příslušel nárok na vysokoškol. přídavek za rok 1924 podle usnesení min. rady z 20. března 1925.
Citace:
č. 6464. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 667-668.