Čís. 8928.

Bylo-li usnesení, jímž nařízení výslech strany, prohlášeno ústně v její přítomnosti a v usnesení byly uvedeny okolnosti, o nichž měl býti proveden důkaz výslechem strany, nelze v tom, že soud obeslal stranu k roku obsílkou, nevyhovující předpisu § 375, druhý odstavec, c. ř. s., spatřovati vadu řízení podle § 503 čís. 2 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 2. května 1929, Rv I 1757/28.)
Žalobě o zaplacení peněžité pohledávky bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem mimo jiné z těchto důvodů: Není neúplnosti řízení v tom, že soud prvé stolice neprovedl výslech žalované. Ana byla obeslána, avšak se nedostavila, neměl soud možnosti ji slyšeti. Donucovacími prostředky nelze vynutiti dostavení strany k výslechu (§ 379 čtvrtý odstavec c. ř. s.). Okolnost, že v obsílce nebyly jí oznámeny okolnosti, o nichž měla býti vyslýchána, neodůvodňovala odročení roku ani opětné obeslání žalované, ježto průvodní usnesení, kterým byl nařízen výslech stran, bylo soudem prohlášeno ústně v přítomnosti žalované a v usnesení tom byly uvedeny okolnosti, o kterých důkaz výslechem stran byl připuštěn. Ustanovení § 375 druhý odstavec c. ř. s., že v obsílce pro stranu jest uvésti předmět výslechu, má za účel, by strana byla předem zpravena a mohla se na výslech připraviti. Stalo-li se toto vyrozumění se strany soudu jiným způsobem, nebylo již třeba opětného vyrozumění žalované v obsílce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) spatřuje dovolání v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil význam předpisů o obeslání za účelem výslechu stran, jakož i význam a důsledky toho, nedostaví-li se jedna ze stran k výslechu. Vytýká tedy dovolání nesprávný výklad předpisů práva procesního, který však nemůže opodstatniti dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, jenž má na mysli jen nesprávné použití hmotného práva. Nesprávný výklad práva procesního lze uplatňovati jen jako vadnost řízení podle § 503 čís. 2 c. ř. s., pokud se týče jako zmatečnost podle § 503 čís. 1 c. ř. s. Dovolací soud zabýval se proto příslušnými vývody dovolací ho spisu s hlediska dovolacího důvodu vadnosti řízení podle § 503 čís. 2 c. ř. s., který ostatně dovolání uplatňuje výslovně též proto, že následkem nesprávného právního názoru odvolacího soudu nebyl proveden nabídnutý a řádně připuštěný důkaz výslechem žalované jako strany. Tutéž výtku činila žalovaná již v odvolání, ale odvolací soud ji správně a výstižně vyvrátil, takže lze dovolatelku odkázati na příslušné důvody napadeného rozsudku, k nimž jest na vývody dovolacího spisu dodati ještě toto: Při ústním líčení dne 22. listopadu 1927 bylo prohlášeno v přítomnosti žalované průvodní usnesení, jímž připuštěn důkaz výslechem stran o okolnostech v průvodním usnesení uvedených a jímž stranám uloženo, by se k ústnímu líčení, odročenému k provedení připuštěných důkazů na den 24. ledna 1928 dostavily osobně. Žalovaná podepsala protokol bez odporu (§ 215 c. ř. s.). S hlediska předpisu § 375 c. ř. s. nebylo by bývalo závady, by nebyl výslech žalované jako strany proveden ihned po prohlášení průvodního usnesení. Odročil-li však soud prvé stolice ústní líčení k vůli současnému výslechu žalobce, nebylo již vzhledem k předpisu § 426 c. ř. s. zapotřebí zvláštního obeslání žalované podle druhého odstavce § 375 c. ř. s. Učinil-li soud prvé stolice více, než bylo za tohoto stavu věcí potřebí, a obeslal-li žalovanou k výslechu ještě zvláštní obsílkou, která ovšem neodpovídala předpisu § 375 druhý odstavec c. ř. s., nelze spatřovati vadu řízení, která by byla způsobilá zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře, v tom, že žalované bylo místo předvolání k výslechu doručeno obyčejné vyrozumění o nařízení roku. Předpis § 375 druhý odstavec c. ř. s. není formálním předpisem, který by byl sám sobě účelem, nýbrž sleduje toliko cíl, by strana jednání nepřítomná byla informována povšechně o předmětu výslechu, by mohla jednak uvážiti, co jest jí o dotyčných skutečnostech známo, jednak si mohla připraviti případné pomůcky na podporu paměti. Vše to by bylo ohledně žalované splněno.

Citace:

č. 8928. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 623-624.