NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2485.

Převzal-li kupitel nemovitosti knihovně zajištěný dluh prodatele,
aniž by věřitel byl prohlásil, že přijímá kupitele za dlužníka, ručí prodateli za to, že věřitel na něho nedokročí. Lhostejno, že kupitel nemovitost zatím dále zcizil a že věřitel vymohl si právoplatný rozsudek
proti prodateli a vedl na něho exekuci, jen když pohledávka nebyla
dosud prodatelem zaplacena.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1923, Rv I 1401 22.)
Žalovaný koupil od žalobcu nemovitost a převzal k zúročení a zaplacení pohledávku Idy E-ové, vtělenou na koupené nemovitosti. Věřitelka nebyla o převzetí dluhu vyrozuměna. Po splatnosti pohledávky vysoudila Ida E-ová proti žalobcům spor o zaplacení pohledávky. Žalobě prodatelu na kupitele, jenž byl zatím nemovitost dále zcizil, by zaplatil dluh Idě E-ové, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Duvody: Rozhodnutí rozepře záleží jedině na správném pojetí, jednak ustanovení §§ 1404—1408 obč. zák. a právního poměru mezi stranami, jednak právního poměru
stran k hypotekární věřitelce Idě E-ové. Jest nesporno, že žalovaný při
koupi domu převzal na srážku kupní ceny zaplacení a zúročení knihovně
zajištěné pohledávky Idy E-ové. Jelikož z kupní smlouvy samé nelze
nic více seznati, jde podle §u 1408 obč. zák. mezi žalovaným a žalobci o převzetí dluhu a nikoli o pouhé převzetí plnění; to znamená, že žalovaný je jako kupitel prodatelům, žalobcům, zavázán, aby za převzatou
hypotekární pohledávku ručil nejen jako majitel hypotéky, nýbrž i jako
osobní dlužník. Okolnost, že si žalobci opomenuli zajistiti ve smyslu
druhého odstavce §u 1408 obč. zák. použitím výzvy na hypotekární věřitelku převzetí dluhu žalovaným také vůči ní, má jen účinek, že zůstávají žalobci nadále zavázáni jako osobní dlužníci. Podle §u 1404 obč.
zák. ručí sice žalovaný následkem převzetí dluhu bez ohledu na to, zda
je vlastníkem pozemku čili nic žalobcům za to, že věřitelka nebude na
ně nastupovati. Závazek ten však by přirozeně mohl míti význam a býti
dobytným jen, pokud ještě na žalobce věřitelka Ida E-ová nenastoupila;
závazek žalovaného v tomto směru pozbyl své opodstatněnosti v tom
okamžiku, kdy Ida E-ová zažalovala pohledávku proti žalobcům, vymohla si pravoplatný rozsudek a rozsudek pod duhonem práva uplatňovala, takže vymáhání se stalo skutečností, které ani procesní cestou nelze odstraniti. Nárok, zaručený žalobcům v §u 1404 obč. zák. vůči žalovanému, není již vymahatelným a proměnil se v nárok na náhradu škody z porušení smluvních povinností, t. j. na náhradu toho, co jsou plniti k vymáhání hypotekární věřitelkou. Onen nárok na náhradu muže však povstati teprve tehdy, když žalobci pohledávku hypotekární věřitelky skutečně zaplatili. Z toho vyplývá jednak, že žalobní žádání, by byl žalovaný přinucen k tomu, pohledávku Idy E-ové, kterou žalobci jí dluhují jako osobní dlužníci а k jíž zaplacení byli pravoplatně odsouzeni, Idě E-ové zaplatiti, je pochybeným, jednak však také, že žalobci nejsou oprávněni na žalovaném žádati náhradu žalobních a exekučních útrat. Jelikož žalobci zůstali osobními dlužníky Idy E-ove, nesměli vůči ní odepříti zaplacení pohledávky, a tím připraviti se vůči ní do prodlení; nesměli to nechati dojiti k žalobě а k exekuci. Měli k jejímu žádání, tím spíše ještě k její žalobě zaplatiti hypotekární pohledávku s vzešlými útratami. Promeškali-li to, jsou povinni útraty žaloby a exekuce jako zaviněné útraty také sami nésti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání žalobcu jest oprávněno, pokud jde o žalobní žádost, aby
žalovaný byl uznán povinným, zaplatiti Idě E-ové 35 000 K s příslušnými úroky a úroky z úroku. V té příčině jest rozhodným obsah smlouvy trhové, mezi stranami 28. února 1921 uzavřené. Žalovaný převzal touto smlouvou k zúročení a zaplacení uvedenou pohledávku Idy E-ové
35 000 K, jak uvedena byla v dřívější trhové smlouvě ze dne 1. září 1920. Žalovaný převzal tím podle §u 1408 obč. zák. dluh žalobců. Poněvadž však věřitelka žalobcu, Ida E-ová, neprohlásila, že s tím souhlasí, žalovaný nestal se osobním dlužníkem jejím, nýbrž ručí podle §u 1405 obč. zák. jen tak, jako dle §u 1404 obč. zák. při převzetí splnění, totiž ručí žalobcům za to, že jejich věřitelka Ida E-ová na ně nedokročí, nebo-li že nebude na nich pohledávku vymáhati. To jest osobní závazek žalovaného vůči žalobcům, jehož se nesprostil tím, že nemovitost, na níž pohledávka Idy E-ové vázne, prodal a odevzdal dále Luise H-ové, že tato stala se knihovní vlastnicí nemovitosti a převzala trhovou smlouvou, s žalovaným uzavřenou, pohledávku k zaplacení. Tvrzení žalovaného, že při převzetí pohledávky měl za to, že není splatna a že tedy nemusí bytí hned zaplacena, jest právě tak nerozhodno, jako jeho tvrzeni, že on nestal se vlastníkem nemovitosti. Poněvadž pohledávka Idy E-ové 35 000 K stala se splatnou a věřitelka vznesla proti nynějším
žalobcům žalobu na zaplacení, načež na základě soudního rozsudku, o žalobě vydaného, vymáhala na nich tuto pohledávku exekučně, žalobci jsou oprávněni, žádati na žalovaném, aby podle závazku, smlouvou trhovou ze dne 28. února 1921 převzatého, sám zaplatil tuto pohledávku s příslušnými úroky a úroky z úroků věřitelce Idě E-ové, aby žalobci byli takto sproštěni své platební povinnosti vůči ní a v důsledku toho i dalších exekučních kroků, jimiž by mohla proti nim nastoupiti, dokud by pohledávka její nebyla úplně zaplacena. Mínění odvolacího soudu, že onen závazek žalovaného vůči žalobcům pominul tím, že Ida E-ová vymohla si proti žalobcům právoplatný rozsudek a vedla proti nim exekuci, jest mylné. Závazek ten trvá dále, poněvadž není zjištěno, ani tvrzeno, že exekuce, vedená Idou E-ovou proti žalobcům měla úspěch, že totiž Ida E-ová dosáhla zaplacení své pohledávky 35 000 K s příslušenstvím; vždyť teprv uspokojením Idy E-ové jako věřitelky, totiž zaplacením celé pohledávky 35 000 K s příslušenstvím této věřitelce, pomine její právo, vymáhati na žalobcích tuto pohledávky, a tedy pomine i ručení žalovaného vůči žalobcům. Dokud pohledávka Idy E-ové není jí zaplacena, muže stále pokračovati v exekuci proti žalobcům, po případě za povolení nové exekuce proti nim žádati a žalovaný ručí jim tedy dál podle §u 1404 obč. zák., jsa povinen sprostiti je další exekuce.

Citace:

Rozhodnutí č. 2485. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 610-612.