NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Č. 4887
.
Státní zaměstnanci: O snížení požitků pří suspensi po čas disciplinárního řízení — věta jako při Boh. 4346 adm.
(Nález ze dne 10. září 1925 č. 16753).
Věc: Koloman H. v Š. proti ministerstvu spravedlnosti (odb. rada Dr. Kar. Vodstrčil) o služební požitky.
Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná, dílem se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením soudní tabule v Bratislavě jako disciplinárního soudu pro soudce bylo proti st-li nařízeno disc. vyšetřování pro služební disc. přečin podle § 2 zák. z 21. května 1868 č. 46 ř. z. a § 47 cís. pat. z 3. května 1853 č. 81 ř. z., obviněný byl suspensován se (soudcovského úřadu podle § 29 zák. č. 46/1868 a obmezen na dvě třetiny služebních požitků podle § 146 a čl. I služ. pragm. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. Výnosem presidia soudní tabule v Bratislavě z 13. srpna 1923 byly na základě tohoto usnesení obmezeny služební požitky st-lovy dnem 9. srpna 1923 a sice plat na ročních 12024 Kč, místní přídavek na ročních 3096 Kč, drahotní přídavek III. tř. rod. na ročních 5958-40 Kč a přídavek na 1 dítě na ročních 1000 Kč.
St-l požádal dne 29. srpna 1923 soudní tabuli jako disc. soud v Bratislavě za rozhodnutí, že se mu služební požitky neměly zastavit od 9. srpna 1923, nýbrž až od 1. dne nejbližšího měsíce t. j. 1. září 1923 a že se obmezení má týkati jen platu, nikoli též přídavků. Tuto žádost, postoupenou presidiu soudní tabule v Bratislavě, vyřídila tato výnosem z 26. září 1923 v ten smysl, že snížení požitků stalo se správně od 9. srpna 1923 t. j. ode dne vynesení výroku disc. soudu, a to požitků všech, neboť dle § 146 služ. pragm. může úředník po dobu dočasného zbavení úřadu býti obmezen až na dvě třetiny svých platů.
Ke stížnosti Kolomana H. uznalo min. sprav, výnosem z 31. prosince 1923, že do kompetence disc. soudu spadá jen výrok o snížení služ. požitků podle § 146 (čl. I. odst. 3) služ. pragm., provedení jeho však že se děje adm. cestou úřadem plat poukazujícím, který je též povolán řešiti otázky, které souvisí s tímto obmezením, ale nejsou v žádné souvislosti s vlastním disc. řízením. Ve věci samé pak vyslovil žal. úřad, že podle § 47 služ. pragm. při změně ve výměře služebních požitků mohou býti dřívější požitky zastaveny jen koncem měsíce. Ale snížení podle § 146 služ. pragm. jsou podrobeny služ. požitky ve svém souhrnu, tedy všecky příjmy, které jsou zaměstnanci vypláceny podle jeho hodnostního zařadění na základě platných norem (výnos min. sprav. z 10. září 1923).
Stížnost. . . domáhá se uznání, že soudci lze obmeziti toliko služné a nikoli též přídavky a ostatní platy, při nejmenším pak že lze z místního přídavku, vypláceného čtvrtletně, obmeziti jen ty částky, které jsou splatné teprve v době suspense, takže přídavek místní za měsíc září 1923, který byl st-li vyplacen již v červenci 1923, měl mu býti ponechán celý.
Názor ten nelze srovnati s předpisy zákona. Ustanovujeť § 146 služ. pragm. (platný podle čl. I zatím také pro úředníky soucovské), že usnesením disc. komise může úředník pro dobu dočasného zbavení úřadu obmezen býti až na dvě třetiny svých »platů«. Že tímto výrazem nelze rozuměti toliko služné, jak za to má st-l, plyne jasně z předpisu § 45 služ. pragm., který zřejmě rozeznává mezi služným v užším slova smyslu a platy vůbec. (Srov. nál. Boh. 4346 adm.).
Stejně jasně vynikne dosah ustanovení § 146 služ. pragm., srovnámeli je s předpisem § 93 služ. pragm., kde jsou stanoveny disciplinární tresty, a kde proti sobě postaveno je pod b) vyloučení z postupu do vyšších platů a pod c) zmenšení služného, na důkaz, že oba tyto výrazy představují pojmy zcela různé, z nichž výraz »služné« je vzhledem k § 45 služ. pragm. zřejmě užší než výraz »platy«.
Nelze proto shledati nezákonným, když žal. úřad uznal za správné, že st-li obmezeno bylo následkem výroku disc. komise netoliko služné, nýbrž i všecky další služební požitky, představující jeho platy, tedy i všecky služební přídavky, mezi nimi také místní dříve činnostní čili aktivitní přídavek.
Z ustanovení § 95 služ. pragm. nelze pro správnost názoru stížnosti dovozovati nic, stejně jako z § 93, protože oba tyto §§ jednají pouze o trestech disc., takovým trestem však není obmezení platů úředníkových podle § 146 služ. pragm., vyplývající ze suspense jeho, nařízené ještě před skončením disc. řízení.
Ze by přídavky vůbec byly v exekučním řízení nezabavitelné, jak tvrdí stížnost, neodpovídá zákonu z 15. dubna 1920 č. 314 Sb., dle něhož toliko drahotní přídavky jsou z exekuce vyloučeny. Ale otázka, zda určitý příjem úředníkův a do jaké míry je přístupen exekuci, nemá vůbec žádného vlivu na provádění předpisu § 146 služ. pragm., protože tu nejde o žádný výkon exekuční.

Citace:

č. 4887. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 90-91.