Čís. 1886.
Lhůta ku opravnému prostředku počíná pro stranu, oprávněnou, použíti menšinového jazyka, teprve od doby, kdy jí bylo usnesení doručeno v jazyku menšinovém.
Žádati, by vyřízení bylo doručeno v jazyku menšinovém, dlužno nejpozději do uplynutí lhůty k opravnému prostředku.
(Rozh. ze dne 3. října 1922, R I 1194/22.)
Do usnesení prvého soudu, jímž byla doručena výpověď Státního pozemkového úřadu ze zabraného majetku a jež doručeno bylo vlastníku dne 31. července 1922, vznesl vypovězený dne 17. srpna 1922 stížnost, když mu před tím k jeho žádosti ze dne 9. srpna 1922 bylo doručeno napadené usnesení dne 14. srpna 1922 v německém překladu. Rekursní soud odmítl stížnost jako opožděnou. Důvody: Podle § 20 odstavec prvý zákona ze dne 8. dubna 1920 čís. 329 sb. z. a n. přísluší osobě, hospodařící na statku, do 14 dnů ode dne doručení výpovědi stížnost proti výpovědi té k nadřízenému soudu z důvodu, že nebylo šetřeno ustanovení tohoto zákona. Vypovídající usnesení prvého soudu ze dne 27. července 1922 se stejnopisem byly vypovídající straně doručeny dne 31. července 1922 a stížnost, která byla podána na poštu dne 17. srpna 1922, došla na soud prvé stolice dne 18. srpna 1922. Stížnost byla podána po uplynutí lhůty; jest opožděna. Nerozhodno jest, že soud prvé stolice ku žádosti vypovídané strany ze dne 9. srpna 1922 dal jí doručiti německý překlad podání a vyhotovení usnesení, které ona obdržela dne 14. srpna 1922, ježto skutečnost doručení podle uvedeného zákona, § 6 nesp. pat. a § 1 odstavec druhý čís. 1 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 sb. z. a n. nastala již dnem 31. července 1922.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, pomina odmítaci důvod, o stížnosti znovu rozhodl.
Důvody:
Jde o případ § 2 (6) jaz. zák., kde straně dodáno bylo vyřízení v jazyce jejím teprve na její žádost, i jest otázkou, ode kdy se tu má lhůta rekursní počítati. Dle odstavce druhého téhož § 2 má soud za podmínek tam uvedených v tom případě, že strana, která jest příslušníkem jazyka menšinového, učinila podání ve svém jazyku, dáti jí vyřízení nejen v jazyku státním, nýbrž také v jazyku podání t. j. jejím, menšinovém. Tu pak jest zajisté nepochybno, že lhůta rekursní běží teprve od doručení vyřízení v jazyku strany, takže kdyby soudce z jakékoli příčiny na př. z nedopatření je opomenul a dal vyřízení pouze v jazyce státním, lhůta ani běžeti nezačne, dokud chyba nenapravena a doručení v jazyce strany dodatečně neprovedeno. V případě odstavce šestého téhož paragrafu, o nějž právě jde, dává se ovšem vyřízení v jazyce strany, není-li tento soudci znám, ne již z povinnosti úřední, nýbrž teprv na její žádost, ale to zajisté nevadí, aby též zásada, že lhůta rekursní běží teprv od doručení vyhotovení v jazyce jejím, neplatila i zde, neboť i tu dává se jí vyřízení v jazyce jejím za týmž účelem jako tam, aby totiž z neznalosti jazyka státního škody neutrpěla, aby se jí v jejím jazyku řeklo, jaký obsah vyřízení má, by své zájmy hájiti mohla. Ale zásada ta zde předpokládá, aby strana s žádostí, by jí dodáno bylo vyřízení v jazyce jejím, nelenila, neboť nelze právní moc vyřízení ponechávati libovůli strany a dopouštěti, aby tato mohla ji odsunovati na jak dlouho, by chtěla, nelzeť zůstavovati právní poměr v nejistotě na dobu nedohlednou. Vyžaduje se tedy, aby stanovena byla určitá lhůta, do které žádost podána býti musí, má-li odkládací účinek míti. Stanoviti tuto lhůtu bude úkolem nařízení prováděcího, jemuž zákonodárce v § 8 právě také uložil, aby se postaralo i o vhodné předpisy k ochraně stran před škodami z neznalosti jazyka jim hrozícími. Než však se tak stane, nezbývá, než stanoviti tuto lhůtu podle zásad § 7 obč. zák. a tu jest na snadě myšlenka, že nejdelší lhůtou může býti jen lhůta rekursní, neboť, stačí-li tato k rekursu, stačí i k žádosti za překlad. Tato nejdelší lhůta však také přijata býti musí dotud, dokud nařízení prováděcí vydáno nebude, neboť lze sice mysliti si i lhůtu kratší (3, 5, 8 denní), avšak každá taková byla by více méně libovolná a proto pouhým výkladem zákona určovati ji nelze, nýbrž dlužno volbu mezi více možnostmi zůstaviti moci zákonodárné, pokud se týče nařizovací. V tomto případě požádal stěžovatel o německý překlad devátý den po doručení, tedy ve lhůtě rekursní, a podal pak stížnost čtvrtý den po doručení překladu, tedy v čas, i bylo proto tak uznati, jak se stalo.