NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 10132.

Živnostenské právo: I. Živnostenský úřad nemůže po právu udělení koncese pro periodickou dopravu osob autobusy vázati na podmínku, že podnikatel zruší trať bez nároku na náhradu, zřídí-li státní správa železniční v atrakčním obvodu trati spojení železniční nebo automobilové, směru souhlasného nebo málo odchylného, ani na podmínku, že přípustná jsou toliko vozidla domácí výroby. — II. Může živn. úřad udělení zmíněné koncese vázati na podmínku, že text jízdních lístků, vyhlášek, nápisů a pod. bude vyhotoven jedině — anebo alespoň na prvém místě ve státním jazyku a že veškeren personál bude dokonale mocen státního jazyka?
(Nález ze dne 10. listopadu 1932 č. 14631.)
Prejudikatura: ad II: srov. Boh. A 5491/26.
Věc: Městská obec Ú. (adv. Dr. K. Schöppe z Ústí n. L.) proti ministerstvu obchodu v Praze o koncesi pro periodickou dopravu osob.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla udělena koncese vázaná podmínkami obsaženými v bodech 3 a 5, pak výhradou, že koncese zanikne bez náhrady, zřídí-li poštovní správa automobilní trať směru stejného nebo nepříliš odchylného a pokud bylo vysloveno, že nedodržení podmínky 12 a 13 mělo by v zápětí zánik koncese, zrušuje se pro nezákonnost, pokud pak koncese byla v bodě 10 vázána podmínkou, že veškerý personál má býti znalý státního jazyka slovem i písmem, pro vadnost řízení. Důvody: Nař. rozhodnutím byla st-lce udělena v pořadí instančním koncese pro periodickou dopravu osob autobusem na trati Ú.-L. a zároveň byly mimo jiné stanoveny tyto podmínky, na něž se udělená koncese váže: 3.) Podnikatel zruší automobilní trať bez nároku na náhradu, vybuduje-li státní železniční správa v atrakčním obvodu automobilní trati spojení železniční nebo automobilové, směru souhlasného nebo málo odchylného nebo prokáže-li citelnou konkurenci dnešnímu spojení železničnímu. 5.) Přípustná jsou toliko vozidla domácí výroby. 10.) Text jízdních lístků, vyhlášek, nápisů atd. nechť jest vyhotoven jedině anebo alespoň na prvním místě ve státním jazyku a nechť též veškeren personál dokonale zná státní jazyk slovem i písmem. 12.) Koncesionář se zavazuje, že nebude zajížděti na poštovní automobilní trať Ch.-nádraží, a Ch., T., L.-nádraží, s výjimkou úseku trati Ch.-poštovní úřad přes St., ani konati na ní příležitostné jízdy. 13.) Koncesionář se zavazuje udržovati na shora uvedených tratích dopravu osob toliko podle jízdního řádu, který mu schválí příslušná osp a s kterým vysloví svůj souhlas i správa poštovní automobilní dopravy v Praze. — Současně bylo v nař. rozhodnutí vysloveno, že nedodržení předpisů obsažených v bodech 12 a 13 mělo by v zápětí zánik koncese, který by nastal kdykoliv beze vší náhrady i tehdy, kdyby poštovní správa zřídila automobilní trať směru stejného nebo nepříliš odchylného.
Proti podmínkám 3, 5 a 10, proti této však jen, pokud v ní bylo stanoveno, že veškerý personál má býti znalý státního jazyka slovem i písmem, jakož i proti sankci vyslovené na nedodržení předpisů obsažených v bodech 12 a 13 směřuje stížnost, o níž nss uvážil toto:
V § 15 bodu 3 živn. ř. byla periodická doprava osob prohlášena za živnost koncesovanou. Podle § 23 odst. 1 cit. zák. požaduje se k nastoupení koncesované živnosti kromě podmínek předepsaných k samostatnému provozování jakékoli živnosti také spolehlivost. Při propůjčení koncese v § 15 bodu 3 jmenované k periodické dopravě osob dlužno podle ustanovení § 23 odst. 5 přihlížeti k místním poměrům a k tomu, aby proti zamýšlenému provozování této živnosti nebylo námitek s hlediska policie bezpečnostní, mravnostní, zdravotní, požární nebo dopravní. Tím jsou vyčerpávajícím způsobem stanoveny podmínky, jichž splnění dává nárok na udělení koncese pro periodickou dopravu osob. Z toho plyne, že úřad nesmí odepříti udělení žádané koncese tenkráte, jsou-li splněny všechny náležitosti, které jsou předepsány v zákoně k dosažení koncese, a k tomu také dostačují. Dalším důsledkem toho je, že nesmí úřad udělenou koncesi omezovati výhradami, předpisy a podmínkami, které nemají opory v zákoně.
Nějaké ustanovení, na základě něhož by podniky provozované státem a podrobené předpisům živn. řádu požívaly přednosti před podniky stejného druhu, které nejsou provozovány státem a ochrany proti nim, v tomto zákoně obsaženo není. Zejména není tam ustanovení, z něhož by se dala dovoditi povinnost majitele koncese pro periodickou dopravu osob upustiti od provozováni živnosti v tom případě, když státní správa počne na téže neb nepříliš odchylné trati provozovati periodickou dopravu osob automobily aneb když provozováním této živnosti někým jiným než státní správou vznikne podniku železničnímu konkurence. Případy, kdy zaniká živn. oprávnění resp. kdy může býti odňato, jsou vypočteny v §§ 56, 57, 133 b), 139, 144 a 146 odst. 2 živn. ř. Ani z těchto ani z nějakých jiných ustanovení cit. zákona nelze dovoditi právo živn. úřadů vázati koncesi pro periodickou dopravu osob udělenou někomu jinému než státní správě resolutivní podmínkou toho obsahu, že koncesionář je povinen zrušiti svoji automobilní trať bez nároku na náhradu, vybuduje-li státní správa v atrakčním obvodu automobilní trati spojení železniční neb automobilové směru souhlasného nebo málo odchylného aneb prokáže-li citelnou konkurenci dnešnímu spojení železničnímu.
Z cit. ustanovení živn. řádu nelze také dovoditi, že by provozování periodické dopravy osob na tratích, pro které nebyla koncese udělena, aneb na nichž byla koncesionáři všeliká doprava zakázána, jakož i provozování periodické dopravy osob mimo rámec schváleného jízdního řádu, mělo bez dalšího za následek zánik udělené koncese pro periodickou dopravu osob.
Pak ovšem ani ustanovení obsažené v 3. bodě podmínek koncese, ani sankce vyslovená na nedodržení předpisů obsažených v bodech 12. a 13. podmínek koncese, ani ustanovení, že koncese udělená st-lce pro periodickou dopravu osob zanikne bez náhrady také tenkráte, kdyby poštovní správa zřídila automobilní trať směru stejného nebo nepříliš odchylného, nemá opory v zákoně. Vázal-li tedy žal. úřad koncesi udělenou stěžující si městské obci na tyto podmínky a vyslovil-li, že nedodržení předpisů obsažených v bodech 12 a 13 podmínek koncese má za následek zánik udělené koncese, jednal v rozporu se zákonem.
Než ani předpis obsažený v bodě 5. podmínek nemá opory v zákoně, neboť v živn. řádě není obsaženo ustanovení, z něhož by se dalo usuzovati, že tento zákon chtěl vybaviti živn. úřady mocí zasahovati na podporu odbytu průmyslových výrobků tuzemských buď všeobecně aneb alespoň, pokud jde o živnosti vyjmenované v § 54 odst. 2 živn. ř., do zásadní svobody živnostníkovy. Jestliže však znění tohoto zákona a zásadní principy, na nichž je vybudován, nedopouštějí, aby živn. úřady omezovaly volnost živnostníků, pokud jde o provenienci používaných prostředků provozovacích, pak příčí se zákonu, když žalovaný úřad prohlásil za přípustno, aby stěžovatelka při provozu živnosti používala toliko vozidel tuzemské výroby.
Proti předpisu v bodě 10. podmínek koncese, že veškeren personál musí býti dokonale znalý státního jazyka slovem i písmem, poukazuje stížnost k tomu, že živn. úřad není podle judikatury tohoto soudu oprávněn na základě § 54 odst. 2 živn. b., tedy ve formě živnostensko-policejní úpravy nařizovati, jakým způsobem a v jakém rozsahu má býti při provozování živnosti hostinské a výčepnické používáno jazyka státního, aby tyto živnosti vyhovovaly potřebě českých návštěvníků. Stížnost stojí tu zřejmě na stanovisku, že na základě tohoto zákonného ustanovení nelze nařizovati živn.-policejní úpravu periodické dopravy osob automobily po stránce jazykové, a vytýká, že v naň rozhodnutí není uvedeno zákonné ustanovení, na němž je předpis v bodě 10. podmínek založen, čímž je st-lce znemožněna obrana.
Ani této námitce nelze upříti důvodnost, neboť podle § 70 vl. nař. ze 13. ledna 1928 č. 8 Sb. má rozhodnutí úřadu správního obsahovati také právní posouzeni věci. Žal. úřad neuvedl ani právní normy, na které založil předpis obsažený v bodě 10. podmínek koncese, ani neuvedl, na základě jakého myšlénkového postupu tento předpis pojal do podmínek, na něž udělenou koncesi vázal. Toho bylo však třeba, ježto právo úřadu upraviti provoz určité živnosti pro periodickou dopravu osob není neomezené, nýbrž, jak nss v nál. Boh. A 5301/26 dovodil, je omezeno jednak tím, že obsahem svým musí konkrétní opatření spadati v rámec živn. policie a dále musí se opatření to opírati o konkrétní skutečnosti odůvodňující závěr, že ohledy živn. policie vyžadují toho, aby majitel živnosti zachovával zákaz neb příkaz v úpravě provozu živnosti obsažený (Boh. A 5491/26).
Opomenul-li žal úřad řádně odůvodniti předpis v bodě 10. podmínek koncese, ztížil, ne-li znemožnil straně účinnou obranu a nss-u odňal možnost naříkané rozhodnutí po této stránce přezkoumati, což zakládá podstatnou vadu řízení.

Citace:

Č. 11093.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 516-518.