Čís. 7189.

Nabytí směnky nebo šeku za peníze jest koupí nároků z těchto papírů. Domáháno-li se nabyvatelem šeku proti jeho prodateli náhrady pro nedobytnost šeku, jde o nárok ze správy, upravené § 1397 obč. zák., jenž podléhá promlčení tříletému (§ 1489 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 28. června 1927, R I 558/27.)
Žalující banka domáhala se na žalovaných dědicích po Josefu S-ovi zaplacení 12.15 £ podle ustanovení § 19 šekového zákona ze dne 3. dubna 1906, čís. 84 ř. zák., ježto prý koupila dne 10. července 1914 od Josefa S-a šek vydaný Josefem M-em v Londýně na banku na £ 12.15 a řád Josefa S-a s tím, že bude jí proti jeho předložení šekovníkem vyplaceno £ 12.15, že šek ten však po předložení k placení vyplacen nebyl. Procesní soud prvé stolice zamítl žalobu proto, že žalující strana, nemohouc uplatňovati postihové právo šekové podle § 16 čís. 2 šek. zák. pro nedostatečnou protestaci, může se podle § 19 téhož zák. odvolávati na původní právní poměr, tedy v tomto případě prý na koupi šeku. a poněvadž koupě uskutečněna byla dne 10. července 1914 a nárok žalující strany jest nárokem ze správy, vadí uplatnění žalobního nároku šestiměsíční lhůta promlčení podle § 933 obč. zák. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Soud odvolací souhlasí sice s názorem prvého soudu, že žalující strana nemůže uplatňovati šekové postihové právo v tomto případě, poněvadž neprokázala, že šek byl protestován, a že může proto podle § 19 šek. zák. navrátivši šek, vrátiti se k právnímu poměru, který jest mezi ním a přímým jeho předchůdcem Josefem S-em st., který byl základem pro převod šeku, — avšak nesouhlasí s právním názorem soudu prvé stolice, že v tomto případě právní poměr, který tu byl mezi majitelem šeku, žalující stranou a přímým jejím předchůdcem, Josefem S-em st., a který byl základem pro převod šeku, jest smlouva kupní, třebaže žalující strana sama to tvrdí. Šek sám o sobě, papír, nebyl předmětem smlouvy, nýbrž nárok majitele jeho na vyplacení £ 12.15 proti bance, tedy před- — Čís. 7189 —
1117
mětem smlouvy byl převod (postup) pohledávky Josefa S-a st. za touto bankou na žalující stranu, který se stal rubopisem. Rubopis není sice postupem, avšak v tomto případě, kde majitel šeku (žalující strana) oprávněn jest vrátiti se к původnímu právnímu poměru mezi ním a rubopiscem tak, jako by tu rubopisu a vůbec šeku nebylo, nutno považovati tento původní poměr právní za postup podle § 1392 obč. zák. a poněvadž postup ten byl úplatný, ručí postupitel Josef S. a tím i jeho dědici za pravost i za vydobytnost postoupené pohledávky, ovšem není práv z většího peníze, než který obdržel od přejímatele (§ 1397 obč. zák.). Postoupená pohledávka stala se, jak nesporno jest, nedobytnou, rovná se tudíž věci, která byla zmařena, z čehož následuje, že ten, kdo takovou zmařenou věc jinému postoupil, musí vrátiti to, co za ni obdržel a sice tak, by neměl užitku ze škody jiného (§ 1447 obč. zák.). Poněvadž toto odškodnění, které postupitel dáti má postupníku, spočívá na zcela jiných zásadách, než správa, není uplatňování jeho vázáno na šestiměsíční lhůtu § 933 obč. zák., nýbrž promlčuje se ve lhůtě jako každá jiná žaloba na náhradu škody, tedy ve třech létech ode dne, kdy poškozený zvěděl o škodě a osobě škůdcově (§ 1489 obč. zák.). V tom směru tvrdí žalující strana, že o škodě zvěděla až v listopadu 1925. Okolnost, že odvolatelka tvrdí, že šek koupila, je lhostejnou, neboť věc po stránce právní posuzuje soud a není při tom nijak vázán na právní náhled strany. Za shora uvedeného právního názoru odvolacího soudu jest řízení první stolice neúplným. Žalující strana neuvedla, jakou částku vyplatila Josefu S-ovi dne 10. července 1914, jakou má škodu a jaký Josef S. užitek. Neuvedla též, z jakého důvodu požaduje eventuelně 1992 Kč 60 h je-li to kurs z roku 1914 nebo z roku 1926 a proč požaduje tento kurs. Žalovaný Theodor S. namítl, že žalovaní nejsou jedinými dědici Josefa S-a, nýbrž, že dědici jsou ještě. Leo a Marie S-ovi. Podle §§ 820 a 821 obč. zák. ujalo-li se dědictví několik dědiců bez dobrodiní inventáře, jsou právi věřitelům pozůstalosti i po odevzdání dědictví rukou společnou a nerozdílnou; ujalo-li se však dědictví několik dědiců s dobrodiním inventáře, jest po odevzdáni pozůstalosti každý práv toliko podle míry svého podílu dědického i s břemenem, které nečiní více než pozůstalost. Bylo proto povinností soudu podle § 182 c. ř. s., by působil k tomu, by strany učinily v tomto směru patřičné údaje a nabídly vhodné důkazy o nich a, ježto soud tak neučinil, ponechal řízení neúplným.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekursu nelze přiznati oprávněnost. Dlužno přisvědčiti rekurentovi, že obchod tvořící podklad indosace sporného šeku zemřelým Josefem S-em na žalobkyni jest považovati za koupi, neboť předmětem koupě mohou býti také nehmotné věci, tudíž také pohledávky (§ 292 a 1053 obč. zák.) a také nabytí směnky nebo šeku za určitou částku peněz dlužno považovati za koupi nároků patrných z těchto papírů. Že při koupi cenných papírů nejde o papír jako takový, nýbrž o práva z papíru patrná, připouští rekurent sám. Sporným šekem nabyla tedy žalob- — Čís. 7190 —
1118
kyně od zemřelého Josefa S-a nároků příslušejících mu proti vydateli šeku na zaplacení £ 12.15. Žalobkyně neuplatňuje touto žalobou postihové právo ze šeku, nýbrž uplatňuje podle § 19 šek. zák. nárok z právního poměru, který jest mezi ní a Josefem S-ern jako jejím předchůdcem a který byl základem pro převod šeku, tudíž nárok z kupní smlouvy, kterou koupila pohledávku za vydatelem šeku a domáhá se na žalovaných náhrady pro nedobytnost této pohledávky. Jde tudíž ovšem o ručení ze správy, jež však jest zvláště upraveno ustanovením § 1397 násl. obč. zák. Na případ tento nelze proto použíti § 933 obč. zák. Podle § 1397 obč. zák. ručí postupitel postupníku při úplatném postupu za pravost a dobytnost pohledávky až do výše úplaty, není tudíž ani třeba se dovolávati ustanovení § 1447 obč. zák. V § 1398 obč. zák. nazývá se nárok příjemce pohledávky odškodněním a, poněvadž nebyla stanovena zvláštní lhůta promlčecí pro tento nárok, platí lhůta § 1489 obč. zák. Poněvadž se prvý soud nezabýval rozhodujícími okolnostmi podle tohoto právního názoru v úvahu přicházejícími, obzvláště nezjistil výši postupné úplaty a dobu, kdy se žalobkyně dozvěděla o nedobytnosti pohledávky, jakož i rozsah ručení žalovaných jako dědiců po Josefu S-ovi, zůstalo řízeni neúplným a právem tedy odvolací soud zrušil rozsudek prvé stolice a vrátil jí věc k novému projednání a rozhodnutí (§ 496 čís. 3 c. ř. s.).

Citace:

Čís. 7189. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1142-1144.