Č. 3098.

Obecní a obvodní notáři na Slovensku: • Poskytuje- li obec obecnímu notáři na Slovensku dle zák. č. 211/1920 převzatému odměnu za trvalou správu obecního jmění, prováděnou v mimoúředních hodinách, nejde o přijímání darů dle § 35 služ. pragm., nýbrž o honorování vedlejšího zaměstnání dle § 33 posl. odst. služ. pragm.
(Nález ze dne 11. ledna 1924 č. 251).
Věc: Béla O. a Josef B. v B. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o odmětnu obecních notářů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 18. října 1921 usneslo se ob. zastupitelstvo, že požádá nadřízený úřad, aby obec nemusela po smyslu výn. min. pro Slov. č. 12.660/1921 osobní přídavky povolené notáři Vojtěchu O. a podnotáři Josefu B. v částce ročních 2400 K resp. 3000 K odváděti státní pokladně, nýbrž aby mohla tyto přídavky jmenovaným notářských úředníkům i dále vypláceti.
Admin. výbor župy bratislavské rozhodnutím ze 6. března 1922 toto usnesení ob. zastupitelstva zrušil.
Rozhodnutím z 12. července 1922 min. pro Slov. proti tomu podané odvolání Vojtěcha O. a Josefa B. zamítl a rozhodnutí admin. výboru župy bratislavské schválil.
O stížnosti uvážil nss takto:
Adm. výbor odůvodnil svoje rozhodnutí, zrušující usnesení obce B. tím, že min. pro Slov. oběžníkem z 29. července 1921 č. 12.660 pres. adm. nařídil, aby notářům ustanoveným ve státní službě zastaveny byly dnem 1. července 1921 všechny osobní přídavky vyplácené z obecních pokladen a obnosy ty aby odváděny byly pokladně státní a že není tedy adm. výbor oprávněn měniti něco, případně povoliti výminky ve věcech, jež byly upraveny všeobecným min. rozhodnutím.
Jestliže žal. úřad nař. rozhodnutím vyslovil, že usnesení I. stolice schvaluje, rozhodnutí svému však nijakých důvodů nepřipojil, vycházel zřejmě z téhož názoru jako stolice první, že totiž přídavky, o něž v da- ném případě jde, patří mezi ty, o kterých jedná výnos z 29. července 1921 č. 12.660.
V cit. výnosu poukazuje se k tomu, že obecní a okolní notáři jako státní úředníci podléhají předpisům služební pragmatiky, která v § 35 výslovně zakazuje státním úředníkům, aby bez vědomí a souhlasu nad- řízeného úřadu přijímali nějaké dary nebo výhody. Z toho se dovozuje, že notáři nesmí ani od obce bez souhlasu a schválení min. žádné mimořádné přídavky, příspěvky a remunerace, ať v penězích či naturaliích přijmouti, a nařizuje se županům,
a) aby zjistili, v kterých obcích mají notáři mimořádné, místní neb osobní přídavky,
b) aby vyplácení těchto přídavků notářům dnem 1. července 1921 zastavili a
c) nařídili, aby byly odváděny nadále pokladně státní. Stížnost nebrojí proti správnosti nebo platnosti tohoto výnosu, o nějž se nař. rozhodnutí — jak prve uvedeno — opírá, nýbrž namítá pouze,
1) že st-lům obcí povolené přídavky jsou odměny za značné práce, jichž vyžaduje správa majetku obce B. jim svěřená, že v jiných obcích není těchto prací a je proto spravedllvo, aby tyto vícepráce notářů v B. byly honorovány a
2) že usnesení obce není v odporu s výn. min. pro Slov. č. 12.660/ 21, jehož se žal. úřad dovolává, neboť výn. ten nezakazuje obcím povolovati notářům odměny neb přídavky, nýbrž váže pouze výplatu jich na vyšší schválení.
Ježto není ani ze správních spisů patrno, ani jinak prokázáno, že byl výn. min. pro Slovensko č. 12.660/21., o nějž nař. rozhodnutí se opírá, náležitě vyhlášen, musil se nss zabývati otázkou, zdali jest nař. rozhodnutí ve shodě se zákonnými předpisy, na nichž spočívá cit. vý- nos, tedy zejména s předpisy zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. a § 35 služ. pragm.
V té příčině shledal nss toto:
Dle spisů není sporno, že st-lé byli ustanoveni po smyslu zák. č. 211 z roku 1920 státními notářskými úředníky. Platí tedy na ně vzhledem k ustanovení § 3 cit. zák. předpisy služební pragmatiky, a nemohl žal. úřad podle § 35 služ. pragm. st-lům zakázati přijímání jakýchkoli darů od obce, v níž jako úředníci notářští jsou ustanovení, tedy i přijímání mimořádných místních a osobních přídavků.
Dle protokolu o zasedání ob. zastupitelstva v B. z 18. října 1921, jenž k správním spisům je připojen, bylo však ob. zastupitelstvem v této schůzi výslovně konstatováno, že st-lům z důchodů obce vypiácené částky ročních 2400 K a 3000 K jsou odměnou za zvláštní práci, kterou st-lé obci obstarávají v hodinách mimoúředních a sice za práci spojenou se správou obecního majetku.
Je-li však tomu tak, pak nelze tento příjem st-lů z pokladny obce hodnotiti jako osobní neb mimořádný přídavek, nebo jako přídavek místní, tím méně pak jako dar neb výhodu ve smyslu § 35 služ. pragm., nýbrž jako příjem st-lů z vedlejší činnosti, jakou má na mysli ustanovení § 33 služ. pragm.
Na tomto stavu věci nemůže ničeho měniti okolnost, že ob. zastupitelstvo, jednajíc o této odměně st-lům, označilo ji jako osobní přídavek, když odměna ta, — jak již bylo uvedeno — není než úplatou za vedlejší činnost st-lů při správě obecního majetku v hodinách mimoúředních.
Založil- li tedy úřaci í. stolice své rozhodnutí na právním náhledu, že tento příjem st-lů z obecní pokladny je osobním přídavkem, na nějž se vztahuje § 35 služ. pragm., jehož se též zmíněný již výnos žal. úřadu č. 12660/21 dovolával, a z toho důvodu se nepokládal za oprávněna další jeho výplatu st-lům — jak žádala obec — od 1. července 1921 připustiti, odporuje toto rozhodnutí zřejmě zákonu.
Když pak žal. úřad rozhoduje o odvolání proti tomu podaném toto rozhodnutí prvé stolice nař. rozhodnutím schválil, je i toto jeho rozhodnutí nezákonným. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss jako nezákonné.

Citace:

č. 3098. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 270-272.