Čís. 16181.

Ustanovení § 2 malého přídělového zákona č. 93/1931 Sb. z. a n. se týká i pozemků nabytých z t. řeč. zkráceného přídělu. Ve svolení Státního pozemkového úřadu k exekuční dražbě přidělených zabraných nemovitostí k vymožení pohledávky zajištěné na nich právem zástavním nelze spatřovati svolení k jejich zatížení zástavním právem.
Též vlastník, který dobrovolně svolil k vkladu zástavního práva na přidělených zabraných nemovitostech, jest oprávněn domáhati se neplatnosti zástavního práva nabytého bez svolení Státního pozemkového úřadu.
(Rozh. ze dne 9. června 1937, Rv I 2233/35.)
Žalobě, jíž se žalobce domáhá výmazu zástavního práva vloženého na pozemcích, které patřily k velkému majetku pozemkovému, československým státem zabranému, a které žalobce koupil od jejich dřívějšího vlastníka se souhlasem Státního pozemkového úřadu, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalované úvěrní společenstvo zastává názor, že ustanovení § 2 malého přídělového zákona č. 93/1931 Sb. z. a n. nelze užíti na souzený případ, poněvadž se řečený zákon týká jen pozemků, které byly Státním pozemkovým úřadem přiděleny, kdežto žalobce nabyl jích koupí z volné ruky od původního majitele panství děčínského Františka Antonína T.-H. Tento názor je mylný, neboť jde o pozemky zabrané, jež sice žalobci prodal majitel velkostatku přímo, avšak se souhlasem Státního pozemkového úřadu v rámci pozemkové reformy, a jde tedy také o příděl z pozemkové reformy, a to tak řečený zkrácený příděl, na nějž se vztahují všechna ustanovení zákona č. 93/1931 Sb. z. a n., zejména ustanovení § 2, podle něhož jest ve lhůtách tam uvedených potřebí k zatížení takových pozemků svolení Státního pozemkového úřadu a právní jednání bez takovéhoto svolení jest neplatné.
V tom, že Státní pozemkový úřad dal svolení k exekuční dražbě pozemků těch k vymožení pohledávky žalovaného společenstva, zajištěné na nich právem zástavním, nelze spatřovati udělení souhlasu k tomuto zatížení, neboť exekuční prodej nemovitostí a zástavní právo na nich jsou různé věci a svolením k exekučnímu prodeji nemovitosti není nijak rozhodnuto o platnosti zástavního práva, váznoucího na nich pro pohledávku exekučně vymáhanou. Hlediska pro svolení k exekuční dražbě nemovitostí mohou býti jiná než hlediska pro svolení k jejímu zatížení, což vyplývá i z ustanovení § 11 řeč. zák., podle něhož přes svolení k zatížení je třeba zvláštního souhlasu Státního pozemkového úřadu se zahájením dražebního řízení. Dovolatel dovozuje, že ve svolení k exekuční dražbě jest ipso iure obsaženo též svolení k nucenému zřízení práva zástavního, také z toho, že vymáhající věřitelé při zastavení dražebního řízení mají právo žádati, aby pro jejich vykonatelnou pohledávku bylo vloženo na nemovitost do exekuce vzatou právo zástavní v pořadí poznámky o zavedení dražebního řízení (§ 208 ex. ř.), avšak i k takovému vkladu práva zástavního bylo by u nemovitostí z přídělu pocházejících potřebí svolení Státního pozemkového úřadu, nyní ministerstva zemědělství.
Mylný je též dovolatelův názor, že k uplatňování neplatnosti práva zástavního, o něž jde, jest oprávněn jen Státní pozemkový úřad (nyní ministerstvo zemědělství) a nikoliv žalobce. Žalobce je zástavním právem tím zasažen, a může se proto domáhati jeho neplatností, třebaže k němu v dlužním listě ze dne 25. července 1931 dobrovolně svolil.

Citace:

č. 16181. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 814-815.