Č. 3406.

Státní občanství: Opční prohlášení pro čsl. republiku podle čl. 8. brněnské smlouvy nemůže býti odmítnuto z důvodu, že ještě neuplynula lhůta k podání žádosti o přiznání čsl. stát. občanství podle § 9 zák. č. 236/1920.
(Nález ze dne 27. března 1924 č. 5205.)
Prejudikatura: Boh. 2180 a 2915 adm.
Věc: Josef H. v M. (Dr. Em. Radda z Mikulova) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, narozený roku 1835 ve B. v Dol. Rakousích, byl řídícím učitelem ve W. v Dol. Rakousích. Po svém pensionování usadil se roku 1900 v Mikulově, kde od té doby nepřetržitě bydlí a nabyl tam domovské příslušnosti dne 28. září 1911.
Podáním z 21. prosince 1921 zažádal u osp-é v M. za uznání čsl. státního občanství a dalším podáním ze 4. března 1922 prohlásil st-l pro případ, že by jeho žádost z 21. prosince 1921 za přiznání čsl. státního občanství podle § 9 zák. č. 236/20 byla odmítnuta, že optuje podle čl. 8 brněnské smlouvy pro čsl. státní občanství.
Nař. rozhodnutím bylo opční prohlášení st-lovo odmítnuto, ježto st-le vzhledem k ustanovením čl. 76 a 77 mírové smlouvy St. Germainské nebylo lze v den účinnosti brněnské smloouvy t. j. dne 10. března 1921 považovati za rakouského státního občana, kteroužto okolnost čl. 8 brněnské smlouvy u osoby optující pro čsl. státní občanství předpokládá.
Stížnost uznal nss důvodnou z těchto úvah:
Žal. úřad nepřijal opci st-lovu vycházeje z předpokladu, že st-l nebyl v den, kdy nabyla brněnská smlouva účinnosti, příslušníkem republiky rakouské. K tomuto závěru dospěl žal. úřad patrně proto, že si vykládal čl. 77 mírové smlouvy St. Germainské (č. 507 Sb. z r. 1921), na nějž se k odůvodnění svého rozhodnutí odvolal, hledě k ustanovení § 9 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. v ten rozum, že osoby, k nimž se vztahuje čl. 76 uvedené právě smlouvy, pokud se týče § 9 cit. úst. zák., se stávají příslušníky státu vykonávajícího práva svrchovanosti na území, kde dříve měly právo domovské, teprve potom, až lhůta k žádosti o přiznání státního občanství čsl. ve smyslu § 9 cit. úst. zák. uplynula nebo až žádost ta byla zamítnuta.
Názor tento nelze uznati správným.
Naopak setrvává soud i v tomto případě na právním názoru vysloveném již v nál. Boh. 2915 adm. toho obsahu, že osoby v § 9 úst. zák. č. 236/1920 označené, které příslušely dříve domovským právem do obce ležící v území nynější republiky rakouské, stanou se, nepodaly-li žádost za přiznání čsl. státního občanství ve stanovené lhůtě nebo byla-li žádost ta zamítnuta, ve smyslu čl. 77 mírové smlouvy St. Germainské příslušníky státu tam uvedeného s účinností ode dne, kterého nabyla tato mírová smlouva působnosti t. j. od 16. července 1920.
Podle toho nemůže tedy opční prohlášení pro čsl. republiku podle čl. 8 brněnské smlouvy býti odmítnuto z důvodu, že optant před tím žádal o přiznání čsl. státního občanství podle § 9 úst. zák. č. 236/1920.
Tento názor právní vyslovil ostatně nss také již v nál. Boh. 2180 adm.
Poněvadž tedy žal. úřad v tomto případě vycházel z právního názoru opačného — tedy nesprávného — bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876.

Citace:

č. 3406. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 887-888.